Autoforum

/

Foto: Ford

Některá auta se prostě nechytnou, jiná ale na první pohled působí tak odpudivě, že člověk nechápe, jak je někdo vůbec mohl pustit do sériové výroby. Tento Ford je nepochybně jedním z nich, až teď vyšel najevo celý jeho příběh.

Čas od času automobilka nabídne nějaký model, který má spoustu předpokladů uspět, na trhu se mu ale nakonec nedaří. Může se to stát, zaručený recept na úspěch nemá nikdy nikdo. O ničem takovém ale dnes nebude řeč, naopak chceme vzpomenout na auto, jehož prodejnímu úspěchu mohl věřit jen blázen. A také se žádného nedočkalo.

Jde o Ford Scorpio druhé generace. Ta první byla slušným konkurentem Opelu Omega - měla čtyř- a šestiválcové motory, pohon zadních kol, slušně prostorný interiér a decentní vzhled. Nebyl to žádný krasavec, design vozu byl ale na přelom 80. a 90. let moderní a obecně akceptovaný. Druhá generace se objevila v roce 1994 a nebyla ničím z toho.

Stavěla tedy na stejném základě - motor vpředu, náhon vzadu a prostornost i komfort uvnitř zůstaly zachovány. Jenže člověk by musel být slepý, aby byl schopen se do tohoto auta zamilovat. Scorpio II vypadalo zepředu jako vykulená žába a boky a záď jako by patřily jinému autu. Uzoučký pásek zadních světel fungoval u hranaté Alfy 164, u Scorpia ale působil jako z nouze ctnost. Některé verze dostaly nad to i zadní spojler, vzhledové pojetí tohoto auta bylo až nepochopitelné.

Design interiéru je samostatnou kapitolou. I když mělo jít o luxusní auto, všechno připomínalo spíše nafouknutý kompakt - skoro libovolný dobový Ford vypadal uvnitř prakticky stejně. Vozu sice nic vyloženě nechybělo a svezení s ním nebylo nezajímavé, úroveň ale zoufale postrádalo. Ohromit nakonec neuměly ani motory - benzinové čtyřválce 2,0 a 2,3 byly slabé, šestiválce 2,9 (ten silnější dokonce upravený Cosworthem) také. A s dieselem 2,5 od VM Motori jelo Scorpio buď pomalu, nebo nejelo vůbec. Přidejte si k tomu, že většina vyrobených aut dostala čtyřstupňový automat, a ani jako řidič nebudete plesat.

Ford nikdy oficiálně nezveřejnil prodejní čísla Scorpia II, nezávislé zdroje se různí. Podle dat britské asociace výrobců a prodejů aut vzniklo dohromady 98 587 aut, z čehož skoro polovina měla být vyrobena v první celý rok prodeje, tedy v roce 1995. Není divu, že auto už v roce 1998 skončilo na trhu jako propadák a od Fordu muselo chtít velké sebezapření, že jej nabízel byť takhle dlouho.

Pikantní je, že Ford dlouho odmítal zveřejnit jméno designéra vozu, neboť jej nechtěl vystavovat veřejnému ponížení. Krása je vždy v oku toho, kdo se dívá, když ale jeden britský magazín po příchodu vozu na trh v roce 1994 uspořádal anketu mezi svými čtenáři, tři čtvrtiny lidí označili jeho vzhled za „příšerný”. Obáváme se, že pohled širokých vrstev publika nebyl a nebude jiný...

Jak se ale tedy vůbec stalo, že Scorpio v této podobě vzniklo? Pozadí jeho zrodu až nyní zmapoval nizozemský Autoweek, podle nějž se zlomovým stal článek britského Caru z roku 1990. Ten nesl titulek „Evropské automobilové klony!” (sic) a tvrdě kritizoval nenápaditost evropské produkce, kdy podle Britů byly všechny tehdejší vozy prakticky stejné. Inspiraci si zdejší značky měly vzít v Japonsku, kde se s designem nikdy nebáli utrhnout ze řetězu.

Článek způsobil ve své době velké pozdvižení a časopis skončil i na stole Jacka Telnacka, světového viceprezidenta Fordu pro design. Ten měl bouchnout do stolu a říci, že Ford už nebude dělat vzhledově bezcharakterní auta, pokusí se být výraznější, specifičtější, zkrátka svůj, jako třeba BMW. Jak na to? Odpověď měl vystavenou na zdi - oválné logo Fordu mělo posloužit jako vzor pro novou kapitolu „organického” designu aut značky. S tímto závěrem pak měl seznámit Fritze Mayhewa, evropského designového šéfa Fordu, který tou dobou pracoval na novém Scorpiu.

Byl to tedy sám Mayhew, kdo byl za vzhled vozu odpovědný, třebaže dílčí partie pravděpodobně nestvořil. Věděl, že po akvizici Jaguaru v roce 1989 půjde o poslední takto velký Ford v evropské nabídce značky, a tak s ním chtěl dát pořádnou ránu. Inspiroval se prý řadou ikon minulosti, k tomu přidal zadání od Telnacka a voila, na světě byla... zmutovaná podmořská příšera s žabíma očima a obrovskou tlamou, jak tehdy auto mimo jiné označoval tisk. Rána to tedy byla, ale nevítaná - auto bylo fiaskem, jeho přijetí snad ani nemohlo být horší.

Mayhew přesto dál věřil v úspěch nové éry a Autoweek vzpomíná, že vybrané zástupce tisku nechal sezvat do designového centra Fordu v Kolíně nad Rýnem. Tam během prezentace odhalil svou vizi budoucnosti automobilového designu, měl být měkký a kulatý. Velké světlomety a mohutné masky chladiče měly dát autům znovu rozpoznatelnou tvář a vrátit do hry chróm. Publiku ukázal ikonické modely včetně Jaguaru XK120, Facelu Vega a Alfy Romeo Giulietta Spider. Pak strhl plachtu ze Scorpia, sál jen zašuměl...

Byla to zkrátka rána vedle. Ai když Ford touto cestou chvíli v umírněnější podobě pokračoval (faceliftované Mondeo I, poslední Escort nebo čtvrtá Fiesta byly reinterpretací týchž nápadů), brzy zjistil, že tudy cesta nevede. Se „škorpiónovým” designem to tedy rychle zase zabalil a ještě před koncem 90. let vytáhl přístup New Edge (první Focus, skutečně druhé Mondeo, pátá Fiesta apod.), který se naopak stal okamžitým kasovním trhákem. Na Scopio II a jeho čtyřletou éru už si dnes málokdo vzpomene, byl to obrovský průšvih. A na jeho začátku stál jeden novinový článek...

Zdroj: Autoweek

Petr Miler