Autoforum

/

Foto: Tesla

Jsou to v podstatě socialistické výdobytky a chápeme je, každý pro sebe chce urvat co nejvíc. V případě zaměstnanců je ale třeba vidět obě strany mince - čím dražší pro firmu budete, tím větší bude mít motivaci a prostředky k tomu, aby vás jako zaměstnance nahradila či zcela eliminovala.

„Nedostatek strategického myšlení,” to byla jedna z mých odpovědí na otázku: „Co vám nejvíc vadí na ostatních zaměstnancích v pracovním kolektivu?” položenou v rámci povinného psychotestu absolvovaného v rámci spolupráce s jedním specifickým nizozemským obchodním partnerem. Ten se takto snaží vyhnout přítomnosti problematických osobností v kolektivu. Ano, i takové věci dnes existují a nebojte, dříve nebo později přijdou také do Česka jako snad každá pitomost, kterou „na západě” vymysleli.

Ale zpět k mé reakci, neboť podobně odpověděl na stejně položenou otázku ve spojitosti se skoro jakýmkoli kolektivem. A jsem na světě už dost dlouho na to, abych mohl za oprávněný označit pocit, že lidé mají s touto věcí problém stále víc - nejsou schopni domyslet dlouhodobé dopady svého jednání a chtějí mít veškerý prospěch plynoucí z toho či onoho pokud možno hned. A nemusí to tak být jen v práci nebo podnikání, pravidelně vídám muže i ženy jednostranně si vymiňovat v rámci partnerských svazků něco (a nemyslím nutně, vlastně vůbec nemyslím „to”...), co je dobré jen pro ně a hned. I když není těžké domyslet, že takové „vítězství” bude nutně Pyrrhovo a dlouhodobě se dotyčnému „nevyplatí” zanesením nepohody do nějakého dlouhodobého soužití, které by mělo stát na vzájemném respektu, vstřícnosti, velkorysosti.

Lidé snad nemohou nevidět, co jejich krátkozraké prosazování nějakého zájmu na úkor druhého způsobí, přesto jako by si nemohli pomoci. Proto jsem s rozpaky hledím na různé jednostranné preferování zájmů zaměstnanců na úkor firem, které je zaměstnávají. Asi to nebude populární pohled na věc, spousta lidí má tendenci tvrdit, že jsou loutkami v hrách firem, které je zaměstnávají, že jsou jim vydáni na pospas, že jsou jimi všelijak odíráni... Ale vážně je to tak? Obzvlášť v Česku s tak malou nezaměstnaností? Nemám ten pocit, už několik šéfů firem mi řeklo něco ve smyslu, že se v podstatě bojí vyhubovat podřízeným, že se bojí po nich chtít nekompromisně nejvíc, protože mají obavu, že s tím seknou a oni si najdou práci snáz než si firma jiného zaměstnance. A kdo říká, že bude lepší? Tak to dnes bohužel je.

Přesto jsme dokola svědky neustálého umělého vylepšování pozice zaměstnanců v těchto vztazích, ať už zákonného nebo skrze kolektivní smlouvy. Dva příklady z poslední doby, jednak: Víte, kam až v Česku stoupla minimální mzda? Tuším, že ne protože málokdo za ni dělá, ale je to už 18 900 Kč. To je hodně peněz a dokážu si představit sakra hodně pracovních činností, které takovou cenu nemají. Když někdo nemůže zaměstnávat nikoho levněji, má o důvod víc nezaměstnat na určité pozici nikoho, popř. své aktivity přesunou jinam, kde takový limit není.

A jednak vzpomeňme třeba na stávky v amerických automobilkách koncem loňska a na jejich výsledky. Zejména pro dělníky bylo dosaženo takových podmínek, že berou najednou víc než zdravotní sestry nebo učitelé. Mám úctu ke každému, kdo pracuje, přeji mu to nejlepší, ale je třeba neztrácet smysl pro realitu - práce u výrobní linky je relativně nekvalifikovaná a takovou hodnotu jedním slovem nemá. Takže je vítězstvím, když to najednou jde? No, leda tím Pyrrhovým, leda tím.

Krátkodobý prospěch je jasný, jak ale aktuálně detailně rozebírá Wall Street Journal, právě rostoucí mzdové náklady urychlují zavádění automatizace a robotizace v v automobilkách. Je to na jednu stranu přirozený proces, který začal dávno a bude pokračovat dál a dál, za jakéhosi statu quo ale mají automobilky omezenou motivaci investovat do drahých a potenciálně problematických technických novinek. Pokud se ale status quo stává moc drahým, přichází alternativy na přetřes mnohem snáz.

WSJ připomíná, že neočekávaně vysoké náklady na zaměstnance třeba nové Fordy zdraží o 900 USD (asi 20 500 Kč) na každém autě, což jsou obrovské peníze, které ohrožují i konkurenceschopnost samotné firmy a jejích produktů. I Ford tak má intenzivně mířit směrem, kterým se v posledních týdnech pochlubily mj. automobilky Tesla a BMW - nejen cestou automatizace výroby, ale i přímým nahrazením lidských dělníků humanoidními roboty schopnými dělat jejich rozličné úkoly v rámci produkce nových vozů.

Na tomto poli zatím k ničemu velkému nedošlo, můžeme ale stát jen krůček od momentu, kdy k tomu dojde. Lidé pak mohou být propouštění po desetitisících. A byť nelze říci, že by toho byli sami strůjci, svými vlastními nerealistickými nároky urychlili proces, který je ve výsledku přijde dráž, než kdyby do důchodu pracovali za své původní mzdy. Byli bychom tedy na tomto poli velmi obezřetní a vždy si dvakrát rozmysleli, co zrovna chceme.

Však když odbory dostanou automobilku pod tlak, nezbude jí nakonec, než kapitulovat, co zmůže? Ale je jasné, že vteřinu po podpisu smlouvy, která zvýší její mzdové náklady o 20 %, začne přemýšlet o tom, jak se zbavit nejméně 20 % lidí, aby byla zpět na svém. A může jít o tak velké peníze, že mohou dát prostor k miliardovými investicím do zcela nových řešení, o kterých by jinak ani nepřemýšlela. Chce to prostě myslet strategicky a domýšlet dlouhodobé dopady, krátkodobá vítězství nejsou k ničemu. Máme obavu, že mzda nejméně 18 900 Kč za jakoukoli práci dělník z výrobní linky beroucí víc než učitel jsou takovými krátkodobými vítězstvími, se kterými dříve nebo později bude učiněn podobně krátký proces.

Zdroj: Wallt Street Journal

Petr Miler