Autoforum

/

Foto: Ultima Sports

Dnes by to byly ohromující kusy automobilové historie, dochovalo se z nich ale jen pár fotek, neboť McLaren je v obavách o vyzrazení svého know-how zničil. John Stafford III. se rozhodl vrátit čas.

Historii McLarenu F1 zná alespoň v kostce snad každý, pro koho jsou auta víc než jen dopravní prostředky. Gordon Murray snil o sportovním voze s centrální pozicí řidiče už od mládí a když v roce 1988 čekal na let z Itálie po tamní velké ceně, ukázal Ronu Dennisovi jeho návrh. Tím byl položen základní kámen pro zrod bývalého nejrychlejšího auta planety. To se původně mělo dočkat motoru od Hondy, se kterou McLaren spolupracoval ve Formuli 1. Jenže Murray vnímal šestiválec z NSX jako příliš slabý a po značce požadoval, aby mu postavila deseti- nebo dvanáctiválcový motor. Nakonec však neuspěl.

Vůz tedy nakonec dostal dvanáctiválec od BMW, jehož historie je úchvatná sama o sobě. Tento motor a navazující McLaren potřeboval pro nasazení v F1 doladit, jenže zbytek auta hotový stále neměla a otálet nechtěla. Proto značka sáhla po dvou exemplářích jiného britského supersportu, Ultimy. První z nich se šasí č. 12 byl pojmenován Albert a zůstal u svého původního motoru, tedy u osmiválce z Chevroletu. Jeho vysoký točivý moment totiž posloužil k vývoji převodovky, stejně jako se u něj Britové zaměřili na další věci, jako byla ona centrální pozice řidiče či karbonové brzdy.

Druhý prototyp se šasí č. 13 se ale už dočkal dvanáctiválce BMW. Pojmenován byl Edward, přičemž McLaren v jeho případě testoval jak samotnou pohonnou jednotku, tak i výfuk a chladicí systém. U obou vozů přitom muselo dojít k výrazným úpravám karoserie i podvozku. Proto byly po skončení vývoje oba zničeny, neboť i média v té době nabízela odměnu každému, kdo jim napomůže odhalit jakékoli informace týkající se chystaného nového supersportu. A konkurence by za ně byla ještě raději.

John Stafford III, šéf společnosti Mouse Motors, která prodává moderní i klasické supersporty, mimo jiné i s logem McLarenu, měl ovšem pocit, že kus automobilové historie by neměl skončit tak smutně. Proto zamířil k firmě Lanzante, která proslula tím, že dokáže na značky dostat pomalu jakýkoli závodní vůz, jaký si zamane. Tu poté požádal, zda by mu nemohla postavit Edwarda, tedy onen prototyp Ultimy osazený 6,1litrovým atmosférickým V12 od BMW.

Paul Lanzante a jeho tým strávili pracemi dva roky, které přirovnávají k noční můře. I když měli k ruce přímo Murrayho, který jim dokonce dodal některé dobové zakázkové díly, obejít se museli bez veškeré technické dokumentace. K dispozici tak měli pouze pár informací a fotografií. Paulovi se nicméně povedlo koupit původní dvanáctiválec od BMW, což byl základ úspěchu. Uzpůsobeno mu pak bylo šasí, mimo to se pak dočkal i zakázkového výfuku.

Edward se tak dočkal znovuzrození, přičemž zajímavá je jeho hodnota. Zatímco totiž Ultima druhé či třetí generace se dá pořídit za 2,5 milionu korun či levněji, původní mnichovský V12 dnes pod 25 milionů korun nekoupíte ani omylem. Mimochodem, spolupráce mezi britskými firmami pokračuje nadále, neboť McLaren užívá vozy Ultimy jako základ pro vývoj svých novinek. A podobně je na tom i samotný Murray v případě své vlastní značky GMA. To se nám to zase hezky sešlo, podívejte se na víc na videu Top Gearu níže.

Zdroj: Top Gear, Ultima Sports

Petr Prokopec