Autoforum

/

Foto: BAZ

Vojenských obrů sovětské provenience vznikla řada, tento ale není zajímavý jen svými extrémními parametry. Ve svém nitru vozil pro okolí zcela skrytou zbraň hromadného ničení.

Východní blok se v létě 1987 dočkal alespoň částečné demokratizace díky reformním krokům tzv. Perestrojky. Tehdejší vůdce SSSR Michail Gorbačov tím fakticky započal konec Studené války, přesto na území Sovětského svazu pokračovalo budování vojenského zázemí.

Armádní technika vznikala mj. v Brjansku jihozápadně od Moskvy. Tam sídlila firma BAZ (Brjanský Automobilový Závod), která vyráběla těžké vojenské automobily. Vznikla původně jako odnož ZiLu v roce 1958 a vojenské vybavení produkuje dodnes. Nyní za zdmi továrny vznikají podvozky s nosností až 40 tun, v roce 1987 ale asistovala na vývoji a výrobě něčeho mnohem výjimečnějšího.

Vedle čtyřnápravového prototypu 14tunového podvozku pod kódem 6948/69481 nechala společnost vyprojektovat i zkušební kus originálního pětinápravového transportéru BAZ 69481M 10x8 s užitečným zatížením 18,6 tuny. Verze s písmenem M na konci názvu má velmi neobvyklé uspořádání se čtyřmi poháněnými nápravami z pěti celkových. Konstrukce se podobá dřívějším obojživelníkům sovětské éry, ale BAZ 69481M nemůže plavat a terén mu také nevoní. Ve skutečnosti byla nová verze skoro identická s BAZ 69481, inženýři navíc přidali jednu neřízenou dvojici kol a s ní související větší úložný prostor. A právě o ten šlo především.

Zvýšení pohotovostní hmotnosti nákladního automobilu na 21,5 tuny doprovázelo použití dvou zdatnějších motorů Kamaz 740.3 o výkonu 194 kW (263 koní) a vyztužení pomocnými rámy. Na plný plyn bylo možné dosáhnout rychlosti 70 km/h, v klidnějším tempu 69481M urazil prý až 900 kilometrů. Pohonné ústrojí zvládlo nejvyšší přípustnou hmotnost 40,5 tun a podvozek potřeboval k otočení rádius 16,5 metru.

Hlavní devízou kolového vojenského vozu byla ovšem rozšířená krytá nákladní plocha, kam se vešlo odpalovací zařízení s bojovou raketou, která - na rozdíl od ostatních pojízdných odpalovacích ramp - zůstávala zcela skryta, špionážním satelitům i okolí. Krytý systém označený 9K716 Volha měl dostřel 500 kilometrů, takže velká část západní Evropa pro něj byla s využitím území sovětských satelitů a dojezdem skoro 1 000 km snadno dostupným cílem.

Takový stroj se mohl stát postrachem západu, bojovou pohotovost ale naštěstí nikdy nezažil, protože na základě podpisu Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu (která byla dalším krokem ke konci Studené války) byly tyto střely vyřazeny z provozu ještě před koncem 80. let a celý 69481M mířil do propadliště dějin s nimi. I tak je to pozoruhodný stroj, dodnes největší obrněný transportér tohoto druhu, který kdy vznikl.

Zdroj: Gruzovik Press

Mirek Mazal