Autoforum

/

Foto: Fastned, tiskové materiály

Jejich odbyt napříč Evropou loni výrazně klesl a letos dál klesat má. Na některých trzích pořád roste, detailní rozklad prodejních čísel v Nizozemsku ale ukazuje, jak ošidný i tento stav může být. Normální lidi na vařenou nudli těchto aut už neutáhnou ani tam.

Figurky pohybující se po šachovnici evropské politiky to patrně budou vidět jinak, objektivně vzato ale ani živelná snaha EU udělat z elektrických aut jediný možný způsob individuální automobilové dopravy nevede ke kýženému cíli. Jak jsme probírali naposledy včera, prodeje těchto aut se v Evropě dokonce výrazně propadají, a to v situaci, kdy je jim cesta k úspěchu umetána takovým způsobem, že se i kámen z curlingu musí vedle toho cítit zanedbávaný.

Pikantní navíc je, že prodeje mají letos dál klesat. Bavíme se znovu o celoevropském vývoji, který takto vidí šéf řízení rizik u Allianz, mimochodem Nizozemec. A ten by mohl mít na očích řádně růžové brýle, neboť to je tam v těchto sférách stále v módě - vím to, neboť v této zemi trávím asi polovinu pracovního i osobního života, jak jsem nejednou připomínal. Stejně tak ale neřeknu poprvé, že když se pohybujete mezi obyčejnými Nizozemci, nemáte pocit, že byste byli v nějakém elektrickém ráji plném posedlých elektronautů, jakkoli „Hujerů” se tam najde víc než u nás.

Z většiny lidí nicméně cítíte spoustu skepse a odporu i v momentě, kdy je ekonomicky skoro nesmysl koupit si spalovací auto - taková Tesla Model 3 se stovkou za 6 sekund je v zemi k mání od 39 990 Eur, tedy za rovný milion korun, podobně jako u nás. Za to si tam u škodovky s hromadou „trestných daní” na krku nekoupíte nic lepšího než základní Octavii s pár příplatky, která za 6 sekund zrychlí na stovku jen cestou na dno Macochy. To je pomalu dvakrát víc peněz než u nás (tady Octavia začíná na 569 900 Kč), přesto mají spalovací auta dál většinu trhu.

Předkládám zmíněné jako svůj subjektivní dojem, na což čeští električtí fanatici řeknou něco jako: „No, to říká Miler, to je debil, ten si suší vlasy fénem na uhlí.” Asi jim to nerozmluvím, přesto si nyní dovolím doplnit i „tvrdá data” ukazující, že obyčejní Nizozemci jsou na elektromobily zvědaví stále méně stejně jako lidé ve zbytku Evropy. A celkový dojem navenek kamufluje jeden jediný typ zákazníků, který paradoxně jedná nejméně racionálně ze všech.

Ukazují to čerstvá data tamního BOVAGu (něco jako český Svaz dovozců automobilů, ale jde o mnohem šířeji pojatou zájmovou organizaci zabývající se vším automobilovým), která dokladují, že o veškerý růst prodeje elektroaut v zemi až daleko za 30procentní podíl na trhu se stará už jen firemní klientela. Ta by měla být racionální a toužit po efektivitě, tak je to ale v tržním hospodářství, které tu stále více nemáme. Pokud se primárním cílem byznysu nestane efektivně podnikat, ale být nejprve „compliant” se všemi formálními požadavky, vyhovět doktrínám typu ESG, zlepšit si image u hrstky křičících ekofanatiků bez ohledu na pocity většiny společnosti nebo utrhnout si nějakou tu dotaci či daňovou výhodu, efektivita samotného byznysu letí do pozadí a kupuje se hlavně to, „co se kupovat má”.

Můžete namítnout, že i s firemními auty nakonec jezdí lidé, naprostá většina z nich si ale nemůže vybrat. A výše popsané se stará o to, že k dispozici mají elektromobil, elektromobil anebo elektromobil, to znám z vlastního okolí sám. Plných 53 procent (!) prodejů nových aut firmám tedy v loňském druhém pololetí představovaly elektrické vozy, rekordní číslo, které překonává všechny dřívější, nanejvýš lehce „nad40procentní” výsledky. Co na to soukromí kupci? „Jdeme na pivo,” chce se parafrázovat někdejší reklamu Budvaru, byť Holanďané půjdou spíš na Heineken.

V případě obyčejných lidí totiž kupuje elektromobily jen 26 % lidí, tedy takřka jen čtvrtinový podíl. A to je méně než v prvním pololetí loni (28 %), druhém předloni (27 %), prvním předloni (32 %), no je to nejméně od roku 2021. Zájem o tyto vozy je tedy na nizozemské poměry relativně malý, navíc slábne a navíc - jak BOVAG raději podotýká - obsahuje i prodeje realizované prostřednictvím tzv. soukromých pronájmů, českou optikou operativních leasingů pro soukromé osoby, což jsou ve výsledku do značné míry také firemní prodeje s velmi neobvyklým rozložením odbytu.

Zde pro změnu přijdou vhod čerstvá čísla Vereniging van Nederlandse Autoleasemaatschappijen alias VNA, asociace nizozemských leasingovek, která říkají, že se starají o 75,2 procenta prodejů elektrických aut v zemi, tedy pouze 24,8 % je nakupováno přímo ať už „cash”, na úvěr nebo jakkoli jinak. Kdybychom se tedy začali bavit o tom, kolik soukromých osob přijde do nizozemských dealerství s tím, že si chce „normálně koupit” elektrické auto tak aby ho vlastnili, bude to velmi snadno pár procent lidí z celého trhu. A to pořád za situace, kdy jsou spalovací vozy uměle zdraženy o mnoho set tisíc specifickým místním zdaněním.

Drtivá většina nákupů elektroaut v Nizozemsku jsou tedy firemní nákupy nebo uměle zvýhodňované pronájmy, kterými si automobilky pomáhají plnit své odbytové cíle na tomto poli. Chce se dodat jen obvyklé - pošlete elektromobily na skutečně otevřený trh bez milionu regulací, nařízení, dotací, zvýhodnění a vůbec přerozdělování, příkazů či zákazů všeho druhu a krom pár modelů s autentickými prodeji, jako jsou Tesly, krutě selžou.

Zdroje: BOVAG, VNA, Autoforum.cz

Petr Miler