Autoforum

/

Foto: ElectraMeccanica

Kdysi nadějný projekt dojel na technický problém, se kterým si jeho autoři nevěděli rady. I bez něj ale měl vůz nakročeno k tomu stát se propadákem - neoslnil prakticky ničím, byl drahý, nenabízel zajímavý dojezd či dynamiku a ke všemu pobral jen jednoho člověka.

Jméno společnosti Corbin Motors vám patrně nic neřekne, svého času ale chtěla dokázat to, s čím je nyní spojována Tesla. Již v 90. letech minulého století tak začala pracovat na elektromobilu, se kterým by udělala díru do světa. Ten byl představen v roce 1999, kdy i prošel homologací. Prodejně však Sparrow, jak byl vůz nazván, opravdu nezabodoval. Do roku 2003, kdy firma zbankrotovala, totiž vzniklo méně než 300 kusů. A úspěšnější nebyl ani její nástupce, společnost Myers Motors, která na „vrabčáka“ získala práva.

Nebylo překvapením, že Sparrow skončil jako totální fiasko. Šlo totiž o 2,5metrovou tříkolku, do které se vešel pouze jeden člověk. Olověné baterie pak vystačily na dojezd zhruba 30 až 60 km, zatímco pohonná jednotka zvládla dosáhnout maximální rychlosti 110 km/h. Za to si ovšem firma Myers Motors v roce 2008 účtovala 30 tisíc dolarů, tedy zhruba dvakrát tolik, za kolik jste v USA v dané době mohli pořídit plnohodnotné auto se slušnou výbavou i dynamikou.

Pro rok 2009 pak sice „vrabčák“ dostal lithium-iontové baterie, které měly dojezd zdvojnásobit, ovšem nahoru šla i jeho cena. Asi nikoho proto nezaskočí, že o tři léta a pár vyrobených kusů později byl s tříkolkou konec. Ovšem nikoli definitivní, neboť pozůstatky projektu v roce 2015 odkoupil podnikatel Jerry Kroll, který založil společnost ElectraMeccanica. A nejspíš doufal, že doba je drahým elektrickým prckům konečně nakloněna. To se ale přepočítal.

Sparrow byl totiž vzkříšen v roce 2018 pod novým názvem Solo, přičemž oproti originálu narostl na 3,1 metru a dostal také modernější i agresivněji působící karoserii. Jenže stále šlo o tříkolku, do které se vešel jen jediný člověk. Dojezd pak sice vzrostl na 160 km, jenže baterii o kapacitě 17,4 kWh šlo nabíjet jen při nižším výkonu. Jakmile jste baterii vybili, bylo třeba zhruba na tři hodiny ponechat Solo u dobíjecího stojanu.

ElectraMeccanica pak sice souběžně s navýšením dojezdu a zlepšením dynamiky dokázala snížit cenu na 18 tisíc dolarů, tedy nějakých 416 tisíc korun, ovšem i to je částka, za kterou lze v USA pořídit plnohodnotné auto. Svým způsobem byl tak znovu zázrak, že se někdo ochotný takovou sumu zaplatit vůbec našel. V roce 2022 pak začaly organizaci NHTSA chodit stížnosti na to, že Solo náhle během jízdy přichází o veškerý výkon.

Firma bohužel nedokázala přijít s nápravou, v únoru loňského roku proto povolala zpátky všechny dosud vyrobené kusy. To jí ve finále mnoho práce nezabralo, jednalo se totiž o něco málo přes 400 aut. Ty ElectraMeccanica začala o měsíc později od lidí vykupovat zpět za plnou cenu. Není divu, že nakonec došlo i na ni a práva na název a firemní majetek získala společnost Xos. Vše spojené s tříkolkou Solo ale pro změnu koupil zpátky Kroll.

Ten chce v příštím roce přijít s vylepšenou verzí, se kterou se hodlá zaměřit na evropské trhy, jak nyní informuje Autopian, nejspíš kvůli vyššímu politickému tlaku. Ovšem ani ten mu nebude hrát do karet, neboť za dané peníze je jeho elektrická tříkolka nesmysl v jakékoli podobě. Pokud by šlo o něco zábavného či hodně rychlého, úspěch by se asi dostavil. Jenže tohle mělo být dostupné řešení pro obyčejné lidi, k čemuž má bývalý „vrabčák“ opravdu daleko.

Kroll tedy dál marně zkouší dát dohromady smysluplný podnikatelský záměr, stejně jako jej předtím neměli ani bratří Corbinové či Dana Myers. Smutným mementem jejich utopických vizí je pak dnes tříkolek na šrotišti v arizonském Gilbertu, kde zbytky celé produkce čekají na smutný konec. Bylo to ale nevyhnutelné, neboť tohle auto nemělo šanci oslnit davy. A jeho tvůrci zjevně ani netušili, jak náročná automobilová branže je.

Zdroj: Autopian

Petr Prokopec