Autoforum

/

Foto: Avis, tiskové materiály

Pán se trochu projel, no ne? Tak holt musí platit, že? Je fascinující, že nikoho z firmy ani přes opakované naléhání zákazníka nenapadlo vzít do ruky kalkulačku a zkusit si spočítat, jaké ježdění by takový nájezd znamenal. Zafungovala až medializace případu.

Když korporát poručí větru a dešti, musí před ním kapitulovat i fyzikální zákony. Své o tom ví Yuehao Huang z Toronta, který si na týdenní ježdění po východní Kanadě půjčil auto od autopůjčovny Avis. Skutečně ujetých necelých 1 400 kilometrů, tedy jen trochu vyšší týdenní nájezd, se ale v systému firmy proměnilo v naprosto neuvěřitelných skoro 29 tisíc kilometrů. To je solidní výkon na to, že dotyčný strávil sedm dní v podstatě jen popojížděním mezi Montrealem a Ottawou.

Aby takovou porci kilometrů za pouhý týden vůbec zvládl, musel by se pan Huang proměnit v pilota nadzvukové stíhačky, nebo alespoň držet nepřetržitou průměrnou rychlost přes 170 km/h - a to 24 hodin denně, sedm dní v kuse, bez jediné pauzy na tankování, čůrání či spánek. Každý den by tak musel ujet vzdálenost z New Yorku do Los Angeles. To sice zní jako naprostá hloupost pro každého, kdo dokončil aspoň základní školu, ale v systému Avisu to zkrátka svítilo jako nezpochybnitelný fakt, obsluze to přišlo fajn a zákazníkovi z účtu okamžitě zmizelo dodatečných skoro 100 tisíc Kč za nadlimitní nájezd.

To samo o sobě je na hranici uvěřitelnosti, ještě víc ale ohromí tradičně korporátní přístup k řešení problému. Místo toho, aby se u přepážky někdo s funkční mozkovou kůrou zamyslel, jestli zákazník náhodou neodletěl s kompaktním crossoverem na Měsíc a zpět, nastoupila klasická hradba ignorance a trvání si na svém. Huang sice dodal jako důkaz fotky a data z telefonu, jak informují City News, ale Avis jeho urgence úspěšně házel do digitálního koše. Když se zoufalý muž pokusil platbu reklamovat přes vydavatele kreditní karty, půjčovna hrdě s kamennou tváří odpověděla, že „poplatky jsou naprosto platné”. Zkrátka korporátní mašinérie má vždycky pravdu, i kdyby tvrdila, že jste s běžným autem překonali rychlost zvuku.

Zázrak osvícení nastal až den poté, co firmu začali otravovat novináři. Avis najednou otočil o 180 stupňů, objevil Ameriku v podobě „chyby při zadávání dat”, hluboce se omluvil a slíbil peníze vrátit. V tiskovém prohlášení dokonce slíbili, že „přehodnotí své postupy”. Člověk by doufal, že ty postupy budou zahrnovat triviální oční kontakt s tachometrem, případně nasazení selského rozumu.

Není to přitom poprvé - před pár lety stejná firma naúčtovala jinému nešťastníkovi asi 37 tisíc ujetých km za pouhé tři dny, což by vyžadovalo průměrnou rychlost přes 530 km/h. Tak to už by možná znovu přes systémy neprošlo, poněvadž 530 km/h žádné auto nejezdí. Ale 170 km/h po celý týden? Žádný problém. Inu, lidská hloupost maskovaná za korporátní neomylnost zkrátka nezná hranic.

Zdroj: City News

Petr Miler