Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jednoznačně nejpovedenější provedení 613 vzniklo v pouhých čtyřech kusech, i když původně byly v plánu stovky. Dnes si na něj vzpomene málokdo.

Tatra 613 je navzdory své dobové výjimečnosti obecně známou veličinou. Vyráběla se déle než 20 let, a tak ani nemusíte zamířit mezi kované příznivce značky, abyste se dozvěděli, že se tak dlouhým výrobním cyklem prokousala v několika vývojových verzích. Bude třeba už znalejšího člověka, aby vám prozradil, že byly čtyři, z nichž o té finální, už „porevoluční” 613-4, jsme se naposledy zmiňovali nedávno. Musíte ale narazit na někoho opravdu zasvěceného, aby vám prozradil, že oněch evolucí bylo ve skutečnosti pět. A že ta pátá, byť byla poslední, nevydržela v nabídce ani tak dlouho, jako ta čtvrtá.

Její příběh se datuje do roku 1991, kdy Tatra přišla se zmíněnou čtvrtou variací 613 a přemýšlela, co dál. Tehdy ji oslovili lidé z britské firmy ETB Motive Power, Tim Bishop a Mark Berry, kteří nabídli pomoc při přepracování osmiválcového motoru Tatry tak, aby mohl plnit nově zaváděné emisní limity. Byli to zkušení technici, Bishop dříve pracoval i pro Jaguar a zřejmě z tohoto faktu kdosi z autorů stránky o Tatře 613 na Wikipedii vyvodil, že jedna z jejích verzí vznikla ve spolupráci s britskou automobilkou. Není to ale pravdou - jediným pojítkem je tu Bishopovo jméno, který už ovšem v té době pracoval na volné noze.

Bishop s kolegy připravili pro motor 613 novou elektronickou řídicí jednotku REM 8 CZ pracující se vstřikováním paliva a i když její implementace nebyla snadná, dílo se nakonec podařilo. Verze Tatra 613-4 KATi představená v polovině roku 1992 je plodem právě této spolupráce a pracovala s motorem o objemu 3 495 cm3 s vstřikováním paliva a dvěma katalyzátory s lambda-sondami. Maximální výkon motoru činil 147 kW (200 koní) a emisní normy plnil s přehledem.

Byla by to zajímavá hříčka historie, i kdyby se Bishop zastavil zde. Jenže on to neudělal. Britský technik se ale během spolupráce s Tatrou vzhlédl v myšlence prodávat tyto vozy na britském trhu a spolu s automobilkou rozjel projekt speciálního provedení 613, které by do Velké Británie bylo vyvezeno v celkovém počtu 200 kusů. A hned při představení 613-4 KATi odhalil předobraz provedení 613, které odpovídalo jeho představám.

Vidět jej můžeme na jediné fotce v červeném laku se dvěma dodatečnými obdelníkovými světly v čelní masce. Vizuální změny tu nebyly podstatou, přesto se k novým světlům přidávala i chromovaná lišta zabíhající po stranách nad blinkry, plastové pásy dole na bocích i mezi výřezy předních a zadních blatníků a pětipaprsková litá kola. Zajímavější ale byly úpravy interiéru a techniky.

Interiér byl prakticky zcela přepracován. Ručně vyrobená palubní deska čalouněná kůží nesla dřevěný panel s kruhovými přístroji. Dřevo v podobě leštěných lišt zdobilo i výplně dveří, upravená se sedadla měla kožené čalounění. A kůži bylo možné najít také na novém volantu se třemi příčkami.

Po technické stránce dostal vůz posilovač řízení, rozšířený rozchod kol a také upravený podvozek se sníženou světlou výškou. Pod kapotou měl ještě motor bez vstřikování, i ten už ale pracoval s novou pětistupňovou převodovkou. Tohle všechno se mělo stát základem nového provedení Tatry 613-5 a protože přijetí zejména interiérových a technických změn bylo proběhlo velmi vřele, pustil se Bishop s Tatrou do realizace celého nápadu s i výraznější úpravou vnějšího vzhledu.

