Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Situace kolem německých automobilek se neustále přiostřuje a tohle je pro tamní průmysl další rána. Mercedes právě přestal chodit kolem horké kaše, okamžitě zmrazil investice do domácích továren a otevírá otázku jejich uzavření. Rukavice už šly zkrátka dolů.

Je to jen pár týdnů, co vedení třícípé hvězdy poprvé nahlas vyslovilo dříve nemyslitelnou větu o možném uzavření dvou německých továren. Teď už nejde jen o varování do větru. Automobilka podle Handelsblattu oznámila okamžité zastavení veškerých investic do svých závodů v Německu a na stůl pokládá konkrétní plány na redukci domácí produkce.

Situace v německém automobilovém průmyslu dál houstne a nabírá spád, který ještě před pár lety nečekali ani největší pesimisté. Zatímco odboráři z mocné organizace IG Metall žijí v představě, že lze donekonečna natahovat ruku pro další peníze a zkracovat už tak rekordně krátkou pracovní dobu, tvrdá ekonomická realita jim právě vrazila dveře přímo do obličeje.

Pětkrát dražší práce a sázka na jednu kartu

Podle informací, které vedení automobilky zveřejnilo na svém intranetu a potvrdilo agenturám včetně DW, narazila jednání se zástupci zaměstnanců na zeď. Šéf výroby Michael Schiebe bez obalu prohlásil, že představenstvo se jednomyslně rozhodlo zastavit veškeré další investice v německých lokalitách. Současná nákladová struktura podle něj jednoduše neumožňuje, aby firma v Německu dál utrácela peníze.

Důvod je prostý a čísla mluví neúprosně. Hodina práce v německých závodech Mercedesu vyjde v některých případech až pětkrát dráž než v továrnách ve východní Evropě, například v maďarském Kecskemétu. Když k tomu připočtete 35hodinový pracovní týden, štědré bonusy a uměle vyvolanou neefektivitu celého systému, vychází z toho rovnice, která může fungovat ani leda v dobách největší konjunktury, ne dnes.

A právě tady se naplno projevuje naprostá zbytečnost celé této krize. Nejde o žádnou přírodní katastrofu, ale o přímý důsledek letité strategické marnosti a slepé sázky na jedinou kartu. Vedení pod taktovkou Oly Källeniuse se nechalo opít iluzí o neomezených maržích, vsadilo vše na vnucovanou elektromobilitu a ignorovalo varování, že zákazníci o předražená elektrická auta nemají zájem, zatímco klíčový čínský trh se jim drolí pod rukama. Výsledkem je propad provozní marže automobilové divize na pouhých 2,5 procenta ve třetím čtvrtletí letošního roku a snížení celoročního výhledu na 2 až 3 procenta. Z někdejšího stroje na peníze se stal podnik bojující o přežití.

Které továrny jsou na odstřel?

Personální ředitelka Britta Seegerová sice v rozhovoru pro zaměstnance ujistila, že firma se chce zavírání závodů vyhnout za každou cenu, jedním dechem ale dodala, že tuto možnost nyní musí prověřit mnohem konkrétněji. Již v září Schiebe varoval, že pokud nedojde k dohodě o úsporách, padne za oběť jeden montážní závod a jedna továrna na pohonné jednotky.

Mercedes v Německu provozuje tři hlavní montážní závody a několik továren na komponenty a motory:

• Montážní závody. Sindelfingen, Brémy a Rastatt, odkud se už letos výroba třídy A přesunula do Maďarska.

• Výroba pohonných jednotek a dílů. Stuttgart-Untertürkheim, Berlín, Hamburk a další menší provozy.

Rozjeté projekty, jako je miliardová stavba nové lakovny v Sindelfingenu, sice doběhnou, ale jakékoli budoucí programy a nové generace vozů jsou u ledu. Schiebe přitom naznačil, že rozhodnutí o tom, kde se budou vyrábět nástupci současných modelů, padají právě teď. Pokud se náklady v Německu nesníží, zamíří kompletní produkce budoucích aut jednoduše do zahraničí.

Odbory zatloukají poslední hřebíčky

Reakce druhé strany je podle Bloombergu přesně taková, jakou byste od německých odborářů čekali. Šéf podnikové rady Ergun Lümali vzkázal, že zavírání továren zásadně odmítají a vědí, jak se bránit. Odborový svaz IG Metall dokonce v probíhajícím kolektivním vyjednávání místo ústupků požaduje pětiprocentní navýšení mezd. Zástupci zaměstnanců navíc drží polovinu křesel v dozorčí radě a ohánějí se dohodou, která vylučuje nucené propouštění v Německu až do konce roku 2034.

Právě tato kombinace neústupnosti odborů, ztráty kontaktu vedení s realitou trhu a celoevropské regulační sebevraždy žene tradiční německé automobilky do kouta. Dokud se nezmění samotný přístup k efektivitě a nepadnou nesmyslná politická i manažerská dogmata, budou zprávy o přesunu výroby na východ a zavírání německých bran přibývat stále rychleji.

Zdroje: Handelsblatt, DW, Bloomberg

Petr Miler