Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Čtyřdveřová šestka není pouze praktičtější než kupé či kabriolet. Ze všech modelů s turbodieselem pod kapotou je také nejsportovnější.

S blížícím se zimním období je pohon všech kol zaklínanou formulí, kterou by své vozy ráda vybavila většina českých řidičů. Přičemž na tom vlastně není nic k nepochopení. Čtyřkolka prostě vzbuzuje pocity jistoty a bezpečného návratu ze silnic, na nichž jedna náprava hledá trakci mnohem hůře než dvě. Co si ovšem málokdo uvědomuje, je fakt, že moderní čtyřkolky spíše než na mechanické komponenty spoléhají hlavně na elektroniku. Ta sice reaguje v řádech milisekund, zároveň však každého řidiče okrádá o jakousi přímočarost a intimní spojení s vozem. Samozřejmě, pokud je vaším hlavním zájmem bezpečná přeprava z jednoho místa na druhé, během které vám jakoukoliv zábavu obstará audio systém a ratolesti na zadních sedadlech, pak se nejedná o nic špatného. Pokud jde ovšem o vůz spadající pod značku, která se pyšní tím, že vyrábí automobily pro skutečné řidiče, pak asi systém 4x4 není tím pravým ořechovým.

Ptáte se, proč o tom mluvím, když vozem, o němž dnes bude řeč, je BMW 640d Gran Coupe disponující jen poháněnou zadní nápravou? Z jednoho prostého důvodu. Jen týden předtím, než jsem mohl naskočit do čtyřdveřového modelu, jsem vyzkoušel kabriolet téže značky, téže řady a s tímtéž motorem. Jeho 313 koní ovšem mířilo na všechna čtyři kola. A díky tomu se mi naskytla ideální příležitost zjistit, nakolik může či nemůže pohon 4x4 zruinovat či naopak vylepšit vaše zážitky za volantem. Pro ještě větší dokreslení reality mi ale napřed dovolte malý výlet do minulosti. Konkrétně do roku 2003, kdy mnichovská automobilka představila druhou generaci řady 6. I když druhá generace je asi silné slovní spojení, neboť kromě názvu neměla tehdejší novinka se svým předchůdcem z konce 70. let minulého století nic společného. Tedy možná až na přímočaré a takřka ničím nezkreslené ovládání, díky kterému jsem si mohl dovolit vodit více než jedenapůltunové kupé 645i do zatáček bokem, aniž bych jakkoliv riskoval překročení středové dělicí čáry či výlet za svodidla.

To, co bylo, dávno není, něco muselo se stát

Právě tyto schopnosti, podpořené navíc manuální převodovkou, mi přirostly k srdci, stejně jako vzhled vytvořený bývalým šéfdesignérem BMW Chrisem Banglem. Na možnost naskočit do novinky s interním označením F13 jsem se tedy opravdu těšil. Zvláště, když novou stylizaci Nadera Faghihzadeha považuji za ještě zdařilejší. Již během prvních kilometrů za volantem kabrioletu mi ale na čele naskočila vráska, ke které se postupně přidávaly další a další. Rozhodně za to přitom nemohl motor či osmistupňová automatická převodovka ZF (manuál je pouze pro Ameriku), kterou i přes občasnou těkavost ve sportovním režimu považuji za jednu z nejlepších na světě. Skutečným důvodem, proč mi poklesly koutky úst, je právě pohon všech kol.

Snad nejlépe se jeho vliv dal poznat v sérii zatáček jedné okresky, kde povrch vozovky nebyl zrovna kvalitní a kde šířka silnice jen málokdy překračovala čtyři metry. Díky nárůstu velikosti oproti předchozí šestce jsem totiž měl pocit slona vykračujícího po titěrné porcelánové stezce. Což bych asi cítil i dříve, jenže v modelu 645i Coupé jsem se mohl spolehnout na cit ve volantu, který mi ideálně naznačoval, kam přední kola nasměřovat. Mimo to se také nižší hmotnost dala snadněji zkrotit v případě jakéhokoliv nebezpečí blížícího se z protisměru. V případě verze 640d Cabrio ale náhle byla veškerá intuitivnost pryč. Ve volantu se dala vycítit pouze proměnlivá síla posilovače, přičemž enormní síla turbodieselu dokázala vždy vůz rozpohybovat na takovou rychlost, s jakou následně brzdy před každou zatáčkou měly problém. Navíc se začala projevovat i výrazná nedotáčivost. Vše tak nevyhnutelně vedlo ke zpomalení mého tempa.

Samozřejmě, že určitou vinu na celé věci nese ten fakt, že před devíti lety jsem řídil kupé, zatímco letos to byl kabriolet značící vyšší hmotnost a nižší torzní tuhost. A také spíše jízdu po promenádách se staženou střechou a loktem vystrčeným z okna než zběsilé deklasování okresek. Jenže v takovém případě nechápu smysl zakomponování pohonu všech kol. Přeci jen se nedá počítat, že s tímto BMW někdo vyrazí na zimní dovolenou ve vysoko položeném alpském středisku. Zvláště, když se jedná o vůz vyšší cenové kategorie, kterou si mohou dovolit jen lidé, kteří již nějaký ten další klenot ve své garáži mají. Model 640d Cabrio tak navzdory svému modrému laku a sněhobílému interiéru zklamal na plné čáře, díky čemuž jsem se na následující Gran Coupe vlastně ani netěšil. Jaké mne však čekalo překvapení.