Autoforum

/

Foto: Stellantis

Elektromobily se současnými bateriemi smysl opravdu nedávají, přesto se tváříme, že jsou spásou planety a jediným přijatelným řešením individuální automobilové dopravy. Šéf Stellantisu tuhle hru nehraje, jím vyhlížené dvojnásobné zlepšení ale asi nebude dostačující.

Někteří nám s chutí podsouvají odpor proti elektrickému pohonu aut jako takovému, ničím takovým ale netrpíme. Vadí nám jeho vnucování za situace, kdy z technického ani ekonomického pohledu není schopen smysluplně zastat roli toho spalovacího.

Problémem přitom není pohon sám, ten má mnohá pozitiva, o která stojí za to bojovat. Jenže pokud nemáte smysluplný zdroj energie, kterým jej můžete „živit”, skončíte s každým elektromobilem v pasti nízké energetické hustoty současných akumulátorů, ze které není úniku. A to ani nemluvíme o tom, že jde o akumulátory nejen špatné, ale také drahé, mající krátkou životnost a trpící omezenou schopností „absorbovat” dodávanou elektřinu dostatečně rychle.

Dokud se tohle všechno nevyřeší, nemá vůbec smysl o nějaké elektrické revoluci uvažovat. Pak už bude zbývat „jen” zajištění výroby dostatečného množství elektřiny a její distribuci... A až tohle všechno bude k dispozici, nebude vůbec nutné elektrický pohon komukoli vnucovat, protože ten spalovací sfoukne jako svíčku. Takže jsou věci aspoň na správné cestě? No, ne docela.

Problém je v tom, že mezi oběma světy je dnes obrovská propast, kterou zasype jen několik převratných technických vynálezů krátce po sobě. Jak pravděpodobné je, že k nim dojde? Sázet za takové situace vše na elektrický pohon je jedním slovem hloupé, dvěma slovy absolutně nedomyšlené, třemi naprosto nesmyslně riskantní. Automobilky to musí vědět, až na pár výjimek se ale tváří, jako by žádný problém neexistoval.

Světlou výjimkou zůstává šéf Stellantisu Carlos Tavares, který si na jednu stranu netroufne elektrickou hru s politiky nehrát, na tu druhou ale nemaluje věci narůžovo. Že to tak má, připomněl svým vystoupením na fóru Freedom of Mobility, kde podle agentury Reuters jasně řekl, že současné elektromobily smysl nedávají.

Tavares připomněl, že baterie pro elektromobil s (podle jeho slov) „slušným dojezdem” okolo 400 kilometrů dnes znamenají dodatečnou zátěž v podobě asi 500 kilogramů ve srovnání se spalovacím autem. „Z hlediska životního prostředí... Nemyslím si, že to dává smysl,” řekl Tavares.

Šéf Stellantisu tak jasně řekl, že automobilový průmysl potřebuje dosáhnout „průlomu” v oblasti vývoje akumulátorů, pokud má smysl o nějaké elektrické revoluci vůbec přemýšlet. Podle něj je třeba aspoň 50% snížení hmotnosti jinak stejných baterek, což je pochopitelně značný posun. Ovšem byl by dostačující?

Za předpokladu existence dostatečného množství elektřiny, dostatečně robustní sítě a možnosti dobíjet baterie aspoň megawattovými výkony bez snižování jejich životnosti možná, pořád ale budeme na hony vzdáleni možnostem spalovacích aut. Přečtěte si již odkazovaný článek, palivová nádrž spalovacího vozu dnes představuje ekvivalent asi 220kWh baterie v 50 kilogramech, kterou doplníte za nějaké 2 minuty. Dvakrát lepší baterie oproti dnešku bude znamenat asi 80kWh v 250 kilech. Je to pozitivní posun, ale pořád jsme někde okolo poměru 14:1, to je moc velký rozdíl. A pokud ani těch 80 kWh nepůjde doplnit v řádu minut, nejsme pořád nikde. Může to být snesitelnější, ale zákazníci stále nebudou mít důvod měnit, z hlediska použitelnosti jistě ne.

Podle Tavarese je to ale jediná cesta, která může fungovat - pokud baterie neprojdou zásadní proměnou, elektromobily se neprosadí. Jako životaschopnou alternativu totiž nevidí ani vodík kvůli vysokým nákladům na výrobu i distribuci. „Obávám se, že v současné době bude jeho cenová dostupnost hlavní překážkou vodíku. Pro blízkou budoucnost to možná bude řešením pro flotily velkých korporací, ale rozhodně ne pro normální lidi,” dodal. Smysl pro realitu zjevně pořád nepozbyl, díky bohu.

Zdroj: Reuters

Petr Miler