Autoforum

/

Foto: ZiL

Vladimir Putin a spol. už mají svá ruská luxusní auta plná moderní techniky, po kterých toužili a nyní si je mohou koupit i jiní. Stačilo ale málo a podobná historie se odehrála o 30 let dříve.

Tento týden byla velkolepě zahájena sériová výroba nového luxusního sedanu značky Aurus, kterému málokdo řekne jinak než „Putinova limuzína”. Sám Vladimir Vladimirovič se tak zúčastnil odhalení prvních produkčních kusů, z nichž jeden si sám vyzkoušel a srovnal se svým předprodukčním speciálem. Definitivně naplněna tak byla touha ruských papalášů po moderní luxusní limuzíně domácí výroby, stačilo ale málo a to samé se mohlo stát o mnoho dříve.

Vrátit se za tím účelem musíme do roku 1985, kdy se rozběhla výroba ZiLů-41041, ve kterých bylo možné později vídat sovětské resp. ruské státníky. Už tehdy ale bylo jasné, že to po technické stránce není zrovna nejmodernější auto, a tak hned v následujících letech začal ZiL pracoval na jeho nástupci. Ten dostal označení ZiL-4102 a stejně jako 41041 měl i nový stroj vozit vedení komunistické strany, prezidenty a podobné lidi, kteří si byli rovnější než jiní.

První prototyp byl vyroben v roce 1987 a na tehdejší Sovětský svaz šlo o nebývale moderní stroj. Předně, měl konstrukci založenou na samonosné karoserii, čímž se stal prvním ZiLem, který neměl podvozkový rám. Pod přední kapotou byl podélně uložený 7,7l osmiválec ze ZiLu-41041, který dával 315 koní.

Posílal je ale nikoliv na zadní, nýbrž na přední kola, podobně jako u Cadillacu Brougham té doby. A neměl to být jediný motor pod kapotou, v plánu byl i 4,5l šestiválec, 6,0l osmiválec a 7,0l diesel opět s osmi válci, které měly všechny hnát přední kola přes automatický čtyřkvalt nebo manuální pětikvalt. Další, podobně velkou novinkou bylo nezávislé zavěšení zadních kol.

V kabině bylo dbáno na luxus, takže v prvním prototypu byly kožené sedačky, elektrické nastavování předních sedadel i zadní lavice, klimatizace, rádio s přehrávačem na kazety i CD a s deseti reproduktory a podobné vymoženosti. Jako vzor byl podle dobových informací ZiLu zakoupen Rolls-Royce Silver Spirit (vážně) a tomu se konstruktéři snažili vyrovnat. Po designové stránce může 4102 připomenout Cadillac Seville z roku 1992, ale třeba i dobová Volva a další vozy „západní” provenience. Ne všechny ale mohl ZiL kopírovat - vznikal v době, kdy třeba zmíněný Seville ani zdaleka neexistoval.

Přestože to mělo být auto pro vedení Sovětského svazu, měly existovat různé verze, podobně jako u Aurusu. Kromě sedanu, který by byl sám nabízen ve více provedeních, měla vzniknout také prodloužená verze jako limuzína, čtyřdveřový kabriolet a dvoudveřové kupé. Sedan měl být v základní verzi i dostupným rodinným vozem se semišovými sedačkami, rádiem jen s kazetovým přehrávačem, elektricky nastavitelnou lavicí vpředu, manuálně nastavitelnou lavicí vzadu a motorem 4,5 V6 pod kapotou.

Ve standardu měla být také elektrická okna, centrální zamykání a přední náprava s kotoučovými brzdami, zadní s bubnovými. Připlatit se mělo dát za kožené čalounění a klimatizaci, to bylo všechno v plánu. Luxusní verze sedanu měla mít ve standardu kotoučové brzdy na všech kolech, přehrávač CD, klimatizaci, vpředu oddělené sedačky s elektrickým nastavováním a šestilitrovou V8. Dvoudveřové kupé k tomu přihodilo standardně dodávanou manuální převodovku, v ostatních verzích byl standardem pětikvalt. Zde mělo jít připlatit za silnější verzi šestilitru spolu s kratší manuální převodovkou.

ZiL-4102 byl o půl tuny lehčí než 41041, a to mimo jiné díky použití plastových a údajně i karbonových panelů karoserie - v té době v automobilovém průmyslu něco výjimečného. Kolik přesně vůz vážil, není známo, ale víme, že byl dlouhý 5,25 m a že s 315 koňmi onoho 7,7l osmiválce a s třístupňovým automatem mu to na stovku trvalo 10,5 vteřiny a spotřeba benzínu byla 18 l/100 km v 90 km/, 21 l/100 km ve 120 km/h.

První prototyp, jak stojí i výše, vyjel z bran továrny v roce 1987. Další vznikl mezi léty 1988 a 1990, sériová výroba se ale nikdy nerozběhla. Vozu se dnes říká „Rajka” podle manželky Michaila Gorbačova, nikoli však v pozitivních souvislostech. Měla to být ona, kdo se postaral o jeho konec - když jí bylo auto v roce 1988 představeno, měla se rozzlobit, že lid hladoví a papaláši se chtějí vozit novými luxusními automobily. Gorbačov měl při svém smyslu pro realitu souhlasit a plány na výrobu dalších aut zastavil.

Ať už to bylo jakkoli, vznikly dva prototypy, z nichž jeden zůstal ve vlastnictví automobilky, o tom druhém se neví. Můžeme se ale podívat na dobové fotografie, na kterých je teprve vidět, že to ve formě prototypu byl a v sériovém provedení mohl být velmi zajímavý vůz, na sovětskou či ruskou produkci rozhodně.

Petr Miler