Autoforum

/

Foto: Mazda

Je to vůz tak slavný, že se může zdát, že jeho podstata musí být zmapována od A do Z. Jak se ale nově ukázalo, realita je trochu jiná a týká se barev, do kterých byl neméně slavně oděn.

Mazda 787B je jednou z největších automobilových legend. Až do roku 2017 totiž šlo o jediný japonský vůz, který kdy vyhrál závod 24 hodin Le Mans. Poté sice začala úřadovat Toyota, ta nicméně měla cestu na trůn poněkud umetenou díky tomu, že ostatní tovární týmy nejvyšší kategorii opustily. Mazda 787B nicméně i přesto nadále zůstává jediným vozem s rotačním motorem, jenž kdy pobral zlato. A s ohledem na to, že tomuto agregátu se dnes již věnují jen nadšenci, nejspíše to tak zůstane až do skonání světa.

Japonci se o ovládnutí náročného závodu pokoušeli již od počátku 80. let minulého století. S prototypy 717C, 727C a 737C nicméně soutěžili v nižších třídách. Prototyp 757 pak sice v roce 1986 zamířil výše, cíl však nakonec neviděl a Mazda si mohla připsat první nedojetí. O sezónu později nicméně speciál osazený třírotorovým Wankelem skončil celkově sedmý. V roce 1988 pak přišlo na svět provedení 767 se čtyřmi rotory, ani se 600 koňmi však vůz nedosáhl na zlaté vavříny.

Zlom přišel až v roce 1991, kdy se králem závodního světa stal prototyp 787B. Jeho životní dráha nicméně odstartovala již o rok dříve, a to s verzí 787. Vůz přitom produkoval již 700 koní, které se Japoncům povedlo spojit s velmi nízkou hmotností 830 kg. Jakkoli si ale Mazda vedla velmi dobře v kvalifikaci, do cíle prototyp nakonec dorazil až jako dvacátý v pořadí. Technici značky tak prakticky ihned začali pracovat na vylepšeních, jenž se týkaly motoru i podvozku.

Den před závodem se přitom tým na základě testů rozhodl, že namísto konzervativní strategie bude zastávat tu agresivní. Jezdcům tedy bylo přikázáno, aby na plynový pedál tlačili, jako kdyby šlo o sprint a nikoli o čtyřiadvacetihodinovku. To se vyplatilo, a jakmile odpadl do té doby vedoucí Mercedes-Benz C11, začala Mazda cítit, že má vítězství na blízku. Toho nakonec i dosáhla, přičemž další prototypy 787B skončily na šestém a osmém místě.

Díky zlatým vavřínům se neproslavil jen rotační motor či japonská značka, ale také společnost Renown, která tým podporovala již od roku 1988. Prototypy tak nesly hlavně její barvy, tedy kombinaci zelené a oranžové. S tímto nátěrem se přitom pojí jedna zajímavost, kterou odhalil současný šéf divize Mazda Motorsports Mo Murray. Ten totiž zjistil, že onen prototyp, který skončil osmý, nebyl verzí 787B, nýbrž původním speciálem 787.

Jako takový byl nejprve vyveden rovněž v zeleno-oranžových válečných barvách, ovšem když Mazda nasadila do boje novější specifikaci, přesunul se zájem sponzorské firmy právě k ní. Vůz se startovním číslem 56 tak byl nově polepen modrou a bílou fólií, která na něm trůní dodnes. A nejspíše nikdo by nezjistil, jak tomu kdysi bylo, kdyby nedošlo odletující kamínky neodřely polep na zadním křídle a poblíž chladičů.

Původně ji však zdobila zeleno-oranžová kamufláž jako následného vítěze slavné čtyřiadvacetihodinovky, provedení 787B. Foto: Mazda

Zdroj: Marshall Pruett@YouTube

Petr Prokopec