Právě sem se datuje počátek spolupráce mezi Tatrou a bývalým designérem Saabu Geoffem Wardlem, který byl Bishopovým přítelem. Pro zamýšlenou 613-5 navrhl novou tvář odkazující na Tatru 603, přidal i jinak tvarované zaoblené nárazníky s upravenými otvory pro přívod vzduchu ke kondenzátoru klimatizace a dvěma malými kruhovými mlhovkami. Blinkry změnily barvu z oranžové na bílou (i když na některých fotkách vidíme i ty oranžové), horní okraj přídě lemovala chromovaná lišta a ze zadních sloupků zmizely mřížky větrání.

To však byly pouhé třešinky na dortu faktických změn popsaných výše. Kompletně přepracovaný interiér byl konečně důstojným řešením pro auto takové třídy a vůz vyhlížel zajímavě i zvnějšku. Nejen kvůli úpravám designu, ale také snížení podvozku o 50 milimetrů a litým kolům Speedline s pneu 235/60 ZR 15. Tyto změny pak podtrhovaly reálně lepší dynamiku vozu.

Motorem finálního provedení se stala už „Bishopova” V8 s elektronickým vstřikováním paliva a trojčinnými řízenými katalyzátory, která dávala z objemu 3 495 cm3 zmíněných 200  koní. S pětistupňovou manuální převodovkou dával motor vozu nejvyšší rychlost přes 220 km/h, zrychlení z 0 na 100 km/h se odehrálo za 11 sekund.

Auta ve Velké Británii nabízela firma Tatra Motive Power jako 613-5 nebo T 613/5. Počítalo se s produkcí 200 takto vyvedených vozů a zkraje šlo vše dobře. První dva exempláře 613‑5 v modré a zelené metalíze byly expedovány na jaře 1993 a téhož roku byly vyrobeny další dva - červený a tmavomodrý, který prý dostal lak z tehdejšího vzorníku BMW. Jenže tím celý příběh 613-5 skončil.

Tatra už tou dobou začala pochybovat o dalším smyslu výroby osobních aut a projekt komplikovaly i spory mezi Tatrou, Tatra Motive Power a ETB Motive Power o vyrovnání závazků jednotlivých stran. Přesto se Bishop snažil s Tatrami v Británii prorazit a ještě v roce 1994 je tam nabízel. Jeho katalog hovořil dokonce o nikdy nepostaveném kupé T 613/5 s cenou 52 287 liber, tehdy dost vysoké částce.

Byl to zřejmě nakonec hlavně nezájem britských zákazníků o cokoli podobného, co 613-5 zlomil vaz. Po čtyřech vyrobených kusech už žádná další Tatra tohoto označení nevznikla a většina se postupně vrátila do České republiky. Ta červená posloužila vyrovnání závazků a pohledávek mezi Tatrou a Bishopem a do nehody sloužila samotné automobilce. Do ČR se pak vrátily i další dva exempláře, ten zelený docela nedávno.

Zní to jako smutný příběh a vlastně to je smutný příběh, vše na něm ale není jen černé. Když se na T613-5 podíváte, možná vám něco připomene - ano, i úplně poslední 613-4 modelového roku 1995 měly k „pětce” designově i technicky blízko a T613-5 do značné míry ovlivnila také pojetí pozdější T700, za níž ostatně stojí tentýž Geoff Wardle. Tak pěkný vnitřek jako jako 613-5 vzniklá v pouhých čtyřech kusech ale neměla ani jedna...

Designové změny pro finální verzi 613-5 navrhl Geoff Wardle - jak si můžete všimnout, na nákresech měl vůz karoserii kupé

Toto je většina z vyrobených exemplářů 613-5, interiér někdejšího prezentačního kusu byl na svou dobu atraktivní

Jeden z vozů zůstal v Anglii až do roku 2010, kdy byl prodán s pouhými 213 mílemi na tachometru

Zdroje: Jan Tuček, Automobil Revue, Tatra

Petr Miler