Autoforum

/

Foto: Herpa

Byl to symbol nekonkurenceschopnosti socialistického bloku, když po dekády zůstával věrný původní, extrémně zastaralé konstrukci. O to překvapivější je, že nástupce Trabantu až příliš brzy přišel s pohonem, který je relevantní až dnes.

Pokud patříte mezi dříve narozené, nejspíše pamatujete na dobu, kdy i u nás bylo častým účastníkem silničního provozu tzv. BMV. Tato zkratka není překlepem, neboť neodkazuje na Bayerische Motor Werke, nýbrž na bakelitové motorové vozidlo. Tedy Trabant, který v průběhu čtyřiatřiceti let vznikl ve 3,7 milionu exemplářů. Velké množství z nich je dnes již „po smrti“, ze zbytku se ovšem stal kult. Zejména vozy z počátku výroby, jež startovala rokem 1957, se tak prodávají klidně za vysoké statisíce.

S ohledem na tuto skutečnost nepřekvapí, že již po roce 1991, kdy byla výroba ukončena, odstartovaly snahy o její opětovné rozjetí. Uzbekistánský Olimp, jak se licencovaná verze měla nazývat, však nakonec vznikl jen v jednom exempláři. Velmi podobně pak dopadly i snahy o novou generaci, jež nakonec vyústily pouze v příchod dvou konceptů. První se ukázal v roce 2007 ve Frankfurtu a do jisté míry měl k oné neoficiální zkratce přidat jedno „V“. Pohánět jej totiž měl motor BMW.

Ještě zajímavější než verze se spalovacím agregátem byla ovšem studie Trabant nT, která se objevila v roce 2009, a to opětovně v hesenské metropoli. Vůz tehdy dostal asynchronní elektromotor o výkonu 61 koní a lithium-iontové baterie, jež měly zajistit dojezd až 160 km. Ovšem jen proto, že střecha se dočkala fotovolatických článků, jimiž byla napájena ventilace a palubní technika. Navíc šlo o výpočet dle metodiky NEDC, realita by tedy bezesporu byla jinde.

S nepříliš výkonným hnacím ústrojím měl moderní Trabant zvládnout maximálku 120 až 130 km/h, přičemž jeho baterie bylo možné v závislosti na výkonu zásuvky nabít za 2 hodiny (380 V) nebo za osm hodin (220 V). Akumulátory přitom nejsou jediným důvodem, proč hmotnost novinky narostla nad jednu tunu, zmínit je třeba rovněž větší rozměry než u originálu. Původní Trabant byl totiž 3,3 metru dlouhý, zatímco nT se natáhl na 4 m.

I přestože se z mini vozu stal spíše kompakt, legendární vzhled připomínající stylové kombíky typu shooting brake zůstal zachován. Na svědomí tento i předchozí koncept měla společnost Herpa, která odkoupila práva na používání názvu Trabant. U elektrické verze pak se sériovou výrobou počítala v roce 2012, ovšem nakonec z daných plánů sešlo. Přeci jen před devíti lety už vůbec nikdo nebyl zvědavý na vůz s omezenými schopnostmi za 20 000 Eur (dnes cca 510 tis. Kč).

S návratem výroby se ovšem ani letos nepočítá. Firma Herpa se místo toho vrátila k činnosti, jíž odstartovala už v roce 1949, a to ke zmenšeným modelům autíček, vlaků a letadel. Sice je vyrábí v měřítku 1:87 či dokonce 1:500, při placení to ovšem až tak nepoznáte. Místo toho byste si na jeden kousek měli v průměru připravit okolo 500 Kč. Možná, že střádání na montážní linky tak již započalo.

Zdroje: DriveTribe, Herpa

Petr Prokopec