Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Nikdy jsme nepochopili, jak mohl Mercedes tak zřetelně nesmyslný krok dotáhnout až do úplného konce. Roky ho bránil, teď aspoň sám uznal, že jej za umíněnost zákazníci vytrestali. Jak moc? Aspoň tam, kde to můžeme měřit exaktně, přišel během jedné generace skoro o tři čtvrtiny kupců.

To auto jsme pro výrobu museli schválit opilí, nechal se před třemi roky slyšet sám nejvyšší šéf Mercedesu Ola Källenius, když nad útrapami spojenými s vývojem modelu AMG One přemítal, kde se stala chyba. A máme pocit, že to nebylo jedinkrát, kdy na schůzce nejvyššího vedení firmy kolovala lahvinka něčeho ostřejšího. Hodně málo soudnosti bylo nevyhnutelně třeba, aby automobilka poslala do výroby také poslední evoluci ostrého C63 od AMG.

To je kultovní auto svého druhu a jeho statut mezi nadšenci má své důvody. Je to snad pár písmen na zádi? Ne. Je to výraznější design? Ne. Je to rychlost? Ani to ne, byť do jisté míry určitě také. Do příchodu ostré třídy A dlouho nejmenší AMG po dekády bodovalo svým unikátním charakterem postaveným do značné míry kolem „nepřiměřených” motorů.

I původní verze C36 a C43 AMG měly na svou dobu neobvyklé šestiválce, také kompresorem přeplňovaná C32 AMG byla svého času mimořádná. Byla to ale až provedení 55 a 63 pozdějších několika iterací, která dala této verzi jméno a slávu. Všechna dostala rozličné motory V8 od 4,0 po 6,2 litru, které z tohoto Céčka udělaly jakýsi hot rod, auto poletující okolo ohromné, mimořádně silné pohonné jednotky s nenuceným dynamickým projevem a jedinečným zvukem. Jakýkoli downisizing by byl problém, už přechod na turba se čtyřmi litry objemu byl pro některé problém, ale to se pořád dalo snést. Ovšem skočit z tohoto motoru na poloviční dvoulitr? To nemohlo dopadnout dobře.

Downsizing je obecně kontroverzní praktika, neboť její jedinou prvotní motivací je vyhovění tlaku na snížení spotřeby paliva, což zákazníky obvykle nezajímá. Ale dá se pořád prodat, může mít svá pozitiva. Vzpomeňme přechod BMW M3 z generace E90 na F80 - místo čtyřlitrového V8 přišlo třílitrové biturbo a mnozí to špatně nesli, ale špičkový výkon zůstal stejný, ten „průměrný” šel nahoru díky silným středům, auto se stalo citelně lehčím a řadová šestka... Koho z vládců svých zadohrabství to urazí?

A tak se i to přešlo, dvoutunovou parodii na předchůdce v podobě nového C63 ale nepřešel mlčky skoro nikdo. Už přechod na onen dvoulitr byl problematický, auto se navíc stalo hybridem, který hmotnost vozu poslal za hranici 2,1 tuny v kombinaci s nestálým výkonem. Ten sice dokáže být krátkodobě extrémní, dlouhodobě stojí ale jen okolo jednotky 2,0 turbo, zatímco hmotnost je pořád stejná. K tomu je pryč charakter, zvuk, ona „hotrodovitost”... Tohle auto je tak bezduché, že jeho existenci nechápou Němci ani Američané. Je to vůz pro nikoho, je to odpověď na nepoloženou otázku a za sebe říkám, že jsem s ním měl několikrát tu čest a jde o jedno z aut, která bych si nikdy nekoupil. Tuplem pak ne za cenu 2 885 245 Kč v úplném základu.

A zjevně nejsem zdaleka sám. Mercedes sice dlouho odmítal přiznat, že šlápl vedle, nedávno mu ale nezbylo než akceptovat, že jej tato změna připravila o zákazníky. Je jasné, že nemůže jít třeba o desetinu kupců, to by automobilka stěží označila za víc než malý výkyv, ale jak velký tedy pokles prodejů je? Je obtížné to zjistit, neboť výrobce prodeje takových verzí samostatně reportuje jen tehdy, kdy bodují, nezávislé statistiky jako ty od Dataforce pak nejdou až do takového detailu, abyste z nich poznali prodeje konkrétního provedení určitého modelu. V Austrálii se ale prodeje rozklíčovat dají.

Odbytem či spíše neodbytem nového ostrého Céčka se aktuálně zabývají kolegové z tamního Drivu, kteří mají to štěstí, že verze 63 je jediným dobíjecím hybridem v australsk nabídce třídy C. Také u nás si umíme rozdělit prodeje podle typu pohonu, ale k odbytu C63 nás to nedovede, neboť dobíjecích hybridů tu Céčko nabízí víc. V Austrálii je situace jiná, a tak můžeme bezpečně říci, že loni si u protinožců koupilo tento vůz ve všech jeho verzích pouhých 238 lidí.

Číslo jako takové vám asi mnoho neřekne, relativita vývoje prodejů a srovnání s konkurencí ale ano. Tato verze je u protinožců novinkou, takže by měla frčet už proto, reálně ale toto číslo znamená pokles skoro na třetinu odbytu předchozí iterace vozu v závěru jeho výrobního cyklu (v roce 2021 okolo 600 aut) a téměř na pouhou čtvrtinu oproti době, kdy byla tato varianta v plném rozpuku (v roce 2017 okolo 800 aut). Samozřejmě to není nula, jde ale o brutální poklesy, z nichž ten aktuální představuje i výraznou ztrátu podílu na celkovém odbytu třídy C - verze 63 AMG ještě tři roky zpět oslovovala okolo 20 procent kupců tohoto modelu, dnes je jich 12 procent.

Pozoruhodné je také srovnání s BMW M3. To Mercedes-AMG C63 prodejně vždy výrazně překonával, v roce 2017 šlo o dvojnásobek aut (409 M3), loni byl daleko níž (238 aut oproti 399 em-trojkám). Jinými slovy - BMW si udrželo svou pozici, AMG ale totálně vyklidilo pole. Je třeba k tomu něco dodávat?

Jistě, jde o nám dost vzdálený trh, nedovedeme si ale představit, že by situace na starém kontinentu byla zásadně odlišná. Odpor proti novému pojetí tohoto modelu je téměř univerzální a znovu - Mercedes by nepřiznával neúspěch, kdyby nebyl výrazný a celosvětový. Dodejme tak už jen, že úspěšná není ani aktuální třída C obecně, když si loni podle Dataforce v Evropě našla jen 57 099 kupců, o 28,3 procenta méně než předloni. A z kdysi nejprodávanějšího modelu značky se stala čtyřka, které na paty šlape už i třída CLA. To jsou všechno smutná čísla, kterým se dalo velmi snadno předejít - slovy Policie ČR „mozkovým myšlením”, které u Mercedesu v posledních letech odmítají zapojit.

Centrálu automobilky jsme požádali o komentář a prodejní čísla týkající se Evropy. Pokud nám budou sdělena, článek doplníme i o tato data.

Zdroje: Drive, Dataforce, Mercedes-Benz

Petr Miler