Autoforum

/

Foto: Auto BS, publikováno se souhlasem

Měla se stát spásou, součástí velkého obratu, nakonec ale byla posledním hřebíčkem do rakve jedné éry. Za nás bychom řekli, že bohužel zaslouženě, pokud se o tom ale chcete přesvědčit sami, lepší šance zmocnit se krásné Alfy Brera se hned tak nenaskytne.

Životní příběhy mnoha automobilových značek jsou spojené s řadou vzestupů a pádů, v historii Alfy Romeo ale dominují hlavně ony pády. Automobilka se aktuálně nachází na konci další nepovedené éry a po všech nezdarech si už ani neumíme představit, co by ji mohlo rychle vrátit na výsluní. Představa, že to bude drahý, nepraktický a do značné míry nespecifický elektrický pohon, nám přijde neuvěřitelně pošetilá - v době, kdy Alfa nabídne takové modely, se o vzkříšení jiných značek podobným způsobem bude snažit kdekdo.

Je možná čas si říci, že už to nepůjde, jakkoli poraženectví je to poslední, co by nám bylo vlastní. Však Italové v posledních letech nabízí relativně nové a zajímavé modely včetně stylového SUV a zákazníky stejně jen ztrácí. Dnes ale chceme vzpomenout spíše na první dekádu nového milénia, kdy u Alfy bylo ještě hej a automobilka přemýšlela nad tím, jak podpořit své dřívější úspěchy. Bohužel se ale vydala úplně opačným směrem a stvořila několik přešlapů, které této éře rychle stloukly rakev.

Ale vraťme se nejprve na její počátek. V případě stylových kupé Alfa nabízela od roku 1995 model GTV, který byl na poměr své třídy docela úspěšný. Na to, že šlo o v podstatě „zbytečné” auto značky, která historicky neplatila za etalon kvality a spolehlivosti, snad i válelo. Za první dva roky oslovilo jen v Evropě přes 20 tisíc zákazníků, postupem času ale začal zájem o něj logicky opadat. Po začátku milénia už si vůz našel jen něco kolem 2 tisíc kupců za rok, a tak Italové zatroubili k útoku na ztracené pozice.

Nejprve přišli s kompaktním kupé GT vycházejícím z modelu 147. Byl to znovu docela úspěch, vůz se prodával ještě lépe než GTV, když prodeje atakovaly hranici 20 tisíc prodaných vozů za rok jen v Evropě. Povzbuzena předchozími zářezy na pažbě se tak automobilka rozhodla vdechnout život kupé Brera, které jako koncept představila poprvé v roce 2002. A dnes si můžeme říci, že to neměla dělat.

Začalo to nadějně, neboť odhalení studie sklidilo ohromný potlesk. Nádherná karoserie od Giugiara skrývala osmiválcový motor s čtyřmi stovkami koní, které mířily na zadní kola. A vedle toho i podobně ohromující interiér mířící stylem i zpracováním skutečně vysoko. Svět byl z aut nadšen a lidé se nemohli dočkat chvíle, kdy tento stroj začne sériově vyrábět. Počkali si 3 roky, jenže dočkali se úplně jiného auta.

Osmiválec byl ten tam a výsledný vůz stál na platformě modelu 159, což znamenalo standardně pohon předních kol. Design byl stále atraktivní, ale museli jste se na vůz dívat ze správných úhlů, protože ve srovnání s konceptem byl o poznání kulatější a změna koncepce přinesla i změnu proporcí zejména v případě předních partií. Vůz navíc vážil přes tunu a půl a interiér byl bez velkých změn převzat ze sedanu 159.

To by nutně nemuselo být špatně, čekalo se ale víc. A byly tu i další problémy. Po skutečně italských autech jako byly zmíněné GTV a GT či spřízněné modely 147 a 156, přišla technika sdílená s dalšími částmi koncernu GM, jehož byl tehdy mateřský Fiat součástí. Vůz tak sice bylo možno si objednat i s pohonem všech kol, manuální převodovkou a 3,2litrovým šestiválcem, což zní dobře. Jenže ten šestiválec nebyl divoký Busso, nýbrž líný motor od Holdenu, kterému se do sportovnější jízdy moc nechtělo. A navíc byl pořádně žíznivý.

Ostatní agregáty na tom byly podobně - jediný opravdu italský motor pod kapotou byla dvousetkoňová přeplňovaná osmnáctistovka, která se do Brery ale dostala až ke konci její éry. Ve výsledku stejně jak velký obdiv vzbudil koncept, tak velký nezájem potkal produkční auto. Brera se stala naprostým prodejním fiaskem, když za šest let výroby oslovila v Evropě pouhých 19 179 lidí, méně než předchozí GT za jediný rok.

Nezájem byl tak velký, že Alfě zůstalo po skončení výroby na skladě 180 aut, která nakonec nechala sešrotovat. Ne proto, že by je nikdo nechtěl ani za korunu, ale proto, že přišla nová emisní norma Euro 5 a motory těchto vyrobených Brer plnily pouze tu s označením Euro 4. Nikoho nenapadlo je poprvé registrovat včas třeba na samotnou automobilku a poté se staly neprodejnými.

Je to příznačně smutný konec smutné historie celé Brery a nakonec i spřízněné 159. Pokud vás ale tohle auto chytlo u srdce a litujete toho, kam se od té doby posunula Alfa jako taková, dá se do časů jeho slávy pořád vrátit. V prodeji se totiž objevil kousek ve vrcholné řidičské specifikaci, se kterým jen dva majitelé majitelé od roku 2007 najeli pouze 44 tisíc km. A auto vypadá tak netknutě, že bychom celkový nájezd hádali na 4 400 km, ne 44 tisíc.

Specifikace je opravdu vrcholná, vůz má pod kapotou onen motor 3,2 V6, pohon všech kol Q4, výbavu Sky View s panoramatickým střešním oknem a vítanou manuální převodovku. Černá barva s černo-šedými koženými sedadly je poněkud neitalská, ale vypadá dobře, hlavně díky svému stylu. Nezapomeňte jen, že svého času šlo o prodejní fiasko a nestalo se to omylem -, s Brerou V6 máme své zkušenosti a ohromující auto to skutečně nebylo.

Dnes ale snadno může tentýž vůz někomu učarovat kombinací stylového designu, který přinejmenším nestihl zestárnout, a 260 atmosférickými koňmi s ručním řazením. Auto je původem z Itálie, kde se také prodává. Kdybyste o něj měli zájem, musíte vyrazit do města Brescia. A s sebou si vzít 28 500 Eur, tedy asi 691 tisíc Kč, na kolik vůz přijde. Málo? Moc? Posuďte sami, je to ale právem jeden z nejdražších a také nejlépe vypadajících exemplářů v současném prodeji.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler