Autoforum

/

Foto: BMW

Nejsme přátelé regulací v jakémkoli smyslu těchto slov a je jen smutné, že volnější tržní prostředí dosud nedokázalo vygenerovat kloudnější stav, než jaký dnes panuje. V Číně na neviditelnou ruku trhu nečekají a dotykovou mánii krotí novým nařízením.

Na sklonku minulého roku jsem se mohl posadit za volant Mazdy 6e. Tedy první zadokolky japonské automobilky po hodně dlouhé době. Jakkoli se mi ale tento pětimetrový sedan, který se dá pořídit od 1 milionu korun, vizuálně líbil, fakticky šťastný jsem nebyl, a to ze dvou důvodů. Prvním byl elektrický pohon s přirozeně omezenou akceschopností. A protože test probíhal při teplotách okolo nuly, byl ještě nižší než obvykle - ani při velkém sebezapření jsem víc než 250 kilometrů na jeden zátah nedal.

Druhý důvod se skrýval v původu vozu, Mazda 6e totiž není kovaným Japoncem. Místo toho byla původně stvořena ve spolupráci s Changanem pro čínský trh. Nakonec však došlo i na její dovoz do Evropy, a jakkoli automobilka přistoupila k řadě úprav, třeba architekturu palubní desky nezměnila. A právě ta byla zdrojem mnoha problémů, neboť Číňané veškeré ovládání soustředili na dotykový displej. A to je něco neuvěřitelně nešťatného.

Skrze displej je v tomto případě třeba ovládat i stěrače. Hlavně po ránu se mi tak stávalo, že jsem musel pátrat po dané funkci v menu, neboť okno přes noc zamrzlo, ovšem druhý den na něj zamrkalo sluníčko, a bylo plné kapek. I když byly ovšem stěrače nastavené na automatický režim, nikdy nezareagovaly. V té chvíli jsem si říkal, co asi nastane ve chvíli, kdy vjedete do deště - to jsem naštěstí nemusel během testu řešit.

Podobně negativních zkušeností s palubními systémy nejen čínských aut mám plno. Často se proto ptám, kde jsou jindy tak horliví evropští regulátoři. Ne snad, že bych nebyl raději, když o nich není slyšet, ale pokud už se tak činí, zrovna omezením přesunu veškerého ovládání na laciné dotykové řešení by bránit mohli. Nebrání.

Paradoxem tedy je, že byť si na tomto ovládání potrpí hlavně čínské automobilky, právě regulátoři z Říše středu se jim nyní rozhodli zatnout tipec. Podle tamního státního úřadu pro regulaci trhu (SAMR) výrobci aut s dotykovými nesmysly přetáhli strunu a novým souborem nařízení definují hranici toho, co se musí z dotykových displejů musí vrátit zase k fyzickým ovladačům. Čína tak jedná v duchu nespočtu studií na toto téma, které tento absurdní trend odsuzují jako nebezpečný. A je opravdu kuriózní, že dříve rozumná Mazda toto jí samotnou odmítané řešení aktuálně vychvaluje. Už nebude moci.

Všechny automobilky působící v Číně budou muset v případě 19 funkcí (mezi ně mimochodem patří právě mnou zmiňované stěrače, stejně jako třeba klakson, výstražná a směrová světla, asistenční systémy, volič převodovky, ovládání oken apod.) použít příslušné fyzické tlačítko. To musí mít rozměr alespoň 10x10 milimetrů a musí na sobě nést piktogram nebo čínský znak.

Výrobci přitom budou muset předvést skutečnou čínskou rychlost, aby nové legislativě vyhověli, neboť zákon vstoupí v platnost 1. července 2027. Na provedení úprav tedy mají necelý rok. Pokud se ovšem bude jednat o vozy představené v letošním roce, dostanou automobilky lhůtu navíc - tipujeme však, že půjde maximálně o pár měsíců. Přičemž kromě tlačítek musí rovněž zajistit, že volanty budou mít kulatý věnec, mimo hru jsou tedy i „býčí rohy“.

Regulace nemáme v lásce a i z aktuálně rostoucího odporu lidí k „dotykovému všemu” je zřejmé, že automobilky dříve nebo později udělají srovnatelný krok pod tíhou poptávky. Čína se jen rozhodla nečekat - jestli je to tak lepší nebo ne, posuďte sami.

Zdroj: SAMR

Petr Prokopec