Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Před 27 lety nemohl nikdo tušit, jaká budoucnost čeká dieselové motory. Jeremy Clarkson o nich ale tehdy říkal věci, které se téměř do puntíku naplnily.

V Evropě po léta platilo, že mezi motory osobním automobilům kralovaly diesely. Mělo to své opodstatnění, za málo paliva dokázaly nabídnout slušnou porci výkonu, navíc byly často zatíženy menším zdaněním jak automobily jimi osazené, tak palivo, které spotřebovávaly. Jenže po celou tu dobu zde byla i druhá, po léta přehlížená strana mince - emise NOx a pevných částic.

Na pevné částice si regulátoři došlápli už dříve, po skandálu Volkswagenu se pak „veřejný nepřítel” stal i z emisí oxidů dusíku. Dnes se tak zdá, že časy jejich obliby jsou definitivně u konce a můžeme ptát, v jaké formě a v jakých segmentech přežijí rok 2020. Nyní ale nehodláme ani tak nahlížet do budoucnosti, ale do minulosti. A to do dob, kdy byly diesely vyhledávané ještě méně než dnes.

V roce 1991 byly naftové motory pro většinu motoristů obtížně akceptovatelné. Dáno to bylo především skutečností, že jen málo výrobců vznětové pohonné jednotky osazovalo turbodmychadlem. Ač tedy již tehdy platila slova o větší efektivitě a nižší spotřebě, jízdní dynamika rozhodně nestála za řeč. Třeba VW Golf v té době potřeboval na sprint na stovku dlouhých 16 sekund - při akceleraci měl problémy i se Škodou Favorit.

Tímto tématem se v první epizodě čtrnácté sezóny Top Gearu (toho původního, jenž se vysílal od dubna 1977 do prosince 2001) zabýval i Jeremy Clarkson. Ten v té době nosil afro a spíše než jako showman působil jako sériózní automobilový novinář. Zmiňuje proto postupně veškeré klady i zápory, vysvětluje rozdíly mezi oběma palivy a pokouší se také odhadnout, jaká budoucnost nás čeká.

Clarkson nejprve uvádí, že výroba benzinu i dieselu jakožto pohonných hmot vychází po finanční stránce prakticky nastejno. Finální cenu obou paliv však ve výsledku ovlivňuje spotřební daň, která byla v Británii už na počátku 90. let vyšší u nafty. Clarkson tedy říká, že i když si diesely nachází své zákazníky, většina lidí nemá k jejich koupi důvod - jsou méně výkonné a uživatelsky méně příjemné, nemluvě o zvuku, kouři z výfuku a zápachu jejich zplodin. Lidé tak neměli jen málo důvodů k jejich koupi.

Zároveň ale zmiňuje, že z hlediska emisí CO2 jsou přívětivější k přírodě. Hovoří též o turbodieselech, které se tehdy začaly rozmáhat a dynamické nevýhody začaly smazávat. Z dnešního úhlu pohledu je tedy zajímavé, jak dobře se Clarksonovi podařilo předpovědět následný vývoj, neboť z těchto důvodů očekával jejich rychlý vzestup. A vskutku, nedlouho po odvysílání této epizody se politici začali klanět na stranu dieselů, což je spolu s dalším vývojem a rozmachem přeplňovaných verzí učinilo postupem času v Británii jasně preferovanou volnou, kterou zůstaly až donedávna.

Clarkson navíc nezůstává jen u toho, ale zmiňuje i tehdy neprokázané problémy s rakovinotvorností dieselových emisí, které automobilky jakožto spekulaci ignorovaly. Právě ty jim ale jednoho dne mohly začít lámat vaz, což se nakonec také stalo - ačkoli na druhou kolej naftové motory dostal definitivně až těžko předpovídatelný skandál Volkswagenu, jejich výhody začaly blednout už s nástupem normy Euro 5 a filtrů pevných částic, které jejich projev učinily méně atraktivním, spotřebu vyšší a údržbu obtížnější.

I když tedy diesely, respektive později turbodiesely zamířily na pomyslný vrchol, teď z něj jednoznačně padají. Clarksonovy vize se tak do značné míry naplnily, sám je ale překvapivě i nyní obhajuje. Dnes říká, že místo jejich zákazu by měl být spíše zrušen zákaz kouření cigaret v restauracích a hospodách. Poté by totiž lidé nemuseli tak vycházet ven, nebyli konfrontováni s výfukovými plyny a zdraví by ničili jen sobě...

Petr Prokopec