Autoforum

/

Foto: KrAZ

Asi jen v Sovětském svazu mohlo někoho napadnout vzít motor z tanku, napěchovat ho do tahače a udělat z něj závoďák. Tak vznikl nevídaný soutěžní stroj, který se jedinkrát ukázal na Nürburgringu, pak se po něm slehla zem.

Dodnes existující automobilka KrAZ již od roku 1946 v ukrajinském městě Kremenčuk vyvíjí a vyrábí těžké nákladní vozy, který nacházejí své uplatnění i v armádě. Snad jen tak se mohlo stát, že Kremenčugskij avtomobilnyj zavod dal ještě v časech SSSR za vnik bez přehánění brutálnímu soutěžnímu tahači, který nemá v historii automobilového sportu obdoby.

Stroj označovaný 5450, někdy též 5460 vznikl v jediném provedení. Měla to být svérázná chlouba sovětského automobilového průmyslu, jejímž cílem bylo i na západě ukázat, že ani v zemích SSSR nemají problém vytvořit rychlý tahač schopný konkurovat „kapitalistickým” strojům mnohem prestižnějších značek v závodech mistrovství Evropy konaných pod patronátem FIA. Její vývoj se nakonec zpozdil, ani tak si ale vystoupení v alespoň jednom ostrém klání nenechal ujít.

Brčálově zelený stroj svého času docela exotického designu plného ostrých hran byl nakonec nejzajímavější tím, co skrýval ve svém nitru. Šlo o uprostřed uložený dvoutaktní třináctilitrový turbodiesel 5TDF s protilehlými válci, který si vypůjčil z tanku T-64. Armádní pohon bylo nutné sladit s novým palivovým systémem, který původní výkon 700 koní (515 kW) zvedl na rovný 1 000 sovětských plnokrevníků (735 kW), kteří byli příslibem zrychlení na stovku za 12 sekund. Vysoký až ke kolům přenášela - podržte se - manuální převodovka opět vyjmutá z T-64.

Navzdory použité technice ale zbytek vozu evokoval spíše závodní dráhy než bojiště. Kola byla odpružena závodními tlumiči a pneumatickými brzdami Lucas, nechyběl protiblokovací systém kol ABS a nezávislé zavěšení s torzními tyčemi. V zájmu odlehčení byly kapota a blatníky vyrobeny ze sklolaminátu. Na relativně lehkou karoserii navazovala vnitřní trubková bezpečnostní klec vyžadovaná automobilovou federací.

Tento extrémní KrAZ se nakonec závodů zúčastnil pouze jednou, a to rovnou na slavném Nürburgringu. A byť přitáhl pozornost zahraničních, zejména pak německých médií, za cílovou čáru se nepodíval. Během jízdy nevydrželo ložisko náboje zadní nápravy a později vypověděla službu hřídel centrálního převodu namáhaná enormním výkonem.

Auto nebylo nekonkurenceschopné, po premiérovém vystoupení ale auto putovalo zpět do hangáru automobilky v Kremečuku. Po rozpadu SSSR se podnik ocitl v těžké situaci a na pokračování závodního programu nikdo neměl pomyšlení. Auto tak opuštěné chátralo skoro 30 let, než se jej ujala skupinka nadšenců z dnes už ryze ukrajinského závodního týmu a pustila se do jeho renovace. Práce stále pokračují, uvést zpět do chodu výjimečný motor ale nakonec nebylo tak složité, nakonec vojenská technika musí něco vydržet. Dílo by mělo být hotové v průběhu letošního roku a nemůžeme se dočkat, až tento „závodní tank” znovu uvidíme v akci. Je to skutečně něco neobvyklého a zřejmě neopakovatelného

KabinaRacing@Youtube

Mirek Mazal