Autoforum

/

Foto: Aurus

Jejímu klíčovému modelu se od počátku říká „Putinova limuzína”. A vypadá to, že v celém označení je víc pravdy, než se na první pohled může zdát. Nebýt odběru Putina a spol., Aurus dodnes neprodal skoro nic.

Do výroby aut se v historii tohoto světa pustila spousta chytrých, schopných a někdy i velmi bohatých lidí, jen naprostá hrstka z nich ale dokázala na tomto poli uspět. Fascinující příběhy pár desítek světově známých značek jsou lemovány stovkami a tisíci tragických příběhů krutého nezdaru jiných, vzpomeňme pokus Bugatti o návrat v 90. letech nebo ještě dřívější zkázu DeLoreanu. Je úplně jedno, kdo jste a kolik máte peněz, už čistě matematicky je téměř nemožné, abyste se se svou vlastní automobilkou zvládli prosadit.

Důvody jsme probírali nejednou. Tím dominantním zůstává mezi byznysy všeho druhu unikátní spojení ohromné kapitálové náročnosti, vysoké technické náročnosti a nutnosti marketingově pracovat s masami, kdy na konci všeho stojí minimální marže obvykle v řádu jednotek procent. Jistě, obraty jsou obrovské, ale ty se ve výsledku mohou stát stejně tak darem jako prokletím.

Zmíněné je zkrátka smrtící kombinací nevídanou v jakémkoli jiném oboru - ani v podobných průmyslových odvětvích buď nemusíte investovat tolik, nemusíte být tak technicky na výši, nemusíte pracovat s miliony či miliardami koncových kupců anebo to všechno podstupujete aspoň za marže v řádu desítek procent. Žádné z těchto výjimek se automobilky nedočkají a musí permanentně bruslit na tenkém ledě. Není divu, že se mnohé z nich opakovaně ocitají na hraně bankrotu, i některé slavné firmy ostatně už několikrát zkrachovaly a vrátily se v reorganizované podobě.

Přes všechno zmíněné se do tohoto podnikání pouští další a další, jistě s přesvědčením, že oni gilotině uniknou. Typickým zdrojem sebevědomí jsou zdánlivě neomezené zdroje peněz, které ovšem vždy jednou dojdou. Tato atmosféra provází či aspoň dlouho provázela i v podstatě státem zaštítěný projekt ruské značky luxusních aut Aurus. Ta vznikla v prvé řadě proto, aby čelní představitelé státu nemuseli jezdit v zahraničních limuzínách typu Mercedes-Benz. A dokud šlo jen o tuto záležitost, věci se posouvaly vpřed podle plánu. Však sám prezident Putin se s vozem chlubil stáním návštěvám už skoro před více jak 5 roky. To ale šlo o pár ručně vyrobených strojů, Rusové od té doby plánovali rozjezd sériové výroby a prodej auta široké veřejnosti. Tady ovšem narazili.

Auto se sice oficiálně prodává od roku 2019, do předloňského roku ale nebyla ani zahájena jeho sériová výroba. K tomu mělo dojít předminulý červen, už na přelomu let 2021 a 2022 jsme vás ale informovali, že věci se tak nejspíše nemají a výroba se do té doby nejspíše pořádně nerozběhla. Dnes by tomu mělo být jinak, však i odhalení od Senatu odvozeného SUV naznačovalo, že Aurus šlape. Jenže už při odhalení vozu jsme Rusy podezírali, zda jen nekamuflují docela jinou realitu.

Že tomu tak nejspíše bude, informují kolegové z ruského Dromu. A dělají to tak otevřeně, až bychom se na jejich místě báli, zda někdo z nich nemůže vypadnout z okna nebo s nimi nespadne letadlo, znáte to. Veřejně dostupná data z ruského registru aut totiž ukazují, že auta Aurusu nekupuje prakticky nikdo, tedy alespoň nikdo normální. Kolegové mají k dispozici informace ze dvou oficiálních databází, z nichž jedna hovoří o 45 a druhá o 63 letos prodaných autech. To je nic samo o sobě, uvážíme-li, že Aurus chtěl vyrábět a prodávat 5 000 aut ročně. Je ale navíc třeba se podívat, kdo tyto vozy koupil.

I pokud kolegové vezmou do ruky optimističtější data o 63 prodejích, jedná se v 60 (šedesáti!) případech o ruskou FSB. Tedy Federální bezpečnostní službu, která má na starosti přepravu různých potentátů včetně samotného Putina. Aby navíc dala takový odběr dohromady, musela doslova vyprázdnit sklady automobilky - v květnu bylo kupříkladu zaregistrováno 15 Senatů z roku 2022 a 4 z roku 2021, v červnu FSB nakoupila dalších 11 Senatů z roku 2021 a 2022, jeden Komendant z roku 2022 a tak podobně. Člověk se navíc musí ptát, k čemu jí tolik aut vůbec je, zase tak široké spektrum ruských hlavounů tento vůz nepoužívá. Spekulují tak o tom, zda FSB nepoužívá stále Senatů jako volavky pro skrývání vozu, v němž jezdí sám Vladimir Vladimirovič. Josif Vissarionovič Stalin prý používal stejnou taktiku...

Ze soukromých subjektů tak vůz koupily jen tři firmy - dealerská síť Avilon, která Aurusy také oficiálně prodává, další přijal za svůj Gazprombank Autoleasing zřejmě proto, aby sloužil šéfovi Gazpromu, třetí pak Europlan, jiná ruská leasingovka. To je všechno. Aurusy tak zjevně ani více jak pět let od chvíle, kdy je poprvé ukázal světu ruský prezident, nikdo nechce, popř. ani nejsou vyráběné v počtech kdy by je někdo mohl chtít, protože na ně Rusové nemají díly. Ani jeden z těchto stavů nelze označit jinak než totální fiasko. A dá se říci, že nebýt odběrů tajné služby, automobilka by snad už byla po krachu jako mnoho jiných před ní.

Zdroj: Drom

Petr Miler