Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Je to prazvláštní nápad, ale navzdory obrovské počáteční investici dvou manželů, kteří jej stvořili, jde už 13 let o ziskový projekt. Po celou tu dobu je zapsán v Guinessově knize rekordů.

Před necelými dvěma týdny jsme si mohli posvítit na nejdelší vůz světa, jenž skončil opravdu neslavně. Americký sen, jak zní jeho název, totiž řadu let odpočíval jen tak na ulici pod širým nebem. Jelikož se tak navíc dělo v New Yorku, kde nelze počítat pouze se sluncem, ale také s velkými mrazy, nebylo překvapením, že do karoserie se již pustila rez. Zdevastován byl ale rovněž interiér. Naštěstí ovšem vůz našel nového majitele, který se rozhodl pro rozsáhlou renovaci. Zdá se tedy, že budoucnost by v případě tohoto vozu již mohla být růžová.

Dnes si posvítíme na další obrovskou limuzínu, k té však již osud byl mnohem přívětivější. Stále je totiž v provozu, přičemž její majitelé uvedli, že enormní investice byla splacena během méně než čtyř let. Od roku 2007 tak vůz zvaný Midnight Rider pouze vydělává, pročež se manželům Machadovým veškeré práce vyplatily. Možná i proto, že se rozhodli křísit ducha minulosti, místo aby mířili spíše do budoucnosti. Mimo to navíc nesáhli po Cadillacu či jiné klasické značce limuzín, ale místo toho zvolili Peterbilt.

Tato volba je na první pohled poněkud zvláštní, neboť se jedná o výrobce kamionů. To ale Michaelovi a Pamele Machadovým vůbec nevadilo, právě naopak. Jejich záměrem totiž bylo vytvořit poctu legendárním vlakům, kterými se po americkém kontinentu pohybovali prezidenti v době, kdy automobil byl ještě fantazií. Právě proto nakonec sáhli po třínápravovém tahači s motorem Cummins o výkonu 435 koní, za který připojili třínápravový návěs. Souprava se tak natáhla na 21 metrů do délky.

Ani při takové velikosti není American Dream překonán, na druhou stranu je však Midnight Rider mnohem těžší a celkově také větší. Právem tak byl v roce 2004 zapsán do Guinnessovy knihy rekordů, přičemž dosud v těchto ohledech nebyl překonán. A jakkoliv na palubě nenabízí bazén a nemůžete na něm přistát vrtulníkem, stále je oč stát. Onen přívěs byl totiž rozdělen na tři separátní lounge, se kterými je spárován bar. Sekce jsou přitom od sebe odděleny nejen schody, ale i hudebním podkresem.

Machadovy vůz běžně pronajímají za 1 000 dolarů (cca 25 tisíc Kč) na hodinu, přičemž minimálně si můžete objednat tříhodinovou jízdu. Jedna zápůjčka vás tak sice nevyjde levně, ovšem je třeba si uvědomit, že za své peníze dostáváte více než jen samotný vůz. Počítat lze totiž rovněž s posádkou, jíž tvoří řidič, dvě hostesky, barman a operátor řídicího centra. Kromě toho Midnight Rider pobere až 40 hostů, kteří mají na baru otevřený účet. Poplatek za jednu osobu je tedy vlastně minimální.

V souvislosti s touto nabídkou i cenami za údržbu je skutečně neuvěřitelné, že je Půlnoční jezdec ziskovým projektem. Jen jediná zastávka na čerpací stanici totiž vede k tisícidolarové platbě za pohonné hmoty. A kupříkladu přezutí všech dvaadvaceti pneumatik včetně samotných plášťů stojí dvojnásobek. Kromě toho tu pak máme čištění, jenž probíhá po každé jízdě a na které padne 36 hodin lidské práce. Ovšem i tak se Midnight Rider pohybuje v ziskových vodách.

Lze už jen dodat, že Machadovi stavbou vozu za pomoci tří dalších lidí strávili dlouhých sedm let, přičemž práce měli probíhat metodou pokus omyl. V roce 2003 nicméně bylo vše hotovo, přičemž Midnight Rider v té době vycházel na zhruba 2,5 milionu dolarů (asi 62 mil. Kč). Dnes by vás dle Pamely již stavba vyšla na dvojnásobek, zvláště pokud byste chtěli být důslední. Machadovi totiž trvali na autenticitě, a proto dovnitř nemohly žádné plasty, pouze dřevo, kůže či kovy.

Tento přístup nakonec vedl i k onomu zápisu rekordu, neboť Midnight Rider váží neskutečných 25 tun. Na ploše 38,6 metrů čtverečních pak mimo zmíněného disponuje také plně vybavenou koupelnou s toaletou, která je zapotřebí s ohledem na dojezd. Ten činí až 1 000 kilometrů, jedna nonstop jízda tak může trvat až 12 hodin. Když si přitom uvědomíme, že nejdražší pronájem vyšel na 45 000 USD (1,1 milionu Kč), je evidentní, že někomu jedna nádrž zkrátka nestačila.

Zdroj: Guinessova kniha rekordů

Petr Prokopec