Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Muselo to napadnout nejednoho protřelého obchodníka. Když VW nabízí prakticky ta samá auta v Číně za zlomek evropských cen, proč je sem nedovážet a neprodávat je v Evropě, když to sám VW nedělá? No, tohle zní jako dobrý důvod, proč se tomu vyhnout.

Sami jsme o tom psali nejednou, i když v trochu jiném kontextu. Volkswagen v Evropě velmi aktivně prodává své elektrické modely ID, žádný velký úspěch to ale není. Pikantní je, že i když ty samé vozy (jasně, v některých detailech se liší, ale v principu jde o stejná auta) nabízí v Číně často o i víc jako polovinu levněji, úspěch to znovu není. Takový ID.3 stojí v lidové republice o víc jak 600 tisíc Kč méně a také nový ID.7 koupíte za velkou zdí za méně jak poloviční cenu. Přesto jde zejména ve srovnání s čínskými soupeři o propadáky svého druhu.

Leckoho tak muselo napadnout: Proč VW tahle auta nevezme, nezačne je dovážet do Evropy a nezajistí jim odbyt aspoň tady? Zabil by tím aspoň dvě ze tří much jednou ranou - čínskému odbytu by tím pochopitelně nepomohl, ale lépe by využil své tamní výrobní kapacity a na starém kontinentu by se stal konkurenceschopným. Pár nezbytných úprav, doprava a administrativní poplatky by tyto vozy pro Evropu jistě o něco zdražily, ale o dvojnásobek? Ani omylem - v objemu, ve kterém by je VW dovážel, by šlo o zanedbatelnou část ceny.

Že se to vyplatí nejen ve velkém, nakonec dokázal i jeden německý dealer. Gregory Brudny (jistě muž s polským původem, což je zde zajímavé - „brudny” znamená polsky „špinavý” a Brudny optikou VW zkusil pár špinavých triků...) nebyl až tak „drzý”, aby začal nabízet ty samé modely, které tu oficiálně prodává sám Volkswagen, za nižší ceny. Tam bychom i zlobu automobilky chápali. Ne, on se rozhodl vlastně rozšířit nabídku elektrických modelů o typ ID.6, což je v zásadě nafouklý ID.4, navíc levný. Uvážíme-li, že u nás model ID.4 stojí od 1 648 900 Kč, pak je ID.6 za čínských 200 900 CNY (asi 935 tisíc Kč) za babku, znovu se - při zohlednění velikosti vozu - bavíme o snadno poloviční ceně.

Technicky vzato by VW mohl být rád, dealer dál prodává jeho auta, navíc jde jen o modely, které tu sám nenabízí. Brudny navíc vše udělal legálně a s cenou to nepřeháněl. Dovezl tedy várku 22 aut a nechal je upravit tak, aby je bylo možné provozovat na německých silnicích. Jak informuje Automobilwoche, auta byla po několika dílčích technických modifikacích a aktualizaci softwaru schválena německou KBA pro provoz na německých silnicích. Cena auta se v závislosti na verzi pohybovala mezi cenami místních modelů ID.3 a ID.4, takže to bylo výhodné, ale nešlo o žádnou láci. Přesto VW řekl: „Nein!”

Jakmile dealer po všech patáliích s dovozem nabídl tyto vozy k prodeji, do hry se vložili právníci VW. Nejprve se u soudu domohli předběžného opatření, které Brudnymu zamezilo auta prodávat, následně prvoinstanční soud rozhodl ve prospěch VW úplně. Vozy tedy mají být zadrženy a VW nyní po soudu chce, aby nařídil jejich sešrotování. Není to ironie? Volkswagen žaluje prodejce, aby neprodával Volkswageny, a chce po soudu, aby nařídil sešrotování vozů, které sám vyrobil. To zní jako apríl.

Jenže není. A pokud vás zajímá, na základě čeho se vůbec VW domáhá takových kroků, vězte, že využívá poměrně striktních německých ustanovení týkajících se ochrany duševního vlastnictví. Vzhledem k tomu, že jde o vozy VW opatřené logem VW, má VW právo rozhodovat o tom, jak se s nimi bude nakládat. A pokud si nepřeje jejich prodej v Německu, všichni to musí respektovat, i kdyby šlo o dealera VW, který jinak s těmito aktivy může legálně zacházet.

Sama automobilka se k případu odmítla vyjádřit a na dotaz, proč brání prodeji svých aut vyrobených v Číně na evropských trzích, uvádí obecně pouze jen tolik, že tamní modely se liší od vozů určených pro evropské trhy a postrádají některé prvky jako systém automatického nouzového volání. To ano, ale jak ukazuje postup dealera VW, „legalizovat” je tu je relativně snadné.

Právě tím se prodejce bránil u soudu - auta dovezl v souladu se všemi předpisy a dostal souhlas od německých úřadů k jejich uvedení do provozu. Faktický problém tu tedy neexistuje, potíží je jen to, že si VW něco takového nepřeje. Žádný zjevný racionální důvod to nemá, automobilka to prostě nechce a myslí si, že má právo tomu zamezit.

Brudny se hodlá proti verdiktu odvolat a věří v úspěch. Podle něj je postup VW šikanózní a svým tvrdým odporem se snaží odradit ostatní prodejce značky od toho, aby si něco podobného nedovolovali též. V tuto chvíli ho celá lapálie přichází draho, za uskladnění neprodejných aut v souladu s verdiktem soudu platí nemalých 8 000 Eur (asi 200 tisíc Kč) měsíčně a případné sešrotování vozů na jeho náklady jej bude stát okolo 15 000 Eur (cca 374 tisíc Kč) za vůz. Bylo by skutečně pikantní, kdyby celý spor skončil takto, na jeho definitivní výsledek si ale musíme počkat.

Zdroje: Automobilwoche, Volkswagen

Petr Miler