Autoforum

/

Foto: Volvo/Uber

Automobilové i softwarové firmy se léta předháněly ve vizích, kdy silnice zaplaví auta řízená autopiloty, teď raději mlčí. Realita totiž není tak růžová a data Uberu to jasně připomínají.

Myšlenka plně autonomního vozu je do jisté míry fascinující. Volant uchopíte do rukou pouze v případě, kdy po tom z nějakého důvodu zatoužíte, po zbytek času řízení obstará autopilot, který vás na požádání může přijet kamkoliv vyzvednout. A ve chvíli, kdy vůz nepotřebujete, se za úplatu postará o transport několika dalších lidí, což logicky vylepší vaši finanční situaci. Máme tu tedy jen samá pozitiva, pročež se nemůžeme divit tomu, že plně autonomní vůz vyvíjí celá řada firem. Nicméně je otázkou, zda se ho vůbec kdy dočkáme, a to i přes veškeré sliby Elona Muska.

Teslu a její plány, že plnou autonomii nabídne do konce letošního roku, ale nyní ponechme stranou. Místo toho se zaměříme na Uber, tedy společnost, pro kterou by umělá inteligence za volantem měla cenu zlata, neboť by se tak mohla zbavit svého největšího nákladu, řidičů. I proto se vývoji autonomního řízení začala před pěti lety vehementně věnovat, po utracení 2,5 miliard dolarů (cca 58 mld. Kč) ale můžeme, že jejím jediným počinem, kterým se zapsala natrvalo do historie, je přejetí chodkyně Elaine Herzberg v roce 2018, bohužel.

Změnilo se od té doby něco? Kupodivu ano, nikoliv však v tom smyslu, jaký čekáte. Prakticky všechny firmy, tedy až na zmiňovanou Teslu, totiž o plnohodnotném autonomním řízení přestaly mluvit. Neznamená to samozřejmě, že by vývoj byl zcela ukončen - cíl cesty je přeci jen příliš lákavý na to, aby se někdo otočil na podpatku. Nicméně firmy si nyní dávají mnohem větší pozor na jazyk i proto, že uspět sice mohou, ale třeba až za několik desítek let. A nebo také nikdy, jak varuje spoluzakladatel Applu.

Něco takového nastiňují i interní data získaná magazínem The Information. Ten se dostal k jinak neveřejnému e-mailu Uberu zaslanému šéfovi firmy Danu Khosrowshahimu, v němž je zmíněno, že v roce 2019 zaznamenávaly autonomní vozy v průměru jednu nebezpečnou situaci na každém půlkilometru. Vedení firmy přitom doufalo, že do konce minulého roku statistika poklesne na jeden problém na každých 16 kilometrů, ovšem nic takového se zjevně zdaleka nestalo.

Jeden ze zaměstnanců sice naznačil, že prototypy na tom jsou lépe, než data naznačují, něco takového se ale nezdá být příliš pravděpodobné. Na prezentaci, která se odehrála letos v červenci, zazněl mimo jiné fakt, že firma měla tou dobou vyřešeno pouze 3,9 procenta všech situací, které by prototyp měl na reálné silnici zvládat. Když se totiž kupříkladu dostane na konec čtyřproudé silnice, kde nechybí značka „Stop“, musí jeho kamery, radary a senzory detekovat všechny chodce, zaregistrovat dopravní značení, a nechat chodce projít. Každý přitom představuje separátní problém. Prototyp by tedy musel absolvovat 28 778 testovacích jízd, aby byl připraven jen na toto.

Je přitom nutné dodat, že připravenost by se navíc týkala pouze onoho jediného místa, nikoliv celého světa. I proto Uber oproti plánům ani nepřišel s prototypem, který měl převážet zaměstnance z jedné pittsburské kanceláře do druhé vzdálené necelé dva kilometry. Ani v případě takového, ne zrovna nejtěžšího zadání, si vývojáři stále nemohou být jisti tím, že auto zvládne převoz bezpečně.

Bude tedy zajímavé sledovat, co nám Uber nakonec předvede. V tuto chvíli se ale zdá stále pravděpodobnější, že plná autonomie může fungovat leda na určitých dálničních úsecích, mimoměstských komunikacích s odděleným provozem pro každý směr jízdy s relativně slabým provozem. Jakmile dojde na cokoli „divočejšího”, proměnných je příliš mnoho na to, aby je současné systémy zvládaly. A je otázkou, zda se na tom vůbec může někdy něco změnit. My zůstáváme skeptičtí - firmy dodnes nevyvinuly ani dokonale fungující asistent dálkových světel, tak jak mohou pomýšlet na dokonale (protože nic jiného není přípustné) fungující autonomní řízení, které toho musí zvládat o mnoho řádů více?

Zdroj: The Information

Petr Prokopec