Autoforum

/

Foto: McLaren

Přijde vám to trochu jako knížecí rada? Dnes ano, ale co kdybychom vám řekli, že tohle auto šlo svého času koupit jen za 350 tisíc liber? A přesto nebylo snadné ho prodat? Ray Bellm byl u toho. A vlastně nejen u toho, jen díky němu vznikla dnes ještě víc ceněná závodní verze.

Ve světě aut snad neexistuje větší ikona, než je McLaren F1. Svého času nejrychlejší auto planety patří i mezi nejvzácnější, celkově totiž vzniklo jen ve 106 exemplářích. V to jsou počítány jak silniční verze, tak i ty závodní, a dokonce i vývojové prototypy. Jak ovšem kolegům z Autocaru sdělil jeden z majitelů Ray Bellm, poslední dobou řada aut změnila garáž. „Většině původních majitelů je dnes okolo sedmdesáti let, takže se jich docela dost prodává,“ uvedl někdejší závodník a podnikatel.

Bellm je v historii McLarenu F1 jednou z klíčových osob, i když o tom málokdo ví. Byl to nicméně on, kdo přesvědčil Rona Dennise, aby pustil do světa i závodní verzi. „Poté, co jsem v roce 1992 navštívil slavnostní prezentaci v Monaku, jsem si objednal šasí č. 46, a plánoval jsem, že ho předělám na závoďák. Ron Dennis mi ale řekl, že to udělat nemůžu. Nabídl mi ovšem, že mi za 1 milion liber zakázkový závodní vůz postaví. Já ale takové peníze neměl,“ uvedl Bellm.

Od Dennise tak přišla druhá nabídka, která počítala s jistým rozmělněním nákladů. „Řekl mi, že pokud najdu tři další zákazníky, kteří budou chtít závoďák, vyjde nás to na 650 tisíc liber bez daně každého. Povedlo se mi dva sehnat, přičemž závodní verzi jsem si převzal ve stejné době jako tu silniční, takže jsem měl dva McLareny F1,“ dodal dále Bellm s tím, že nakonec měl britských supersportů hned pět. „Všechny byly kvalitně postavené a servis nebyl problém,“ vzpomíná.

„Mé závodní auto mělo jen jednou potíže s motorem. Jeho náhrada stála 80 tisíc liber, což byly svého času velké peníze. Dnes by to vyšlo na milion liber,“ říká Bellm. Cenové tornádo přitom v případě F1 nabralo na obrátkách ve všech možných ohledech. Jen nová spojka stojí miliony korun, palivová nádrž z kevlaru se musí měnit každých pět let. A protože je zapotřebí kvůli tomu vymontovat motor, znovu se jedná o záležitost, která je dražší než rodinný dům na venkově.

V souladu s tím zamířila opravdu vysoko i cena samotných aut. „V roce 2004 jsem šasí č. 16R koupil za 350 tisíc liber, v jednu chvíli se tedy auta prodávala poměrně levně. Ale když jsem o sedm let později založil klub majitelů, hodnota začala prudce šplhat nahoru,“ dodává Bellm s tím, že silniční auta se dnes prodávají za 20 milionů liber, tedy kolem 570 milionů korun, zatímco za ta závodní lidé dávají dokonce 30 milionů liber, tedy klidně 850 milionů korun.

Právě to je důvod, proč o většině ef-jedniček veřejnost slyší maximálně ve chvíli, kdy se objeví na aukci. To se ovšem neděje až tak často, majorita vozů se totiž prodává v tajnosti. Bellm v sobě ale kovaného závodníka evidentně nezapře. Podle něj kdokoli, kdo si může dovolit jedno z nejlepších aut v celé historii, by jej neměl zavírat do garáže. „Používejte ho. Nemá smysl takový vůz vlastnit, když se pak k němu chováte jako k muzejnímu exponátu,“ dodává. Má naše sympatie, velké...

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec