Autoforum

/

Foto: Renault

Renault v poslední době konečně trefil hřebíček na hlavičku a jeho novinky vzbudily po letech šedi patřičné emoce. Mají šmrnc, nápad a odkazují na slavnou éru, kdy Francouzi udávali tón. Co tedy udělá management? Raději zatáhne za záchrannou brzdu s tím, že je třeba se vrátit k „neutrálnímu globálnímu designu”.

Sledovat strategická rozhodnutí některých evropských automobilek začíná být lepším zdrojem bizarní zábavy než archivní páteční televizní estrády. Sotva se zdá, že někdo v managementu konečně našel ztracený kompas, okamžitě zasáhne jakási vyšší moc absurdity a s ledovým klidem kormidlo strhne zpátky směr útes.

Přesně tohle teď předvádí Renault. Automobilka, která v posledních letech dokázala znovu rozbouřit stojaté vody unifikovaného automobilového designu trefným retro-futurismem, dobrovolně tiskne červené tlačítko sebedestrukce. Pokud jste se těšili, že se francouzský šarm a odvaha inspirovaná vlastní historií přelije z městských prcků i do větších a ziskovějších segmentů, musíme vás zklamat. Management Renaultu oficiálně vyhlásil konec nostalgie pro segmenty C a D a u budoucích větších modelů hodlá sázet na to, co umí nejlépe: sterilní globalizovaný design bez „zbytečné” identity.

Jak zabít to jediné, co fungovalo

Nalijme si čistého vína, Renault byl v posledních asi patnácti letech synonymem hlavně pro designovou schizofrenii a mechanickou šeď, jeho nová auta se ztrácela v davu. Pak přišla spásná myšlenka. Když neumíme vymyslet nic nového, co by lidi chytlo za srdce, podíváme se do rodinného archivu.

Výsledkem byl nový hatchback Renault 5 a chystaný crossover Renault 4. Auta, která sice trpí všemi neduhy elektromobility, jež se podepisují i na vnímání jejich vzhledu, ale z hlediska designu a stylu pořád mají své kouzlo. Lidé je tak zas jednou berou vážně - mají šmrnc, vtip, odkaz na slavnou minulost a dokážou vystupovat z řady uniformních krabic, které dnes zaplavují evropské silnice.

Jenže v korporátním světě se úspěch obvykle neodpouští. Místo toho, aby Francouzi z popsaného pochopili, že emoce prodávají (zvlášť v době, kdy jsou si všechna auta technicky tak podobná), přišlo vystřízlivění. Šéfové značky se nechali slyšet, že „retra už bylo dost”. Tento směr prý zůstane uzamčen výhradně v kategorii malých městských aut (segment B). Jakmile se posuneme o patro výš, do třídy kompaktů a manažerských vozů, nastoupí tvrdá nuda.

Globální unifikace jako modla

Důvod? Prý je potřeba dosáhnout „neutrální globální identity”, říká šéfdesignér Renaultu Laurens van den Acker v rozhovoru pro Autocar. Renault chce pro své větší modely vytvořit unifikovanou tvář, která neurazí zákazníka v Paříži, ale ani v Latinské Americe nebo v Asii. A jak všichni víme, když se snažíte designem zavděčit úplně všem na planetě, skončíte u tvaru mýdla, které strávilo zimu ve Vltavě. Vyšší třídy tak opět dostanou ony bezpohlavní korporátní tvary, kde jedinou ambicí je splnit aerodynamické koeficienty v tunelu a neurazit flotilové manažery.

Je fascinující sledovat, jak se Renault bojí vlastního úspěchu. Vyšší segmenty C a D jsou přitom ty, kde se generují největší marže a kde zákazníci nejvíc touží po tom, aby jejich auto za milion a víc nějak vypadalo. Představa, že by příští Laguna, Espace nebo jakkoli jinak pojmenovaný crossover střední třídy nesl geny ikonického Renaultu 16 nebo avantgardního Avantime, byla zjevně pro účetní oddělení příliš divoká.

Lekce z historie, která byla zapomenuta

Tento krok je o to nepochopitelnější, že konkurence z retro stylingu žije dlouhé roky. Podívejte se na Fiat a jeho pětistovku nebo na Mini - značky, které vybudovaly celé své moderní přežití na tom, že úspěšně recyklují staré známé tvary ve větších a modernějších baleních.

Renault tedy dostal do rukou trumf svého druhu. Měl příběh, měl emoce a měl pozornost veřejnosti. Místo rozvinutí útoku se ale stahuje do defenzivy. Zase se bude sázet na plastové lišty, obří displeje přes celou palubní desku a tvary, které za tři roky zapadnou do šedi průměru tak dokonale, že na parkovišti před supermarketem budete své vlastní auto hledat podle blikajících světel při snaze jej dálkově otevřít.

Zkrátka a dobře, legrace už bylo dost. Francouzi nám jasně vzkazují, že auta jsou dnes spotřební spotřebiče a jako k takovým k nim máme přistupovat. Na emoce zapomeňte, na charakter také. Vítejte zpátky v éře unifikované nudy, kde největším designovým odvazem bude nová grafika denních LED.

Naděje sice umírá poslední, je tu ale ještě jedna hrozba. Že i když Francouzi přece jen přijdou s něčím vizuálně zajímavým, stejně to zabijí bazírováním na pořád stejně problematické technice. Možná tedy jen chtějí dát věci do souladu - nudný design a nudná technika, i to je harmonie svého druhu...

Zdroje: Autocar, Renault

Petr Miler