Autoforum

/

Foto: Tatra

Testovat tohle auto Čech, bude se nad ním jen rozplývat, i kdyby se dělo cokoli, Tatry jsou pro nás srdcová záležitost. Pohled cizince je tak vždy zajímavý, jenže auto, kterým v 90. letech zkusila kopřivnická automobilka konkurovat i prémiovým Němcům, není úplně originální.

Moderní auta jsou elektronikou doslova prošpikovaná. Ne vždy je to k užitku, v jednom ohledu jsou však pozitiva posunu tímto směrem nezpochybnitelná - jakmile se něco porouchá, servisním technikům povětšinou stačí připojit k vozu diagnostiku, spustit kontrolu a obvykle vědí, čemu je třeba podívat se na zoubek. Nejde nicméně jen o to, řídící jednotka vám zvládne naprášit naprosto vše, co se odehrálo od zrodu toho kterého kusu. Snadno si tak můžete zjistit, kdy onen vůz opustil továrnu, v jaké je výbavě, zda byl bourán a podobně.

V případě aut starších je ale již třeba počítat s jistou dávkou tajemna. Automobilky si sice vedly vcelku podrobné záznamy, šlo ovšem o tiskoviny, které mohly někam zmizet, vyblednout či podlehnout jiné zkáze. Často je tak třeba mravenčí práce, abyste se dostali k historii kousku, o který se zajímáte. Ovšem i přes veškerou snahu mohou přetrvávat pochybnosti, zda to, co jste zjistili, odpovídá realitě. Což se zdá být i případ vzácné Tatry 613 Mi Long Electronic, která je k mání za 2,5 milionu korun v Praze. A je tomu tak už roky, auto evidentně za takové peníze nikdo nechce.

Problémem auta je i to, že dnes už nejde tak úplně o provedení Electronic. To bylo vrcholem a také labutí písní existence této modelové řady. Kopřivnická automobilka se jím pochlubila v roce 1993 na autosalonu ve Frankfurtu, přičemž následně vyrobila jen 17 kusů. Důvodem bylo, že šlo pořád koncepčně o dekády starý vůz, který ale stál víc než tehdejší Mercedes třídy S. Tatra totiž osadila interiér trojicí počítačů, kdy jeden z nich dokázal ženským hlasem komunikovat s řidičem, kterého upozornil třeba na servisní problém, malé množství paliva v nádrži nebo pokles venkovní teploty pod 0 stupňů Celsia.

Součástí změn byl také nový přístrojový štít, který kombinoval dva analogové budíky se čtyřmi digitálními displeji. Zrovna ten nicméně u nabízeného vozu nenajdete. Problémem verze Electronic totiž nebyla pouze její cena, ale také značná poruchovost, což s ohledem na techniku, která byla na 90. léta minulého století opravdu vyspělá, není až tak překvapivé. Někteří majitelé tak následně zamířili zpět do továrny, která na základě jejich pokynů překonvertovala některé prvky do původního stavu.

Zda je toto opravdu ten případ, s jistotou nevíme. Pohled na středovou konzoli ovšem napovídá tvrzení prodejce, neboť zde chybí ovládání výhřevu kabiny pomocí táhel. Místo toho zde máme ovládání klimatizace, která byla součástí základní výbavy verze Electronic. Stejně jako elektricky ovládané střešní okno, jenž zde taktéž nechybí. Za příplatek pak bylo možné dokoupit ještě ledničku, která padla mezi zadní sedadla, či televizi s videem zasazenou na konec středového tunelu.

Bez ohledu na výbavu pak nad zadní nápravou vždy trůnil 3,5litrový vzduchem chlazený osmiválec, jenž produkoval 200 koní. O jejich přenos se přitom staral pětistupňový manuál, který nahradil původní převodovku. V této kombinaci se nejvyšší rychlost vozu vyšplhala až na 230 km/h, což je hodnota, na kterou již nedosáhnou ani mnohé moderní vozy - hlavně ty s elektrickým pohonem mají maximálku omezenou výrazně omezenou.

Auto můžete na videu níže vidět v rukou člověka, který provozuje kanál Timeless Driving na Youtube a popravdě řečeno jsme o něm dříve neslyšeli. Je to cizinec, podle přízvuku snad Ital, který na Tatru nabízí poněkud méně zaujatý pohled. Autem je pochopitelně fascinován, jak by také nebyl, je to vzácný kus automobilové historie. Na otázku, zda má hodnotu 2,5 milionu korun, si už ovšem musíte odpovědět sami.

Zdroj: Timeless Driving@YouTube, Tatra

Petr Prokopec