Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Tatra se zasloužila o vznik mnoha výjimečných aut, z nichž řada neunikla pozornosti celého světa. Tento ale trochu ano, podobně jako svého času oblast, v níž působil.

Na každém letišti můžeme na ploše co do techniky vidět krom letadel také rozličné obslužné stroje. Některé z nich jsou svým vzhledem skutečně zajímavé a platí to zejména o speciálních tahačích letadel, na které jsou kladeny dost specifické nároky. Prvním takovým tahačem, které používalo nejen letiště v pražské Ruzyni, byla Tatra 815 TPL.

Do roku 1987 se na Ruzyni k posunování letadel využívaly běžné tahače i jiná vozidla, ovšem ty měly některé nevýhody. Problémem byla hlavně výška, neboť kabiny běžných vozů se mohou srazit se spodky trupů letadel. Tato nevýhoda je znát tím víc, pokud letiště používá systém odbavovacího stání „nose-in”, tedy že letadla zajedou přídí k odbavovací budově.

Tento systém byl v Ruzyni zaváděn v druhé polovině 80. let minulého století. Letadlo umí na své místo zajet samo, ale zpět na pojížděcí dráhu se nedostane, je nutné ho vytlačit. Právě v tomto použití je nicméně vysoká kabina klasického tahače nevhodná, a proto zkraje roku 1987 vyvstala potřeba speciálního stroje.

Požadavky byly jednoduché - tahač musí umět manipulovat s letadlem o hmotnosti 230 tun, musí být maximálně 2 000 mm vysoký a jeho cena se musí vejít do 1 milionu korun. Nikde ve východním bloku nebylo takové vozidlo k dispozici a nákup západní techniky byl nemyslitelný jak z ekonomických, tak i z politických důvodů. Politickou stránku věci vysvětlovat asi nemusíme a po té ekonomické to bylo také jednoduché - Československo prostě nemělo dost peněz.

Do vývoje se tedy pustila kopřivnická Tatra, která už tehdy vyráběla řadu 815 včetně jeřábového podvozku 815 PJ. Na tom nicméně verze 815 TPL založena nebyla. Základem se stal třínápravový tahač přívěsů (TP), ke kterému byla připojena trambusová kabina právě z onoho jeřábového podvozku. Výška její střechy byla ovšem oproti PJ snížena z 2 275 mm na 1 950 mm. Zajímavostí kabiny bylo to, že měla na krajích dvě odpružené sedačky, ale uprostřed mezi nimi byla ještě pevná dvoumístná lavice.

Kompletní označení vozu je Tatra 815 TPL 28 235 6x6.1R. Hmotnost vozu byla 28 tun, z čehož 6 tun dělala „mrtvá váha”, sloužící jako závaží proti protáčení hnaných kol. Tvořily ji ocelové pláty připevněné k rámu vozu; v případě potřeby bylo možné je demontovat. Poháněna jsou všechna kola, mají jednoduchou montáž a v nábojích jsou planetové redukce pro zvýšení točivého momentu na kolech.

O pohon se staral vznětový vidlicový dvanáctiválec T3-930-11 o objemu téměř přesně 19 litrů, který dával 320 koní a 1 130 Nm a byl umístěn nad předními dvěma nápravami. Měl atmosférické plnění a vzduchové chlazení - verze tohoto motoru se dvěma turbodmychadly nabídla 360 koní, ale ta v 815 TPL použita nebyla.

Plně synchronizovaná převodovka měla deset dopředných stupňů a dva zpětné převody a byla doplněna dvoustupňovou sestupnou redukční převodovkou. Tažení letadel bylo povoleno jen na nižší z jejích dvou převodů. Maximální rychlost vozu činila 70 km/h, minimální na nejnižší možný převod 1,95 km/h. Známa je i spotřeba paliva na 100 km - 45 litrů.

Všechna kola byla nezávisle zavěšena na kyvadlových polonápravách, dvě přední, natáčecí nápravy měly listová pera, zadní kola měla gumové pružiny. Z technických dat se dozvídáme délku vozu 7 900 mm, šířku 2 500 mm a již zmíněnou výšku 1 950 mm. A také, že „maximální hmotnost přívěsu”, v tomto případě tedy posouvaného letadla, činila 400 tun, vysoko nad původní požadavek.

Jediné místo, kde Tatra nesplnila požadavky letiště, byla cena - dosáhla 1,1 milionu Kčs za jeden kus. Přesto zamířila do služby, vyrobeno bylo celkem pět kusů a provozní zkoušky, které proběhly začátkem roku 1988 v Ruzyni, byly úspěšné. Tahač tehdy manipuloval se čtyřmotorovým Iljušinem Il-62, který byl tehdy nejtěžším letadlem ve flotile ČSA.

Křest ohněm ovšem přišel až v květnu toho roku na letišti Ostrava-Mošnov, kde přistál nákladní Antonov An-124 Ruslan, tehdy nejtěžší letadlo světa. V rámci testů, co nová Tatra dokáže, najelo do letadla pět plně naložených Tater a jeden dakarský závodní speciál. Tatra 815 TPL tuto zkoušku zvládla. Okamžitá hmotnost letadla měla tehdy činit 405 tun.

Jednu 815 TPL pak zmiňovaný letoun An-124 přepravil do Prahy, kde se zařadila do služby po boku druhého kusu. Dnes samozřejmě v aktivní službě nejsou, údajně stojí tři v depozitáři kopřivnického muzea automobilky, jeden je na letišti Brno-Tuřany a jeden je v soukromé sbírce. Pozoruhodné stroje jsou to ale dodnes...

Petr Miler