Autoforum

/

Foto: Bugatti

Před dvěma lety se nechal slyšet, že spalovací motory zůstanou vrcholem automobilového vývoje nejméně 10 let a během té doby je nedá. Co tedy může udělat v momentě, kdy se jím řízená firma dostává do područí elektrického Rimacu? Jen rezignovat.

Pokud bychom měli říci čistě náš názor, koncern VW se vydal na cestu směřující do pekla. Rozhodl se ignorovat preference zákazníků a nabízet výhledově jen auta, o která stojí pouze malá část trhu a tlačí na ně hlavně politici, tedy ta elektrická. V průběhu tohoto procesu se pak zbavil všech, kteří tomuto postupu oponovali jak obchodně (Jürgen Stackmann, bývalý obchodní a marketingový šéf), tak technicky (Jost Capito, bývalý šéf divize R). Tito lidé přitom říkali jen to, co tvrdíme my - tedy že nelze jít zcela proti poptávce i technické podstatě věci a doufat, že budete existujícímu produktu konkurovat něčím, co jej nedokáže plně vyrovnat a je přitom dražší.

Přednost dostal Herbert Diess, který během pár let zcela otočil a z kritika z tvrdých regulací EU se stal někým, kdo by šrouby utáhl ještě víc. Je pochopitelně otázkou, kam až VW po této cestě zajde. Možné je, že to „nějak půjde”, je ale také možné, že to prostě nepůjde. A Němci buď své záměry zkorigují, nebo budou po stejné cestě pokračovat až do sebezničení. Tak či onak jde o obrovský hazard, který z racionálního pohledu nedává velký smysl. VW v podstatě hraje o vše, extrémně riskuje, aniž by na druhé straně byly hodnoty, pro které by mělo smysl takové riziko podstoupit, pochybný environmentální přínos elektrických aut nevyjímaje.

Oddanost novému směru je ale totální a zasahuje i značky, se kterými by se VW vůbec trápit nemusel. Míří klidně jen s desítkami vyrobených aut za rok za hrstkou zákazníků povětšinou beztak z jiných koutů světa, než je EU, navíc jde o vozy najíždějící zřídka více než stovky kilometrů za rok. Jaký je environmentální přínos přechodu takových vozů na elektrický pohon? Odpovídat snad není nutné. Řeč je v tomto případě hlavně o Bugatti, které proslulo jako „créme de la créme” mezi automobilovými značkami, jde o výrobce těch nejvýkonnějších, nejrychlejších, nejluxusnějších, nejexkluzivnějších a nejdražších aut vůbec.

Ve svém čele měla značka o roku 2018 Stephana Winkelmanna, ve své podstatě geniálního manažera, který dokáže kupcům exkluzivních aut nabídnout přesně to, co chtějí, za obrovské sumy. Přivedl do černých čísel Lamborghini, přivedl do nich i Bugatti, teď ale končí. Důvod? Finalizace v létě avizované spolupráce mezi Bugatti a chorvatským Rimacem, která sice neznamená prodej Bugatti, ale vytvoření nového společného podniku. V něm sice obě značky zůstanou nezávislé, je ale jasné, kam tímto krokem koncern VW míří.

Stephan Winkelmann je přitom jedním z těch, kteří si od elektromobility udržovali zdravý odstup a rozhodně ji nevidí jako ideální řešení pro všechny. Winkelmann opakovaně odmítal přechod Bugatti na elektrický pohon, už v roce 2019 se nechal slyšet, že nepodlehne tlakům a k elektrickému Bugatti nesvolí ještě 10 let. V tuto chvíli je ale jasné, že něco takového už nemůže dodržet. Jakkoli ani po finalizaci nového joint-venture nebyl oznámen žádný konkrétní plán na elektrický model věhlasné francouzské značky, že velmi nepravděpodobné, že by nedorazil mnohem dříve než v roce 2030.

Připomeňme Winkelmannova slova z konce roku 2019. Tehdy se nechal slyšet, že Bugatti elektrické jednoho dne být může, nestane se tak ovšem dříve, než půjde o to nejlepší možné řešení. „Do té chvíle vnímám motor s vnitřním spalováním jako věc s jasnou budoucností,” řekl tehdy Stephan W. a dodal, že jím řízená firma bude dále preferovat to, co považuje za „jasně nejlepší, skutečně špičkový způsob pohonu aut”. Tím v jeho očích zůstává spalovací motor.

Z těchto představ by nyní musel slevit, a tak Bugatti jako šéf z vlastní vůle opouští. Poděkoval kolegům za 3,5 roku skvělé spolupráce, předal žezlo Christophu Piochonovi (Bugatti tedy dále má svého šéfa, stejně jako Rimac) a odebral se na svou zřejmě poslední štaci v koncernu VW. Od konce roku 2020 se stal - jistě už s očekáváním toho, co se děje nyní - znovu šéfem Lamborghini, které se čistě elektrickému pohonu nadále vyhýbá a pro další roky má nabídnout jen hybridní modely, Winkelmann už potvrdil i úplně nový V12. Jak dlouho může tento stav vydržet? Pokud se technický vývoj neposune tak daleko, aby šlo o špičkové řešení a nikoli jen podvolení se diktátu, pak zhruba do doby Winkelmannovy další rezignace. Když už nic jiného, je sympatické, že si tento muž alespoň dokáže udržet tvář, to takový Herbert Diess říci nemůže.

Zdroj: Bugatti-Rimac

Petr Miler