Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Toto řešení působí až děsivě, nápad za ním byl ale ušlechtilý. Automobilka chtěla, aby lidé mohli vzít na projížďku kabrioletem ženu i dítě, naráz.

Dětské autosedačky v dnešní době vypadají jako kříženci pevnosti Boyard a chobotnice. Jsou to s ohledem na proporce „ubytovaného” mnohdy až monstrózní díla, která dotyčného pětibodovými pásy přikovají ke struktuře sedadla s nespočtem bočních vedení a výztuh. Všechno ve jménu bezpečnosti, pochopitelně - za zraněními při nehodách stojí z velké části pohyb těla po interiéru, takže čím méně se bude hýbat, tím lépe. Proto ostatně existují bezpečnostní pásy, a proto se evoluce dětských autosedaček dostala až tam, kam se dostala - chráníme jimi ty nejmenší, takže tomu věnujeme více pozornosti než čemukoli jinému.

Jenže takový stav panuje dnes, ještě docela nedávno vypadal svět úplně jinak. Nemusíte být ani moc staří, abyste pamatovali (nebo v prvním případě ani nepamatovali), že vás rodiče jako úplně malinké dávali na zadní sedadla ve vrchní části kočáru, že jste si o pár let později při jízdě autem na zadních sedadlech hráli bez sedačky a že jste tam o dalších pár let seděli nepřipoutaní - ještě v 80. letech jste u nás mohli koupit auta nevybavená zadními pásy. Dnes se ale podíváme do historie ještě o pár dekád dále, kdy tyto věci nabíraly o poznání kurióznějších podob.

Nápad za tím, co můžete vidět na fotkách, byl přitom ušlechtilý. Však i dnes máte problém, pokud chcete s manželkou a dítětem někam vyrazit ve svém dvoumístném roadsteru - prakticky to není možné. U British Motor Corporation (BMC) si toho byli vědomi, a tak už v roce 1958 vymysleli něco ďábelského - do tehdy nového Austinu-Healey Sprite začali nabízet dětskou sedačku, kterou bylo možné umístit na vyvýšený středový tunel mezi obě hlavní sedadla.

Neděláme si legraci, jak se můžete přesvědčit na fotkách. Austin-Healey ke Spritu nabízel mezi příslušenstvím malou sedačku, která byla čalouněná stejně jako zbytek interiéru. Jak uváděl katalog, její připevnění bylo otázkou okamžiku. Předem připravené západky na středovém tunelu, do kterých by se dětská sedačka upevnila, ale asi čekat nelze.

Takže jak tu bude držet, bude přišroubovaná? To by nebylo otázkou okamžiku, vždyť překážejí normální sedadla. Všechno špatně - nožičky téhle sedačky jsou napružené a při instalaci stisknou středový tunel mezi sebou. To je všechno, tahle věc drží na místě jen pomocí tření.

Dítě tu tedy má aspoň bezpečnostní pás, připevněný ke karoserii vozu, že ano? Opakujeme, že jsme v roce 1958 - bezpečnostní pásy tehdy začal do aut standardně montovat Saab, ale první zákonná povinnost instalace pásů se objevila až v roce 1970. První Austin-Healey Sprite nemá pásy ani na normálních sedačkách, takže proč by jej měl na té dětské.

První generace Spritu, o které je tu řeč, byla široká 1 346 mm, takže tahle sedačka je přesně v místech, kudy chcete vést ruku k řadicí páce. K tomu si připočtěte fakt, že dítě v téhle sedačce nohama dost možná na řadicí páku dosáhne, takže může „vykopnout” zařazený kvalt. Místo o aktivní bezpečnosti tu je na místě spíš hovořit o aktivní nebezpečnosti. S tou pasivní... to si asi dovedete představit.

Dnešním pohledem je tahle malá sedačka něco naprosto neuvěřitelného - člověk by skoro řekl, že by sem by dal své dítě leda ten, kdo ho chce popravit. Ale jak už jsme zmínili, ještě nedávno jsme sami jezdili na zadních sedačkách škodovek, které nebyly ani vybaveny bezpečnostními pásy. Ne že by to bylo dobře, ale tehdy to bylo normální. A stejně tak leckomu tehdy přišlo normální posadit dítě na tohle... sedadlo smrti.

Dětské autosedačky z 50. a 60. let minulého století jsou vůbec bizarní věc. V některých případech ale skýtaly alespoň jakous takous ochranu

Pro představu Austin-Healey Sprite Mk. I zvenčí

Zdroj: MGexp přes Jalopnik

Marek Bednář