Touto upravenou liazkou odvážný muž před 32 léty prorazil Železnou oponu, i s rodinou

Home > Rubriky a sekce > Fascinace a historie > Článek

Touto upravenou liazkou odvážný muž před 32 léty prorazil Železnou oponu, i s rodinou

7.3.2018 | Mirek Mazal | 69 příspěvků

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dostat se z některé ze země svázané okovy socialistického bloku na Západ bylo pro normálního člověka prakticky nemožné. Prchnout šlo lecjak, i autem.

Kreativní a zároveň destruktivní způsob útěku z Německé demokratické republiky zvolil v roce 1986 tehdy 32letý Hans Joachim Pofahl. Perspektivní muž věděl, že lezení přes Berlínskou zeď nebo utajené propašování kolem kontrolního stanoviště nebude fungovat, rozhodně ne v 80. letech, kdy už pohraničníci byli svědky mnoha podobných pokusů.

Kromě toho nechtěl utéci sám. Řada jeho předchůdců na Západ úspěšně prchla, jen ale za cenu toho, že v některé ze zemí Východního bloku nechali své nejbližší. To pro ně znamenalo dost krutý osud a něco takového Hans nechtěl připustit, utéci ke svobodě chtěl se svojí přítelkyní Martinou Leyovou a malým dítětem.

Naštěstí byl povoláním řidič nákladních vozidel a díky své práci získal přístup ke sklápěcímu nákladnímu automobilu Škoda 706 MTS vyráběnému českou automobilkou Liaz. Sklápěč s řadovým šestiválcovým dieselovým motorem o výkonu 154 kW (209 koní) nebyl příliš výkonný, ale Hans doufal, že na jeho smělý plán to bude stačit. Chtěl prorazit kontrolní stanoviště a ujet.

Do troufalého plánování v prvé řadě nezapadal fakt, že liazka nebude dost těžká. Svou cestu na Západ si totiž musela doslova a do písmene prorazit, proto Hans nechal na korbu naložil hromadu štěrku. Celkem pět tun kamení zvýšilo konečnou hmotnost automobilu na jedenáct tun. Jeden z hlavních problémů byl vyřešen, tím dalším bylo vhodné načasování.

V den útěku do auta nastoupila 26letá přítelkyně, osmiměsíční dítě a Hans, všichni se pevně připoutali. Kabinu navíc vyplnili polštáři a přikrývkami, aby změkčili očekávané nárazy. Před útěkem za oponu Němec vyztužil podlahu interiéru ocelovými pláty, aby zvýšil její pevnost a odolnost. Náklad štěrku měl sloužit také jako přirozené krytí zad proti kulkám vypálených strážci hranice.

Cílem bylo prolomit kontrolní stanoviště Charlie v centru Berlína. Hans doufal, že policisté budou méně ostražití, protože většina projíždějících diplomatů a cizinců volí pravě tento přechod. Aby nevzbudil podezření, k místu úniku jel oklikou, tam se rozjel na 50 km/h a namířil přímo k hraničnímu stanovišti. Nákladní vůz proboural první bariéry a spustil alarm.

Strážci naštěstí nezačali okamžitě střílet, místo toho spoléhali na automatické bezpečnostní bariéry, které měly zastavit i rozjetý těžký sklápěč. Celkem osudových třináct sekund dělilo rodinu od svobodného života, přesně tolik času od aktivace alarmu mělo trvat spuštění bariér.

Hans neubral a statečně držel plný plyn. Podařilo se mu projet těsně před tím, než mu tom mohly bariéry zabránit. K uprchlíkům se ani nedostaly kulky, které bezradní pohraničníci nakonec vypálili zezadu. Zastavil je náklad na korbě, a tak vyděšená rodina dojela za svým snem až do západní části Berlína. Modrý náklaďák české výroby, který převezl mladou rodinu zpoza železné opony, vyvázl s rozbitým světlometem, chybějící půlkou čelního skla a s deformovaným levým předním rohem, jak si můžete sami prohlédnout níže na dobových fotkách policie.

Pochopitelně, s odstupem času se může zdát takové riskování jen tři nebo čtyři roky před pádem Železné opony jako zbytečné, tehdy ale nikdo nemohl vědět, že k tomu opravdu dojde - leckdo dával bolševikovi rok, maximálně dva už o dekády dříve. Hans Joachim Pofahl úspěšně prchl a svobodného života si mohl užívat už o pár let dříve s celou rodinou. Bez upravené liazky by to jistě nesvedl...