Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Po letech odvážných tvrzení přichází velké vystřízlivění. Plně autonomní systém řízení aut dnes nedokáže vyvinout nikdo a výrobci přestávají věřit tomu, že to za našich životů půjde.

Rok 2020 měl být v automobilovém průmyslu stěžejním, neboť právě s přelomem dekády řada výrobců spojovala příchod plného autonomního řízení. Jinými slovy, počítače nám touto dobou měly sebrat kontrolu nad vozem, neboť člověk byl shledán příliš často chybujícím elementem. Pokud se ovšem rozhlédnete kolem sebe, na diametrální změnu vůči minulosti nenarazíte. A jak se zdá, hned tak se neodehraje, pokud k ní vůbec kdy dojde.

Automobilky totiž postupně začínají od velkoústých prohlášení, kterými nás zásobovaly posledních pár let, rychle couvat. Důvodů pro zařazení zpátečky je celé množství, v čele však stojí zejména faktická neřešitelnost úloh před takovými systémy stojící, alespoň za rozumných nákladů a přijatelné složitosti takového řešení. Ačkoliv v letectví jsou dnes autopiloti nepostradatelnou součástí výbavy letadel, silniční doprava je něco úplně jiného. V oblacích není třeba řešit situaci, kdy malým dětem ulétne míč a ony v honbě za ním skočí právě projíždějícímu dopravnímu prostředku do cesty. Stejně jako lze počítat s relativně malým provozem a minimem nevyzpytatelných překážek.

Nepomáhá ani skutečnost, že dosavadní pokusy doprovázela větší či menší selhání techniky či jejích operátorů. Lidé za volantem tedy umírají i nadále, jakkoliv mají k dispozici celou řadu podpůrných systémů, radarů, kamer či senzorů. Tesla, která měla stát v čele pelotonu - alespoň podle svých slov - pak nezvládá ani bezproblémově překonat liduprázdné parkoviště. Není tedy divu, že dle průzkumu společnosti Deloitte důvěra v autonomní vozy „loni prudce poklesla“.

Je otázkou, kdy můžeme očekávat změnu v přístupu zákazníků. Šéf Peugeotu Carlos Tavares řekl, že kvůli finanční náročnosti není v nejbližší době přílišný prostor pro systémy vyšší než úroveň SAE3. „Za touto mezí raketově rostou náklady, nikoli však užitná hodnota.“ Proto dle něj úrovně SAE4 a SAE5 budou ideálem pro sdílené robotaxíky, kde vyšší cena nebude až takovým problémem. Ovšem i v jejich případě bude plně autonomní provoz limitován.

Co přesně si pod tím představit? Dle Tavarese půjde o „zjednodušené prostředí s vyhrazenými jízdními pruhy a jasným značením“. To víceméně znamená obrovský zásah do již existující infrastruktury, kdy část silnice bude vyhrazena řidičům z masa a kostí a část umělé inteligenci. Tento stav by přitom mohl být také ideálem pro nákladní dopravu, nicméně je více než jasné, že bude muset na oddělení komunikací a autonomních vozidel, jinak to způsobí dopravní chaos.

Tavares není jedinou vysoce postavenou osobou, která vybízí k trpělivosti. Také šéf Volva Hakan Samuelsson uvedl, že „autonomní systémy jsou technologicky náročnější, než jsme původně zamýšleli“. Švédové přitom původně plánovali, že od letošního roku nedojde v souvislosti s jejich vozy k jedinému úmrtí. Posléze však již svá slova přeformulovali a ze závazku náhle byla pouhá vize, žádný skutečný autopilot Volvo nevyvinulo.

Samuelsson ovšem naznačuje, že automobilka jednoduše nechce přivést na trh něco, co by mohlo být lidmi považováno za plnohodnotný autonomní systém, ale ve skutečnosti jím není. Taková technologie by totiž mohla v řidičích vyvolat falešný pocit bezpečí a přinést tak více škody než užitku, což je rozhodně chvályhodný přístup. Volvo tedy rozhodně nebude následovat příkladu Tesly, jejíž Autopilot (reálně systém na úrovni SAE2) je kvůli svému názvu považován za něco, co zcela jistě není.

Opomenout nesmíme ani vyjádření šéfa Bentley Adriana Hallmarka. Ten přišel se zajímavou myšlenkou, dle které by autonomní vozy mohly pomoci životnímu prostředí, neboť mohou zastat mnohé lety napříč Evropou. „Představte si, že byste mohli jet rychlostí 320 km/h zcela bezpečně po dobu tří hodin. Kam byste se vydali? Dosáhnout byste mohli jakékoliv místa v Evropě.“ To dává logiku, ona vysoká rychlost ale přináší další problémy.

Je totiž třeba si uvědomit, že spotřeba narůstá hlavně s tempem, a to je u elektromobilů obzvlášť nepříjemné. Kromě toho autonomní systémy samy o sobě vyžadují velké množství elektřiny. Aby tedy byly schopné až tříhodinové štace, musel by daný vůz dostat do vínku obrovský paket baterií překračující možnosti současných řešení. Tříhodinová cesta bez řízení napříč Evropou se tím stává momentálně zcela nereálnou záležitostí.

Pokud jste se tedy těšili, že si za volantem v brzké době přečtete knížku a přitom se přesunete z Prahy do Brna, máte smůlu. A nejinak tomu dle Hallmarka bude v nejbližších dekádách, podle něj se skutečných autopilotů na silnicích za našich životů nedočkáme vůbec.

...že plnohodnotné autonomní řízení je na dekády vzdálené

Zdroj: Auto News, automobilky

Petr Prokopec