Autoforum

/

Foto: Volksentscheid Berlin Autofrei, tiskové materiály

Už tu nejde o emise, hluk či jakýkoli jiný aspekt, vadí osobní auta jako taková. Místo nich chtějí Němci v ulicích vidět tramvaje, důchodce na kolech a matky s kočárky odpočívající na lavičkách.

To se takhle v roce 2019 sešli v Berlíně tři přátelé, kteří následně zašli do baru na pár skleniček. Když pak už byli v náladě, napadlo je, že by město bylo úžasným místem k životu, kdyby bylo zcela bez aut. A jelikož je tato myšlenka neopustila ani během ranní kocoviny, rozhodli se ji zrealizovat. To není vtip, ale součást oficiálního příběhu o založení spolku Volksentscheid Berlin Autofrei, který nyní chce zbavit velkou část Berlína všech aut. A když říkáme velkou, nepřeháníme - jednat se má o území o velikosti 34 kilometrů čtverečných, což odpovídá třeba takovému Kolínu.

Není to žádná vzdálená vize, tento záměr se možná už velmi brzy - od roku 2023 - dočká realizace. Ona trojice totiž loni vyrukovala s peticí, pro kterou získala 50 tisíc podpisů. To je o 30 tisíc více, než bylo potřeba, načež došlo na další krok v legislativním procesu. Nyní tak má návrh na stole berlínský senát, jenž o něm rozhodovat v únoru. A pokud vše projde, pak většina aut skutečně centrum Berlína bude muset opustit.

Návrh počítá jen s pár výjimkami, které by dostaly pohotovostní a popelářské vozy či automobily zajišťující zásobování. Zároveň by vozem mohli disponovat i lidé s omezenou mobilitou. Zbytek rezidentů by ovšem mohl spoléhat pouze na sdílená auta, která by navíc mohl využít jen dvanáctkrát do roka. Výjimku by neměly ani elektromobily, jediným obecně přijatelným dopravním prostředkem má být kolo.

„Je to o tom, jak všichni chceme žít, dýchat a společně si hrát. Chceme, aby lidé mohli spát s otevřenými okny, a aby si děti mohli znovu hrát na ulici. A aby prarodiče mohli jet bezpečně na kolech a měli k dispozici dostatečné množství laviček, na nichž si mohou oddechnout,“ popisuje inciativu Nina Noblé, jedna z jejích zakladatelů. A dodává, že nejde jen o životní prostředí, ale o prostředí, ve kterém žijeme.

Iniciativa se přitom opírá o statistiky z roku 2014, kdy hned 58 procent dopravních tepen bylo určeno automobilům, s nimiž ovšem lidé uskutečnili jen třetinu všech cest. Na kola pak zbylo jen 8 procent prostoru, ovšem učiněno s nimi bylo 15 procent jízd. V rámci centra pak daný podíl klesá na 17 procent, respektive narůstá na 18 procent. Kromě toho pak zaparkovaná auta zabírají 17 kilometrů čtverečných.

Lze souhlasit s tím, že parkování je problém, a to nejen v Berlíně. Města na tak velký počet aut nebyla nikdy koncipována, přičemž během uplynulých sto let se jejich podoba právě kvůli navyšujícímu se počtu razantně proměnila. Řešením, které ovšem nikomu neublíží, by však v takovém případě měly být několikapatrové parkovací domy, které lze snadno „zakopat“ pod zem.

Stejně tak jsme si vědomi i skutečnosti, že velká část lidí nepoužívá svá auta denně. Mnoho z nich za volant usedá dokonce jen o víkendu, kdy vyráží na chatu. Jak ovšem něco takového budou realizovat ve chvíli, kdy se onen návrh stane realitou? S pomocí sdílených aut dvanáctkrát do roka? To chceme vidět.

Jsme tak vskutku zvědavi, jak berlínský senát rozhodne, vzhledem k tomu, do jaké míry Němci podlehli zelené ideologii, bychom se ale nedivili kladnému výsledku. Ani tomu, kdyby Berlín zakrátko následovala další německá města.

Zdroje: The Guardian, Volksentscheid Berlin Autofrei

Petr Prokopec