Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Geopolitická situace se komplikuje a o obchodních záležitostech stále více rozhodují politické zájmy. Některé firmy závislé na trzích typu Číny se proto děsí, co se může stát, Mercedes patří mezi ně.

Ačkoli si většina Čechů 90. léta minulého století přirozeně spojí hlavně s ekonomickou transformací České republiky, ve skutečnosti se ve stejný moment ekonomicky transformoval celý svět. Spadla opona mezi východem a západem a když se později otevřela světu Čína, nastalo něco, čemu jsme si zvykli říkat globalizace.

Někdy je tento termín používán v negativních konotacích, na samotné globalizaci ale nic špatného není. Celá transformace byla postavena na myšlence volných trhů, což zvýšilo efektivitu fungování celého světa a přineslo vyšší životní úroveň všem, kterým nebyla cizí. Těžko bychom se měli dnes tak dobře, kdyby tolik věcí levně nevznikalo v Číně, neměli jsme přístup k levným surovinám mimo jiné z Ruska či neměli snadný přístup na prakticky jakýkoli vyspělý západní trh. Tento stav se ale v posledních letech začal rychle měnit.

Někteří politici pochopili, jak mocná zbraň to může být, a ekonomiku kdysi značně oddálenou od politiky začali znovu politizovat. Je to návrat zpět, který jako ekonomicky liberálně (v pravém smyslu slova) uvažující lidé nemůžeme vítat, nejsme si ale jisti, zda jde o proces, který je ještě možné zastavit. Nacházíme se v éře deglobalizace, kdy mnohé firmy raději záměrně sahají po ekonomicky méně optimálních řešeních z jim bližších zemí, neboť se bojí toho, že jim politické zájmy využívání efektivnějšího kanálu zkomplikují, ne-li zcela zhatí.

Největším problémem se v tuto chvíli jeví být vztahy s Čínou, které jsou politizované už proto, čím nejlidnatější země světa je. Kořeny problému ale nechme stranou, klíčový je současný stav, který hrozí tím, že se Čína při nějaké příležitosti (např. při eskalaci dění okolo Tchaj-wanu) dostane do podobné situace jako Rusko. Tedy bude sankcionována Evropou a USA, což by ovšem mělo ještě mnohem dramatičtější dopady než v případě Ruska.

Některým firmám to může být jedno, Čína pro ně zase tolik neznamená, jiné jsou na ní ale doslova závislé. Platí to třeba pro Mercedes, který v minulém kvartálu prodal v Asii více jak polovinu všech aut, přičemž na Čínu připadá skoro 40 % celku. I odchody z Ruska byly pro některé automobilky hodně bolavé, v případě Číny a Mercedesu (a nejen jej, taková Tesla tam prodává více jak půlku všech aut) by ale šlo o hotovou katastrofu.

Není tedy divu, že šéf Mercedesu Ola Källenius tento týden na ESMT v Berlíně řekl, že je hluboce přesvědčen o výhodách globalizace a že je pro něj „naprosto nepředstavitelné“, že by značka musela Čínu opustit. Nepřímo tak reaguje na návštěvu německého kancléře Olafa Scholze v Číně, po níž varoval německé podniky, aby více diverzifikovaly své aktivity, neboť vztahy Německa s Čínou se mohou zhoršit. Källenius ale tímto směrem mířit nehodlá.

„Stahovat se z Číny jen proto, že by se mohlo něco stát, to by byl špatný směr,” řekl dále Källenius. A motivován je jistě nejen tím, co Čína pro Mercedes znamená, ale také vlastnickou strukturou firmy. Největšími jednotlivými akcionáři firmy jsou Li Shufu, zakladatel a šéf čínského koncernu Geely, a společnost BAIC, státem ovládaná čínská automobilka.

Källeniovy obavy tedy není těžké chápat, jistý si ale dnes nemůže být zřejmě nikdo ničím. Pokud situace bude dále pokračovat dosavadním směrem, můžeme být jednou svědky i toho, jak jsou čínské subjekty zbaveny svých evropských držav, což by bylo nepochybně koncem jedné velké éry, neboť Čína by se jistě nezachovala jinak.

Zdroj: Auto News

Petr Miler