Autoforum

/

Foto: Ferrari

Italové kráčí jinou cestou než konkurence a označení modelu na zádích svých aut zásadně nepoužívají, i když nabízí stále více modelů. A jejich design je často docela podobný. Dává to nějaký smysl? Podle vyjádření Adriana Griffithse asi jen v Itálii.

V poslední době se výrobci aut snaží co nejvíce upozornit na název modelu či značky, pod kterou ten který vůz spadá. V případě nových modelů mladoboleslavské automobilky se tak vzadu již nedočkáte loga okřídleného šípu, místo toho je přes celé víko zavazadelníku roztažen nápis „Škoda“. Volkswagen pak sice zůstal u tradičního emblému, ovšem ten doprovází název modelu, znovu roztažený přes celou záď. V obou případech jde o projev snahy budovat povědomí o tom kterém výrobci či konkrétním voze.

Ferrari je nicméně automobilkou, která již nějaký ten pátek kráčí zcela odlišnou cestou. Standardně totiž svá auta osazuje pouze vzpínajícím se koníkem na přídi a zádi, za žluté štíty s tímtéž emblémem na bocích je nicméně již třeba připlácet. Označení konkrétního modelu pak ve standardní i doplňkové výbavě chybí zcela.

Proč tomu tak je, když Ferrari označení modelů v minulosti používalo? A jeho portfolio je velmi členité, přičemž není těžké splést si jeden typ s druhým? Ferrari zastává názor, že za vše musí hovořit samotný vůz, nikoli jeho jméno. „Nemyslím si, že bychom je potřebovali nějak individuálně nálepkovat. To není náš šálek kávy. My jsme vrcholnou a elitní firmou, která činí velmi silná prohlášení. Chci tím říci, že podle mne se naše vozy od sebe navzájem liší,“ uvedl k tématu designér automobilky Adrian Griffiths.

Zní to velmi sebevědomě, realitu to ale podle nás moc neodráží. Nakonec se podívejte do galerie současných modelů Ferrari níže a zakryjte si jejich označení v místě registrační značky. Zejména zezadu jsou některé z nich docela snadno zaměnitelné, nakonec i Griffiths po chvíli připouští, že automobilkou zvolená cesta „může být občas trochu matoucí“.

Je totiž třeba poznamenat, že aktuální portfolio Ferrari je nejširší v historii a překonává i takové Porsche či již zmiňovanou Škodu, které svým vozům znaky na záď lepí. Zákazníci totiž mohou sáhnout po modelech Roma, Portfofino, F8 Tributo a Spider, SF90 Stradale a Spider, 296 GTB a GTS, 812 GTS a Purosangue. Fandové je od sebe rozeznají, kdokoli jiný? Stěží.

Ferrari si nicméně může tento přístup dovolit, neboť aura legendární automobilky v očích většiny beztak zastiňuje rozpaky nad tím, zda se jedná o model za 7 nebo 70 milionů. Ve finále se tedy ani nelze divit, že automobilka tento přístup aktuálně měnit nehodlá. Jakkoli Griffiths připouští, že výhledově na jisté změny dojde.

Automobilka totiž hodlá do roku 2026 představit hned patnáct novinek. Jednou z nich je již zmíněný Purosangue, kromě toho dorazí během příštích tří let také první elektromobil značky. Počítat mimo to můžeme také s nástupcem LaFerrari i 812 Superfast. Nicméně mimo to se má v rámci expanzivního produktového plánu objevit celá řada derivátů 296 a F8, respektive jejich nástupců. A právě to by zmatení mohlo prohloubit.

„Větší odlišení přijde, do budoucna s tím počítáme. Potřebujeme přijít s mnohem větším vizuálním zásahem, abyste věděli, nač koukáte, a to i bez označení navíc,“ dodal Griffiths. S nálepkováním tedy Ferrari nepočítá ani v příštích letech, kdy se jeho portfolio ještě dále rozšíří. Na vizuální odlišení skrze design jednotlivých modelů ale bude kladen stále větší důraz, neboť italská automobilka počítá s tím, že v roce 2030 budou 40 % registrací tvořit hybridy a 40 % elektromobily.

To bude mimochodem velmi zajímavé z ekologického hlediska, jímž se Ferrari při přechodu na elektrický pohon zaklíná. Sama automobilka totiž hlásá, že „Ferrari je věčné“, tedy že jeho vozy nekončí ve šrotu jako většina ostatních. Ty dnešní se spalovacím pohonem ale mohou s obvyklými nájezdy existovat dekády bez jakékoli další významné zátěže pro přírodu, v elektromobilech a hybridech bude nutné měnit baterky, i když budou stát v garáži. A ty naopak přírodu devastují velmi.

Ale to nakonec možná Ferrari láká, i když to z výše zmíněného dělá protimluv - o peníze jde vždy až v první řade. Stačí se nakonec podívat na šílenou cenu náhradní baterie hybridního McLarenu P1, u kterého je výměna po 9 letech obvykle nevyhnutelná. Předpokládáme, že Italové půjdou stejnou cestou a náhradní baterie do sotva jetých aut budou prodávat za docela jiné ceny, než za jaké je budou kupovat. Jim se to tedy vyplatí zcela nepochybně...

Zdroj: Car Sales

Petr Prokopec