Autoforum

/

Foto: Hyundai

Prima, tak teď ještě přiznat, že v principu dokonale ekvivalentní chybou byla sázka jen na elektrický pohon, a automobilka může rozdávat lístky do pořadníku ve frontách na její vozy.

Kniha s názvem „Nesmysly moderních aut” by dnes na dala ve svém už asi třicátém aktualizovaném vydání na slušnou „bichli”, velmi prominentní místo by v ní ale pořád zabírala kapitola pojednávající o naprosto nepromyšleném nahrazování fyzických tlačítek v interiérech dotykovými displeji.

Ty samy o sobě nejsou špatné, pochopitelně, jako do jisté míry módní věc se ale jejich nasazení rozšiřuje i v oblastech, pro které jsou z principu nevhodné. Dotykové ovládání můžete ocenit tam, kde dokáže prodat své přednosti v podobě nekonečné variability, rozhodně jej ale neoceníte tehdy, kdy potřebujete něco instinktivně ovládat, aniž byste na to museli hledat, aniž byste se na to museli to dívat a toužíte po dokonalé fyzické zpětné vazbě.

Je to velmi jednoduchá premisa, na jejímž základně snadno dojdete k závěru, že dotykové ovládání se absolutně - ale absolutně - nehodí pro cokoli, co musíte ovládat za jízdy v autě. Auto není TGV, takže pohyby vaší tělesné schránky nekopírují vždy pohyb samotného auta, takže se klíčových ovladačů za jízdy potřebujete „chytit”. Nemáte také prostor se dívat, kde jsou, takže je potřebujete poslepu nahmatat. A musíte rychle a spolehlivě vědět, jakého výsledku jste dosáhli. Konkrétně? Změna teploty ventilace při jízdě noční okreskou, změna jízdního režimu při vjezdu na rozbitou silnici ve městě, snížení hlasitosti autorádia, když chcete vnímat cokoli jiného. Provést tyto věci ještě třeba v Audi A4 B9 je banalita. Provést je v Audi A6 C8 je ze dvou třetin nekonečné trápení, protože na hlasitost ještě máte „knoflík”, na zbytek už jen dotykové displeje.

Inteligentnímu vývojáři automobilky by trvalo asi tak 7 minut, než by došel k závěru, že některé věci se rozumně ovládat s pomocí dotyku nedají, realitou ale je, že téměř všechna nová auta soustřeďují téměř veškeré ovládání právě na dotykové displeje. Důvod? Peníze. O nic jiného tu nejde, protože dělat interiéry s minimem tlačítek je levnější už díky tomu, že nemusíte skoro každé auto vyrábět jinak, prostě změníte pár řádek kódu pro každou z verzí. Jak moudře praví jeden můj kolega, který na vývoji aut dekády pracuje: „Odstraňování tlačítek z interiérů je sprostým vyděláváním peněz na zvýšení bezpečnostních rizik pro zákazníky.”

Nemá smysl kolem toho tančit, je dokonale přesně takto. Automobilky vědomě riskují vaše zdraví výměnou za to, že ušetří euro a půl na tom, že autu nedají fyzické ovládání asi pěti věcí, na kterých sejde. Protože některé operace se prostě za jízdy tak bezpečně jako s klasickými tlačítky přes displeje (ani jinak, hlasové ovládání je notoricky nespolehlivé apod.) udělat nedají, ale vy je v určitou chvíli udělat prostě musíte. I když se to nikdy nemělo stát, dalo se to vymyslet předem, naštěstí existují automobilky, které nad věcí přemýšlí aspoň ex post.

Jednou z nich je Hyundai, které vlastně ani tak moc živelně na dotykové displeje nevsadilo, i tak ale přišlo na to, že zašlo moc daleko. Pro Korean Joongang Daily to přiznal viceprezident automobilky Ha Hak-soo.

„Když jsme do našich aut přidávali vestavěné obrazovky, zkoušeli jsme také ovládání pomocí dotykových displejů. A lidem se to nelíbilo. Když jsme to testovali na cílové skupině, uvědomili jsme si, že lidé jsou z toho ve stresu a naštve je, když chtějí něco v nouzi ovládat, ale nejsou schopni to udělat,” řekl konkrétně Ha. Automobilka tak ubere z posunu tímto směrem a autům bude vracet fyzická tlačítka pro ovládání funkcí, u kterých se očekává jakkoli častější použití za jízdy.

Říkáme: Fajn. Je to pozdě, ale lepší než poději. Nelze si přesto neodpustit jeden údiv - je fascinující, že takovou drobnost, v podstatě sekundaritu automobily zkoumají, řeší a promítají zpět do vývoje. Fakt, že lidé velmi podobně, ne-li ještě mnohem víc odmítají změnu samotné podstaty aut, která neovlivňuje jejich používání jednou za pár hodin cesty, ale v podstatě pořád, kdy jim mají sloužit, naprosto ignorují. A bez otázek směřují k jediné budoucnosti.

Hyundai letos v Česku prodalo podle SDA 465 elektrických aut z 17 374 celkem, jde o podíl 2,6 %. Nepotřebujete ani těch 7 minut, nepotřebujete vůbec žádné testování čehokoli na „focus group”, prostě ihned vidíte, že to je nechtěná hloupost, ze které leda pojdete. Ale tady najednou žádná zpětná vazba nefunguje.

Samozřejmě jednou bude, ani v tomto případě Hyundai nezbude než plány přehodnotit. Je ale nanejvýš bizarní, že to navzdory jasným signálům přijde ještě mnohem později a ve větší krajnosti než pokus o stoprocentní „dotekizaci” interiérů.

Zdroje: Korean Joongang Daily, SDA

Petr Miler