Autoforum

/

Foto: Fisker Automotive

Abyste se na trhu přeplněném obdobnými nabídkami nových i „zajetých” firem dokázali prosadit, musíte přijít s něčím mimořádným. Fisker to nesvedl a z peněz investorů nemůže žít věčně.

O problémech, které během posledních 10 až 20 let stihly tento svět, bychom mohli hovořit dlouho. Budeme-li se ale držet jen v ekonomické rovině, pak za mnoha dílčími potížemi stojí v podstatě jediná věc - nedostatek bankrotů. Firmy se sice pořád rodí a umírají, čemu většímu ale bylo ve zmíněném časovém období „dovoleno zemřít”?

Nechápejte nás špatně, to není otázka položená škarohlídy, nikomu nepřejeme nic špatného, právě naopak. Je ale třeba jedním dechem dodat, že všichni úspěšní jednoduše být nemohou. A pokud ekonomika přestane fungovat tak, že odděluje zrno od plev a naviguje efektivní alokaci zdrojů, stává se celá méně efektivní. A to ve výsledku neprospívá nikomu.

Je sice hezké, že někdo má práci u určité firmy, že jiné firmy zaměstnávají lidi kvůli kontraktům s první zmíněnou společností, pokud ta ale není schopna efektivně fungovat, dělají všichni zbytečnou činnost. Jestliže na konci celého řetězce není něco, co vytváří zřetelnou přidanou hodnotu, pak všichni do něj zapojení marní svůj potenciál a bylo by lepší, kdyby zdroje všeho druhu byly využívány pro něco, co přidanou hodnotu vytváří. A k něčemu takovému jsme stále více nesměřovali, než směřovali.

Důvodů je víc, ty hlavní jsou ale v zásadě dva - ideologicky řízené přerozdělování a nízké úrokové sazby. Jen díky penězům „z ničeho” bylo až příliš dlouho dovoleno přežívat projektům, které nebyly samy o sobě životaschopné - buď je bylo možné dál živit z levně půjčených peněz, což je ještě ten lepší případ, nebo jejich zasypáváním penězi všech, kteří s nimi neměli nic společného, na základě různých pochybných doktrín. Příkladů bychom našli nespočet, ale myslíte si, že by někdo začal bez hmatatelné poptávky, bez zřetelné vize intristicky efektivního produktu nabízet ve velkém elektromobily, kdyby se nestaly předmětem masivního přerozdělování prostředků v jejich prospěch? Někdo by se vždy našel, těch firem by ale byl zlomek oproti současné realitě.

To je nakonec jedním z hlavních důvodů, proč tlaku na umělý rozmach elektromobility oponujeme - je zdrojem ohromné neefektivity. Po investování snad bilionů korun a nekonečného množství vývojové práce těch nejlepších techniků je výsledkem málokým skutečně chtěný a nepřiměřeně drahý produkt. Kdybychom tytéž zdroje investovali jinam, fungovali bychom jako společnost efektivněji. Nepopírat přirozené tržní mechanismy, byli bychom k takovému závěru nasměrováni velmi rychle, i kdyby si někdo náhodou myslel opak. Protože jsme ale tržní mechanismy umlčeli, zastřeli, zasypali penězi vytvářenými jinde, dočkali jsme se rozmachu něčeho, co vlastně nikomu k ničemu není.

Že se to v posledních měsících na poli elektrických aut najednou poznává, je dáno přesně těmi samými důvody, které se postaraly o nedávný vývoj, akorát v opačném gardu. Omezování dotací a zvyšování úrokových sazeb bere vítr z plachet primárně neefektivně fungujícím věcem, které se za roky svého fungování postaraly akorát o miliardové ztráty. Polestar, Lucid, Rivian, Fisker, elektrické divize velkých automobilek jako Ford e... To všechno jsou masivně ztrátové aktivity, o kterých v posledních týdnech píšeme skoro denně. Nebýt výše popsaného, některé z nich by dávno pošly, byly zničeny odlivem přízně investorů, škrtnuty svými „matkami”. Nyní se to v nějaké míře děje a dít bude a je třeba to vnímat jako ozdravný proces.

Polestar nebo Lucid zatím drží mateřské firmy či zámožní investoři, Ford kvůli divizi e jako celý nepadne. Složitější je to už s Rivianem, ve vůbec největší bryndě se ale ocitl Fisker. Ten nedokázal přijít s nijak ohromujícím produktem, po mém soudu ani designově, který kritizují majitelé i recenzenti. Není tedy nakonec divu, že se firma potýká s obrovskými problémy a varuje před tím, že nemá peníze ani na další rok. Banky jí nepůjčí, investoři, kteří do ní dříve lili peníze s vírou, že zastírání tržní reality nakonec zvítězí, jsou fuč. A jednání o vstupu strategického partnera se hroutí. To aspoň uvádí zdroje zevnitř firmy citované Wall Street Journalem. A popravdě není důvod jim nevěřit.

Podle WSJ je společnost na hranici bankrotu a už oslovila specializované firmy, aby prozkoumaly možnosti vyhlášení bankrotu s cílem společnost restrukturalizovat. A opravdu to nejde proti tomu, co sám Fisker hlásá a jak se chová - v oficiálních materiálech označuje předem letošek a „dalším obtížný rok” se „spoustou náročných výzev” a dál vyjadřuje pochybnosti o vlastní schopnosti dál pokračovat v činnosti. Akcie jsou na dně, 15 % zaměstnanců čeká propuštění a neobjeví-li se na obzoru nějaký spasitel, není snad nic, co by bankrot mohlo oddálit. Proč by se ale někdo takový objevit měl? Co má Fisker tak hodnotného, do čeho by kterákoli z jiných automobilek měla důvod investovat miliardy?

Obáváme se, že nic takového není. A nestane-li se zázrak, Fisker - vlastně už podruhé - skončí v propadlišti dějin. Přát si to konkrétně v případě Fiskeru nemáme důvod, ale obecně platí zkraje zmíněné - bohužel potřebujeme na trh vrátit více racionality, což způsobí i více bankrotů, abychom jako společnost byli schopni fungovat efektivněji. Sama automobilka se k informacím Wall Street Journal odmítla vyjádřit.

Zdroje: Wall Street Journal, Reuters, Fisker

Petr Miler