Autoforum

/

Jak memento zašlé slávy Svazu sovětských socialistických republik se nad Moskvou tyčí obrovské rypadlo povrchového dolu. K užitku už není a jako turistickou atrakci jej Rusové dál zjevně udržovat nechtějí.

Život jedné z největších technických atrakcí Moskevské oblasti se chýlí ke konci. Místní i turisté tak mají zřejmě poslední šanci obdivovat opuštěné obří rypadlo Takraf ERs 710 z dob SSSR v celé jeho svérázné kráse. Gigant po dekády získával cennou rudu z povrchového dolu, brzy ale má být kompletně rozmontován a odvezen do šrotu.

Takraf má původ v Německu a v SSSR působil už od první poloviny minulého století. Právě tehdy rostl význam dobývání fosforu, na němž měl stroj zásadní podíl, když zajišťoval nejen kopání v nových nalezištích, ale i hloubení kanálů a těžbu s nakládkou do železničních vozů.

Schopnosti rypadla jsou stále mimořádné. Vybaveno je 36 malými dopravníky, z nichž každý má objem 0,71 m3 (proto v názvu zůstalo číslo 710). Lopatová řetězová mašina má uzavřený a nepřetržitý způsob pojezdu jednotlivých lopat schopných naplnit jeden plný železniční vagon každou minutu. To je i dnes obdivuhodné.

Základní částí bagru je pásový podvozek umožňující pomalý pohyb po zemi. Nad pásy pokračuje otočný kužel, který tvoří pevnou podstavu pro dopravníky či nejdůležitější sekci v podobě pohonu a řídící věže situované vysoko nad zemí.

Dokud Takraf fungoval, byl ceněný na 40 milionů rublů (14,2 milionu Kč), po poruchách a skončení aktivní služby už se ale objevil v prodeji jen jako zdroj železného šrotu. Podle dostupných informací jej takto někdo koupil, a okolí rypadla se tak dnes hemží dělníky, kteří rozebírají vlakové koleje; poté přijde řada i na velkolepou vzpomínku na sovětské časy.

Během aktivní kariéry na jednom místě vedle Tarkafu operovalo ještě pomocné rypadlo NKMZ ES 11/70. Vlečený dělník je spojený ovládacími kabely s větším kolegou. Čísla značí kapacitu naložení materiálu 11 m3 a 70 metrů dlouhý výložník. ES 11/70 je plně otočný elektrický kopací stroj s tažným pracovním zařízením. Používá se pro povrchovou těžbu nerostů systémem bez dopravy, také poslouží například při stavbě kanálů, zavlažovacích systémů a různých hydraulických struktur. Největší hloubka kopání je 27,5 metru.

Lom po léta vznikal příkopovou metodou spoluprací dvou dnes zrezivělých rypadel. Menší se pohybovalo po okraji příkopu schopné odolat většímu zatížení a větší těžilo křemenný písek rovnou putující na nakládku. Po dosažení okraje vymezeného prostoru se obě zařízení otočila a stejným způsobem pokračovala zpět na opačném okraji. Vytěžená místa zarovnal vždy buldozer a lesníci vysázeli borovice.

Teď železná atrakce stojí volně mezi dorůstajícími stromy a láká mnohé zvědavé dobrodruhy. Musejí si pospíšit, brzy už tu žádná nebude.

Zdroj: [https://auto.mail.ru/article/74133-podmoskovnyi_gigant_legendarnyi_ekskavator_skoro_umret_foto/ Auto.Mail.ru]

Mirek Mazal