Autoforum

/

Foto: Toyota

Pro elektromobily každý nehoří, nutnost prodávat jen tzv. bezemisní auta se ale realitou stát může. Jak z toho ven? Cestou nakonec může být i spalovací motor, jen uzpůsobený ke spalování vodíku. Moc efektivní to není, pravidlům to ale vyhoví.

Japonská Toyota soustavně naznačuje, že nehodlá vše sázet na jednu kartu. Tomuto přístupu můžeme jen zatleskat, zvláště když většina výrobců dnes míří čistě elektrickým směrem bez ohledu na to, zda vůbec někdo o elektromobily stojí. Je pochopitelně otázkou, čí přístup se nakonec ukáže být lepším, ovšem na rozdíl od japonské či mnichovské (protože BMW říká totéž) automobilky jejich konkurence značně riskuje. Pokud totiž politici nezvládnou protlačit určitý pohon jako jedinou povolenou možnost, pak bude většina výrobců odkázána jen na omezený přirozený zájem. Navíc je třeba dodat, že i kdyby na velmi striktní omezení došlo, pořád existovat budou lidé, kteří si elektromobil prostě nekoupí.

Japonci tak hledají i další cesty, jak vyjít nulovým přímým emisím aut vstříc a přesto nejít cestou bateriové elektromobility. Jednou z možností jsou vodíkové palivové články, ale to je pořád elektromobil, existuje i další možnost. V prodeji lze zachovat také spalovací motory, akorát nesmí spalovat fosilní paliva. A nemusí nutně jít o velké a výkonné agregáty, jak ukazuje nově odhalený Yaris GR uzpůsobený právě ke spalování vodíku.

Na první pohled může působit zpátečnicky, neboť pod kapotou má spalovací motor. Je nicméně třeba dodat, že přeplňovaný 1,6litrový tříválec G16E-GTS prošel menšími úpravami. Dočkal se totiž odlišného vstřikování a přepracované palivové pumpy, aby namísto benzinu dokázal spalovat výše zmíněný vodík. Jde tedy o stejně řešení jako u již zmiňovaného závoďáku s motorem V8, s nímž Toyota nastoupila do podniku Super Taikyu. A jakkoliv vůz strávil značnou dobu v boxech, nakonec se mu povedlo vytrvalostní závod na 24 hodin dokončit. „Nebylo to tak odlišné, jak jsem čekal. Motor mi připadá jako normální jednotka,“ uvedl k přepracovanému agregátu jeden ze závodních jezdců značky. Důvodem jeho chvály pak byl i zvuk, který je prý dokonce jadrnější než u benzinové verze.

Toyota tak dokázala zachovat i jeden z příjemných aspektů spalovacích motorů (aspoň pro nás, nadšence), zároveň jej však doprovodila nulovými emisemi CO2. Vodík je totiž do jednotky vstřikován podobně jako benzin, při jeho spalování ovšem není generováno žádné CO2, evidováno je pouze malé množství NOx v důsledku spálení trochy oleje. Ve srovnání s čistě benzinovými či dieselovými agregáty tak jde o značný posun, třebaže je třeba připomenout ne dvakrát efektivní výrobu a skladování vodíku. Když ale politici hledí jen na CO2 u výfuků neřeší nic jiného, je to zkrátka jedna z možných cest.

Japonci bohužel zatím o komercializaci takového vozu nemluví, jakkoliv je zjevné, že s ní počítají. Stojí za tím i prohlášení, že „Toyota hodlá během závodů dále kultivovat svou vodíkovou technologii“, stejně jako skutečnost, že se pohonné jednotky uzpůsobené spalování alternativních pohonných hmot začínají objevovat u stále většího množství vozů značky. A je nutné uznat, že po vývoji, který zabral pouhé čtyři roky, jsou výsledky skutečně slibné.

Pokud tedy dnes Toyota říká, že v Evropě může v roce 2035 také nabízet jen „bezemisní” auta, nemluví nutně jen o elektromobilech. Může jít klidně o vozy se spalovacími motory - akorát by místo benzinu či nafty spalovaly vodík. Zvrácenou logikou EU, kdy nikoho nezajímá, jakým způsobem vzniká energie pro ten či onen vůz a měří jen emise skleníkových plynů za auty samými, je to též řešení s nulovými CO2.

Pro dnešek můžeme už jen dodat, že Yaris GR dostal kromě lehce modifikovaného motoru do vínku nádrž na vodík z Toyoty Mirai. Ta pak velmi pravděpodobně zamířila do míst, kde se původně nacházela zadní sedadla - alespoň tak soudíme dle žáber nahrazujících zadní boční okno, jenž se starají o dodatečné chlazení. To pochopitelně snižuje praktičnost vozu, ovšem jak jsme zmínili, vývoj stále ještě nebyl ukončen. Kdy se tak stane, Toyota zatím neupřesnila.

Zdroj: Toyota

Petr Prokopec