Autoforum

/

(+ video) Silnice kdysi vzniklá jako hladová zeď je dnes turistickou atrakcí. Ale bývala i něčím více.

Německo je světově proslulé Nürburgringem, ovšem Rakousko žádný takový okruh nemá. Co ale nabídne, je Grossglockner-Hochalpenstrasse, silnice přes horský průsmyk pod nejvyšší horou Rakouska, Grossglocknerem. Myšlence na její vznik se ale v roce 1922, kdy se objevila, všichni smáli, že je silnice zbytečná, že aut není dost na to, aby byla tak ohromná investice ospravedlněna.

Jenže pak v roce 1929 přišla hospodářská krize a na Rakousko tvrdě dopadla. Plány na stavbu silnice tak byly oprášeny salcburskou radnicí jako prostředek boje s ohromnou nezaměstnaností. Dělníci poprvé kopli do země 30. srpna roku 1930 a po necelých pěti letech, 3. srpna 1935, byla silnice zprovozněna. Úctyhodný to výkon, navíc když překonáváte průsmyky ve výšce přes 2 500 metrů nad mořem technikou dostupnou před 80 léty a může-li dnes stavba necelých šesti kilometrů silnice někde i trvat osm let.

Měla 48 kilometrů, 200 zatáček, 36 vraceček a 67 mostů. Nebyla pokryta asfaltem, byla šotolinová. Postupem času se vyvinula v to, co zejména řidiči z jižnějších částí České republiky budou dobře znát - asfaltový ráj, po kterém je zejména krátce po otevření, kdy na Grossglockneru nebývá provoz, je radost si sjet. To bude pro mnohé známá věc, víte ale, že se na tomto místě jezdila velká cena Rakouska?

Skutečně, hned následující den po prvním otevření silnice se tam jel závod do vrchu nazvaný Grosser Bergpreis von Österreich. Jeho trať byla dlouhá 15 kilometrů, měla převýšení asi 1 400 metrů a bylo na ní 92 zatáček a 14 vraceček. Závodu se účastnilo celkem 75 automobilů a motocyklů, z čehož bylo 14 vozů značky Bugatti a spoustu z nich - i motorek - řídily ženy.

Italský pilot Mario Tadini na voze Alfa Romeo P3 ze stáje Scuderia Ferrari byl tím, který dojel do cíle s nejkratším časem, konkrétně 14 minut a 42 vteřin s průměrnou rychlostí 79,58 km/h. Dnes by to nebyl zas tak úctyhodný výkon, ale připomínáme - jsme v roce 1935, silnice nemá asfalt a místo svodidel tu jsou kamenné patníky, to je vše.

Další závod se jel až v roce 1938, kdy už se jmenoval Grosser Bergpreis von Deutschland, neb Rakousko již bylo anektováno nacistickým Německem. Tentokrát byla pravidla trochu odlišná - vítěz byl určen sečtením časů dvou průjezdů. A také, jak vidno na fotografiích, jsou minimálně některé části silnice dlážděné.

Závodu se také účastnily „Stříbrné šípy”, vozy Mercedes-Benz a Auto-Union, které byly podporovány vládou. Dva Mercedesy W125 byly pilotovány Manfredem von Brauchitschem a Hermannem Langem, Auto Union C-Type řídil Hans Stuck. Právě on zvítězil s průměrnou rychlostí 74,67 km/h, na voze konstruovaném Ferdinandem Porschem s šestilitrovou V16 uprostřed o výkonu 520 koní.

Nebyla to však jediná vládou podporovaná auta, která se v roce 1938 do vrchu projela. Také se objevil prototyp KdF-Wagenu, vozu, který později vstoupil do dějin jako Volkswagen Brouk. Za jeho volantem seděl a průměrnou rychlostí 34 km/h do cíle dojel sám Ferdinand Porsche, konstruktér tohoto stroje. Jízda byla součástí testů prototypů.

Nejen výkonné závodní stroje jely do vrchu v roce 1938

Další podnik v roce 1939 byl poznamenán velmi špatným počasím - přeháňky dělaly z trati klouzačku a hustá mlha omezovala viditelnost leckdy na pouhých 20 metrů. Hermann Paul Müller na Auto Unionu C/D-Type, tak měl v první jízdě průměrnou rychlost 84,86 km/h, v druhé jen 67,45 km/h; skončil třetí. Druhý dojel Hans Stuck a první byl Hermann Lang na Mercedesu W125.

Za konkrétnější zmínku stojí také Mercedes W125 Manfreda von Brauchitsche, protože u něj bylo použito dvojmontáže na zadní nápravě kvůli lepší trakci na náročném povrchu. Takhle však von Brauchitsch jel pouze v tréninku, při závodě měl už vzadu pouze jeden pár pneumatik, jako všichni ostatní.

Von Brauchitschův Mercedes měl v roce 1939 pro trénink vzadu dvojmontáž

Pouhý měsíc po tomto závodě Německo napadlo Polsko a odstartovalo tak druhou světovou válku. Grossglocknerská vysokohorská silnice už od té doby závod nejmodernějších automobilů neviděla a tento stav trvá až dodnes. Až v roce 2012 se zde odehrálo setkání historických vozidel, které se letos opakuje právě o tomto víkendu. To je ale trochu jiný příběh, pořádat na takovém místě závody skutečné aut už zřejmě nikdy nikoho ani nenapadne...

V roce 1935 byla silnice šotolinová. Závod se jel hned po otevření

V letech 1938 a 1939 dominovaly "Stříbrné šípy"

Zdroj: GT Spirit

Marek Bednář