Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Byl to jeden z nejmocnějších a zároveň nejkrutějších mužů světa. Jako takový musel být chráněn a detaily konstrukce jeho obrněného vozu byly až donedávna tajné.

Když někomu jdete po krku, musíte být připraveni na to, že někdo také půjde po krku vám. Josif Vissarionovič Stalin měl v hledáčku spoustu lidí, a tak rychle začal pociťovat potřebu při svých cestách po Sovětském svazu chránit svou bezpečnost lépe než bylo v té době obvyklé. Jeho obrněný vlak byl jistě dobrá věc, koleje ale nevedou všude a cestovat do finální destinace nějakým vojenským strojem nebylo zrovna elegantní - mohlo to působit slabošsky. Chtělo to komfortní limuzínu nenápadně připravenou skoro na všechno.

Problém spočíval v tom, že tamní automobilový průmysl s něčím podobným nepočítal. Odolné osobní vozy neexistovaly, nakonec neexistovala ani spousta těch, které bychom označili za normální. Lidé, kteří velí i větru a dešti ale nemají problém si vymoci ani pozemštější věci, a tak se konstruktéři pustili do práce na plné obrátky - alternativou byla jen jednosměrná jízdenka do gulagu.

Vývoj nového vozu probíhal stranou veřejnosti, jako většina komunistických programů. Nepřítel je stále ve střehu, nikdo nesměl znát slabé stránky obrněných aut, které by jejich konstrukce odhalila. Níže si tak můžete prohlédnout až nedávno odtajněné záběry, které vývoj speciálu pro Stalina dokumentují. Zkušební kostry kabin musely odolat zejména palbě ze střelných zbraní. Do prototypů se opravdu střílelo, zesílené kovové tělo pak vydrželo ještě mnohem víc.

Práce měla na starosti automobilka Zavod imeni Likhachova (ZiL), která vyráběla limuzínu ZIS-110. Ta ideálně posloužila jako základ ke stavbě papalášského obrněného automobilu, změnit se ale musela spousta věcí, neboť Stalinovy nároky byly extrémní. Vznikl tak stroj v principu nikoli nepodobný současným speciálům amerických prezidentů - zcela specifický vůz, který jen na pohled připomínal něco alespoň trochu běžného.

Monumentální projekt na zajištění bezpečnosti obávaných politiků spatřil světa jako ZIS-115. Odolné provedení splňovalo vše, co si krutovládce přál, od bezpečnosti až po luxus na palubě. Vylepšená konstrukce jako by měla dvě karoserie na sobě, které svíraly silné opancéřování a snadno spolkla i 7,5 cm tlustá skla. Těžké ochranné prvky zvýšily konečnou hmotnost na 4 280 kg, jen každé okno vážilo nejméně 200 kg - spouštěla se hydraulickým systémem. A vskutku bizarním detailem jsou bezpečnostní řetězy na ohromně tlusté dveře známé z některých domácností. Kdyby někdo bůhvíjak překonal standardní zámky, ještě tu byla druhá zábrana, kterou mohla odjistit jen Stalinova ochranka.

ZiS-115 dále dostal centrální mlhovou svítilnu, dva speciální výstražné světlomety a větší pneumatiky. V interiéru bylo nejen dost pohodlí, i tady se myslelo na bezpečnost - tajná schránka na zbraně mohla v extrémním případě posloužit k obraně i samotnému Stalinovi. Celkové rozměry se vyšplhaly na 6 000 mm x 3 760 mm x 1 730 mm (délka x šířka x výška), takže zejména na délku o pořádné monstrum. Čtyři tuny těžkou pevnost na kolech pak poháněl posílený šestilitrový osmiválec o výkonu 121 kW, tedy 164 koní. Žádný zázrak, ale jsme ve čtyřicátých letech minulého století.

S touto výbavou a třístupňovým manuálem se obrněný ZiL se dokázal rozpohybovat na 120 km/h a motor měl prý s hromadou železa co dělat. Spotřeba 27,5 litrů na sto při klidné jízdě tomu odpovídala. Stalin byl z konečného výsledku nadšený, ZIS-115 se stal jeho výsadním dopravním prostředkem. Objednal si jich celkem 32, protože... Stalin. I díky tomu některé přežívají dodnes, jak můžete sami vidět níže. A teď se můžeme podívat i na to, jak byly vyvíjeny.

ZIS-115 se vyvíjel v SSSR ze strachu Stalina před atentátem. Vzniklo přes 30 kusů, část z nich přežívá dodnes

Mirek Mazal