Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Michael Schumacher se poprvé posadil za volant ve svých čtyřech letech a od pedálů už jej nikdo neoddělil. Projděte si, co všechno za svůj život stihl okusit.

O zdravotním stavu Michaela Schumachera bohužel nemáme žádné nové zprávy. Či možná i bohudík, jeho kondice nemusí být nic, o čem bychom slyšeli rádi. Čerta na zeď ale raději malovat nechceme, německý závodník je totiž proslulý svou kondicí i zarputilostí a musíme doufat, že zvládne vybojovat i nejdůležitější bitvu svého života.

Budoucnost ale pro dnešek nechme být a zamiřme zpátky do minulosti. Schumiho kariéru jsme přitom již několikráte mapovali, naposledy ve srovnání s kroky jeho syna Micka. Ten dokazuje, že jablko nepadá daleko od stromu, neboť po slušných výsledcích v motokárových sériích nyní míří do Formule 3.

Dnes se ale na Schumiho minulost podíváme z trochu jiného úhlu pohledu. Nikoliv ani tak skrze závodní úspěchy, nýbrž přes vozy, které tento závodník osedlal. Vzhledem k délce jeho kariéry jich vlastně nebylo tolik, o to více lze ale obdivovat, s jakou rychlostí pronikl do nejvyšší ligy motoristického sportu, ve které nakonec slavil své největší úspěchy.

Stejně jako jeho syn (a mnozí další jezdci) začínal v motokárách, vůči synu Mickovi však měl Michael nemalý náskok. Vůbec poprvé Schumi usedl za volant ve čtyřech letech, kdy jeho otec Rolf nahradil pedály u motokáry malým motocyklovým motorem. Následovala první havárie a poté i vstup do místního motokárového klubu, kde byl Michael vůbec nejmladším členem. Znovu přitom do hry zasáhl jeho otec, který mu sestavil stroj z náhradních součástek.

I přes tyto handicapy se Schumi v šesti letech stal klubovým šampionem a mířil výše. Lépe si můžeme posvítit na další léta, která jsou taktéž spojena s motokárami, ovšem už plně profesionálními. V té době se Michael postupně stává německým i evropským mistrem, opouští školu a začíná pracovat jako mechanik.

Ve stejné době, tedy v roce 1988, kdy je mu devatenáct, získává první sponzory, se kterými míří do sérií Formule Ford a Formule König. V ten moment již má pod pravou nohou 180 koní, o pouhé dva roky později mu jich ovšem Mercedes svěří rovnou 730. Schumacher se totiž účastní mistrovství cestovních vozů s osmiválcovým C11 a právě s ním se v roce 1991 podívá i do Le Mans.

Byl to ten rok, kdy tamní čtyřiadvacetihodinovku tak slavně ovládla Mazda poháněná Wankelovým motorem, která byla krátce na to zakázána. Schumacher se svými kolegy byl tehdy Herbertovi a spol. v Mazdě 787B tvrdým soupeřem, nakonec ale po technických problémech musel akceptovat 5. místo. Jeden zářez ale po Schumacherově jediné účasti v Le Mans přece jen zbyl - hádejte, kdo v závodě zajel absolutně nejrychlejší kolo...

Následují zkušenosti získané v DTM za volantem Mercedesu AMG 190E s 372 koňmi, přičemž třícípá hvězda zároveň sponzoruje Schumiho první jízdu v monopostu Formule 1, konkrétně v Jordanu-Ford 191. Tento jednosedadlový speciál přitom produkoval z osmiválce Cosworth 670 koní, s jejichž pomocí Michael zazářil v belgickém Spa.

O rok později se již stává trvalou součástí stáje Benetton, která taktéž spolupracuje se značkou Ford. Ve zmáčeném Spa se dočkává prvního vítězství, jako mistr světa je poprvé korunován v roce 1994. Tento úspěch ale poněkud hatí smrt Ayrtona Senny, jíž Schumacher sledoval v přímém přenose - v San Marinu jel totiž hned za Brazilcem.

U Bennettonu zůstává Schumi ještě následující rok, namísto motorů modrého oválu však používá desetiválcovou jednotku od Renaultu (a získává další titul). S rokem 1996 přichází další střídání stráží, tentokráte ovšem se vším všudy. Michael totiž podepisuje smlouvu s Ferrari, kde dostává k dispozici model F310 s desetiválcem a 720 koňmi.

Další léta jsou spojena spíše s budováním týmu, než výraznými úspěchy, ty přichází až v roce 2000. V ten moment se Schumi stává již potřetí mistrem světa, za čímž stojí Ferrari F1-2000 s 780 koňmi. Ještě více - dokonce 820 - jich má monopost F2001, tento výkon pak dokonce v roce 2004 stoupl na 950. Počet titulů se přitom zvyšuje na sedm.

V letech 2005 a 2006 ovšem již Schumi dojíždí na poněkud sestupnou spolehlivost - a také nižší výkon - italských monopostů, načež ve druhém zmiňovaném roce Formuli 1 poprvé opouští. Vrací se až v roce 2010, ovšem již ve službách Mercedesu. U této stáje pak stráví ještě další dva roky, vítězství se ovšem již bohužel nedočká žádného.

Tím bychom průvodce po Schumiho závodních strojích mohli ukončit, pročež jen dodáme, že během kariéry v F1 tento statisticky nejúspěšnější pilot všech dob nastoupil do 306 závodů. Během nich se dočkal 91 vítězství, 155 pódiových umístění a posbíral 1 566 bodů, 68 pole position, 77 nejrychlejších kol a oněch 7 titulů. Takovou bilancí se nemůže pochlubit nikdo jiný a jsme zvědaví, jestli se někomu z dnes úspěšných mladíků podaří Schumacherovi alespoň přiblížit. Jeho závodní kariéru po technické stránce nejlépe mapují přiložené fotografie...

Petr Prokopec