Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jsou skutečně tak velká, že i kamion s návěsem vedle nich vypadá jako drobeček. Existují dvě taková a dech dokážou vzít i svou cenou. Každé má v dnešních penězích hodnotu přes 2 miliardy Kč.

Americká NASA je proslulá hlavně svými vesmírnými programy. Od Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku občas zaslechneme také o jiných vynálezech, bez hlubšího povědomí o rozsahu její činnosti vás ale zřejmě ani nenapadne, že tato instituce provozuje i dvě největší pozemská vozidla, která kdy poznala tento svět.

Říkají si Missile Crawler Transporter Facilities, zkráceně Crawler Transporters, a jde o obří raketové pásové dopravníky. Navzdory své „pozemskosti” jsou neoddělitelnou součástí vesmírného programu a na vzletovou rampu přesunovaly už rakety Saturn V proslulých misí Apollo či raketoplány nesoucí astronauty do vesmíru. A brzy budou stroje touto cestou přepravovat i novou superraketu Space Launch System (SLS), která by měla do vesmíru dopravovat jak náklad, tak kosmickou loď Orion.

Historie transporterů Cawler sahá až do šedesátých letech minulého století. U jejích počátků stál Philip Koehrin, úspěšný konstruktér mechanizovaných plošin. Myšlenka posunout lidstvo blíže neznámému prostředí cizích planet se prý tomuto technikovi zamlouvala tak moc, že sám začal navrhovat stroj potřebný pro přesuny velkých raket. Výběrové řízení konané NASA vyhrála nabídka dnes už zaniklé společnosti Marion Power Shovel Company, která v té době produkovala velké nakladače nakladače a rypadla všech velikostí.

V té době Koehrin pracoval pro firmou Bucyrus-Erie, odkud ho lidé z Marion Power přetáhli, jakmile se dozvěděli, kam už své nápady dotáhl. Koehring tak pod hlavičkou Marion Poweru začal řídit stavbu dvou identických strojů. Koncem roku 1963 už bylo hotovo asi 90 procent návrhů pro pásové kolosy a díly pro finální montáž začaly přicházet v následujícím roce. Nic nebránilo postupné realizaci a prvním praktickým testům. Zkušební stádium pokračovalo v průběhu roku 1965, první opravdovou zátěží byl přesun odpalovací rampy.

V červenci 1965 se dokázala přesunout asi necelé dva kilometry po krátkém úseku silnice, než se objevil problém. Podvozek se pod hmotností odpalovacího systému zhroutil a nalézt řešení trvalo půl roku. V prosinci byla chyba odstraněna z zpočátku roku 1966 se obě pohyblivé jednotky zapojily do ostré činnosti. Jedna z nich nesla i první raketu Saturn V na misi Apollo 4 a od té doby slouží i se svou „kolegyní” bez větších zádrhelů.

V době vzniku obou monster stálo každý 14 milionů dolarů, při zohlednění inflace je to dnes něco přes 100 milionů dolarů (2,25 miliardy Kč). Při takové ceně není divu, že Marion Power Shovel Company s Philipem Koehringem v čele stvořili něco naprosto jedinečného. Transportery svou plochou odpovídají třetině fotbalového hřiště a potřebují sílu minimálně dvou masivních motorů a stejného počtu generátorů energie, aby se masa železa mohla pohybovat.

Během jízdy může obsluha upravovat výšku jednotlivých částí, což je ideální pro přepravu modulů s raketou. Hydraulický systém se používá k udržení polohy nákladového prostoru i na nerovné povrchu. Podle specifikací NASA mohou giganti s pásy přepravovat hmotnost odpovídající asi 20 plně naloženým letounům Boeing 777, obsluhu při tom provádí tři desítky pracovníků.

Tempo přepravy je opravdu minimální, cestovní rychlost na prázdno se pohybuje okolo 3,2 km/h, se zátěží pak poloviční rychlostí. Odpalovací místo 39A je vzdálené 5,5 kilometru a startovací plocha 39B celkem 10 kilometrů od zázemí Kennedyho vesmírného střediska.

Pohybující se podklad je ve skutečnosti řada nezávislých pásových mechanik, které jezdí pod pevnou platformou. Celkem jsou zde čtyři páry pásů seskupené po dvou a každá dvojice je ovládána nezávisle na sobě. Konstrukce je dlouhá 40 metrů a široká 35 metrů.

Napájení střídavým proudem se používá k vedení celého palubního systému a ovládání hydraulického řízení. Energie tohoto systému pochází ze dvou motorů Cummins s výkonem 2 252 koní a dvou generátorů o výkonu 1 500 kW (2 039 koní), které mimo jiné dávají možnost pohybu vpřed.

Kromě toho se používá napájení stejnosměrným proudem k řízení monitorovacích systémů pásového podvozku, hydraulického zdvihání a detekce požáru. To umožňuje samostatné zvedání či snižování pásových vozíků samostatně v každém rohu nezávisle na celkovém počtu 16 trakčních motorů. Každý z těchto agregátů vyvíjí 280 kW (380 koní). Díky promyšlenému hydraulickému ovládání se výška monstra pohybuje okolo 8 metrů, vlstní hmotnost činí kolem 3 300 tun.

Výroba úplně nového převozního modulu je neskutečně nákladná záležitost, proto NASA v současné době provádí renovaci jednoho ze dvou stávajících. Nová verze se bude nazývat Crawler Transporter 2 a bude jednou sloužit k dobývání Měsíce anebo Marsu. Modifikovaný kus má zatím ujeto 5 600 kilometrů, to je nejvyšší čas osadit lepší valivá ložiska, pevnější nosné části a lepší mazací soustavu.

V případě organizace letu do vesmíru pásový dopravník zahájí osmihodinovou jízdu na startovací stanici 39B. Správný paradox, když poté k vypuštění tělesa na oběžnou dráhu je potřeba vyvinout rychlost 7,6 kilometru za sekundu. Je to extrémně pomalá příprava na nesmírně rychlý odlet, i tak dokáže ohromit.

Zdroj: NASA

Mirek Mazal