Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Na konci 70. let stvořil Oldsmobile čtyřválec Quad 4 s až 1 000 koňmi. Aerotech s ním jel až 470 km/h.

Název značky Oldsmobile může v někom evokovat staré auto nebo třeba auto pro staré - Olds-mobile. Koncepty Aerotech však nemohou být tomuto vysvětlení názvu dnes již zaniklé odnože General Motors vzdálenější. Na přelomu 80. a 90. let dvacátého století to byly jedny z nejrychlejších automobilů planety. Největších rychlostí dosahovaly s přeplňovanými motory s pouhými čtyřmi válci, které bylo možno bez turbodmychadel pořídit i v běžných dvoudveřových kupé.

První koncept, představený v roce 1987, byl postaven na základu závodního auta pro Indy 500. Řidič seděl uprostřed a byl obklopen karbonovou aerodynamickou karoserií, která měla vzadu křídlo. Vůz vážil pouze 726 kg. Verzi s křídlem se říkalo Short Tail, ST, kvůli kratší zádi. Za řidičem byl zbrusu nový řadový čtyřválec Oldsmobile Quad 4 o objemu 2,3 litru a pětistupňová manuální převodovka. Motor měl rozvod DOHC a 16 ventilů, čtyři na válec. V dnešní době to je běžná konstrukce, před 27 lety to však zejména ve Spojených státech patřilo k novinkám.

Verze ST měla jedno obří turbodmychadlo, které z nevelkého objemu dolovalo až 900 koní. Jeho tlak bylo možno měnit z místa řidiče otočným knoflíkem až do 2,75 baru. S tímto vozem zajel v srpnu 1987 trojnásobný vítěz Indy 500 A. J. Foyt na rychlostním oválu u texaského Fort Stocktonu, dlouhém 12,3 km, rychlostní rekord 413,8 km/h. Takovouto rychlost zvládl i přes docela vážnou poruchu - na výjezdu z poslední zatáčky před měřením rychlosti motor nasál jeden ventil do spalovacího prostoru a jeho výkon tedy byl značně menší.

V prvních zkušebních jízdách po vyložení auta z přívěsu došlo k požáru. Kokpit se zaplnil kouřem z hořícího oleje. Plexisklo, pod kterým seděl, se dalo z místa řidiče odjistit, ale mělo panty vepředu a řidič tak stejně nemohl v okamžiku vylézt, protože jej prostě nezvedl. Foyt tedy požár oznámil depu a rychle do něj přijel. Tam byl oheň uhašen, kousek izolace, která se vznítila od rozpáleného turbodmychadla, byl upraven a v jízdách se mohlo pokračovat.

Druhá verze Aerotechu se jmenovala Long Tail, LT, podle delší zádi bez křídla. Tahle měla stejný čtyřválcový motor Oldsmobile Quad 4, ale se dvěma, menšími turbodmychadly, což znamenalo okolo 1 000 koní. Tento vůz na rovinkách atakoval neuvěřitelných 470 km/h. Bonnevilské speciály se dostávaly i přes 480 km/h, ale uměly jet jen rovně, nikoliv po oválu dokola oběma směry.

Cílem byl rekord na letmé míli, k uznání však bylo nutno jet oběma směry v průběhu jedné hodiny, což mohl být v nestálých větrech texaské prérie problém. Výsledkem byla rychlost v jednom směru 448 km/h, po zprůměrování obou jízd byl stanoven rekord 431,1 km/h. Připomeňme, že jsme stále v roce 1987.

V roce 1992 vznikla třetí verze Aerotechu, tentokrát se čtyřlitrovým osmiválcem Aurora, který se později prodával pod názvem Northstar a také využíval rozvodu DOHC. Motor nebyl vůbec upravován, až na drobnosti nutné pro instalaci do šasi Aerotechu. Dával tedy standardních 250 koní a 353 Nm. Kromě osmiválce dostala tato varianta Aerotechu také světla a značky, mohla tedy jezdit po normálních silnicích.

Čtvrtinový výkon osmiválce Aurora nebyl až takovým problémem pro lehký a aerodynamický Aerotech, i když rychlostí přes 400 km/h vůz samozřejmě nedosahoval. I tak ale lámal rekordy - zmiňme zejména 10 tisíc kilometrů nepřetržitě, pouze s přestávkami na doplnění paliva, průměrnou rychlostí 274,8 km/h, a 25 tisíc stejně nepřetržitých kilometrů s průměrem 254,9 km/h.

Ed Welburn, hlavní designér Aerotechu, je v současnosti vice-prezident pro globální design GM. „Aerodynamika je pro mě dnes velmi důležitá, za znalosti, které mám nyní, děkuji i projektu Aerotech,” říká. Tento 27 let starý koncept má vliv na auta i dnes - některá řešení využívá například Chevrolet Volt - ploché strany vozu pomáhají hnát vzduch přes zadní kola, nikoliv na ně, a vzduchové proudění je usměrňováno i panely na podvozku. A jisté najdete i další modernější vozy nejen od GM, které aerodynamická řešení kdysi debutující na tomto konceptu dnes s úspěchem používají...

Vůz z roku 1992 se světlomety měl čtyřlitrovou V8, která se později v nezměněné podobě prodávala pod názvem Northstar. I tento stroj trhal rekordy, tentokrát na dlouhých tratích

Marek Bednář