Autoforum

/

Foto: Artcurial, tiskové materiály

Pokud se právě chystáte renovovat svůj starší, alespoň trochu zajímavý vůz, je možná načase s tím přestat. Krásně naleštěné a dokonale fungující auto potěší člověka, který s ním chce jezdit. Ti, kteří jej chtějí spíš jako umělecké dílo do klimatizované garáže, vidí věci jinak.

V historii Mercedesu najdeme řadu ikonických aut. Tím, které nad nimi ční nejvýš, ale musí být ikonický Gullwing neboli 300 SL. Německá automobilka nejprve přišla s kupé, než jej nahradila roadsterem. Toho bylo nakonec vyrobeno daleko víc, přičemž jakkoli nabízel možnost jízdy s větrem ve vlasech, klientela u něj přišla o vzhůru výklopné dveře. Bez ohledu na karosářskou verzi ovšem v motorovém prostoru odváděl svou práci třílitrový šestiválec propojený se zadními koly čtyřstupňovým manuálem.

Základem tohoto vozu byl prostorový rám z ocelových trubek, na který automobilka navěsila ocelovou karoserii. Protože ale chtěla dostát zkratce SL, za kterou se skrývala slova „Sport“ a „Leicht“, tedy sportovní a lehký, zároveň vyrukovala také s hliníkovými dveřmi, kapotou, víkem zavazadelníku a palubkou. U 4 520 milimetrů dlouhého kupé tak dosáhla na hmotnost 1 295 kg, což bylo v době, kdy jste o exotické materiály jako karbon a kevlar ani nezavadili, velmi působivé.

Pohonná jednotka M198 navíc produkovala 243 koní, přičemž Mercedes ji pod kapotu instaloval skloněnou směrem ke straně řidiče, aby dosáhl co nejnižšího aerodynamického odporu. Díky tomu 300 SL dosahovalo rychlosti 260 km/h, což z něj dělalo nejrychlejší produkční auto světa. I přestože tedy cena kupé startovala na 29 tisících marek a roadster byl ještě dražší, Mercedes s prodejem neměl takové problémy jako třeba BMW s konkurenčním modelem 507, který mnichovskou značku přivedl na práh bankrotu.

Dnes jsou z obou vozů ikony, které budí rozruch na každé akci a zájem na každé aukci. Výjimkou nebyla ani ta, kterou před pár dny pořádala v Paříži společnost Artcurial. Při té byl ostatně stanoven rekord, 300 SL z roku 1956 totiž změnilo majitele za 4,4 milionu Eur neboli za 107,2 milionu korun. Není to pak rekord absolutní, ten je spojen se závodními a celohliníkovými verzemi, kdy druhých zmíněných vzniklo jen 29. Mezi regulérními 300 SL je však kousek z roku 1956 králem.

Neskutečně ceněným jej dělá jeho dokonale originální stav, který mu ale zároveň dává vizáž ošuntělého vraku. Jde o jeden ze 106 exemplářů, který byl v továrně nalakován šedou barvou Graphitgrau. Tu nosí dodnes, přičemž ani lak nebyl nijak renovován. Fakt, že místy můžete narazit na korozi a interiér vypadá, jako by v něm 30 let nikdo neseděl, hodnotu vozu nakonec jen navyšuje. To všechno je najednou patina a projev maximální autenticity

Vůz byl ostatně prozkoumán specialistou Klausem Kukukem, dle kterého jde o originál až do posledního šroubku. Jako nový byl dodán pařížskému průmyslníkovi a olympijskému šampionovi Claudu Foussierovi. Ten si ho ponechal do roku 1961, než jej prodal bývalému závodníkovi Rogeru Loyetovi. U toho však kupé setrvalo jen dva měsíce, než ho koupil továrník Jean Piget. Ten ji ho ovšem ponechal po dlouhých 53 let, tedy až do dnešní doby.

I přes tak dlouhou službu má kupé najeto jen 34 255 km, nicméně poslední kilometr absolvoval již před delší dobou. Nového majitele tedy čeká rozsáhlá renovace, tedy pokud nechce auto jen jako sochu na kolech. Což asi chtít bude, protože jinak by o část své extrémní investice přišel...

Zdroj: Artcurial

Petr Prokopec