Autoforum

/

Foto: IG Metall, tiskové materiály

V Německu začíná jít do tuhého. Bárka tamního automobilového průmyslu se po letech cválání na mrtvém koni začala potápět a někdo musí přes palubu. Manažeři to nebudou, ať už udělali cokoli. A obyčejným zaměstnancům, kteří doplácí na jejich chyby, se to nepřekvapivě nelíbí.

„Měli jsme ho koupit za každou cenu!” Slavná věta pronesená ve filmu Přepadení v Pacifiku možná nyní zaznívá při schůzkách největších akcionářů VW Group, kterým dnes jejich rodinné stříbro protéká mezi prsty podobně jako kdysi fiktivním teroristům vláda na lodí USS Missouri. Jen řeč není o Caseym Rybackovi, ale o Vratislavu Kulhánkovi.

Berte to s humorem, ale vzpomněli jsme si na něj ve stínu aktuálního odchodu šéfa Škody, neboť i Kuhlánek škodovku vedl, vlastně déle než kdokoli jiný v její moderní éře. A na rozdíl od lidí, kteří přišli po něm, měl dost technické erudice, rozumu i obchodního citu, aby věděl, že sázka VW na elektromobily je obrovský hazard. Tahle slova pronesl na přelomu let 2019 a 2020 s tím, že se to ukáže do dvou let. V tom se mýlil, trvalo to trochu déle, nevyhnutelně to ale přišlo.

Nejen VW Group, ale v podstatě celý německý automobilový průmysl s částečnou výjimkou (ale vážně odtud potud) méně dogmatického BMW nyní doplácí přesně na tuto slepou a od začátku naprosto nesmyslnou sázku. Že způsobuje problémy, bylo patrné už v dobách, na které poukazoval Kulhánek, trvalo ale ještě pár let, než firmy prohospodařily všechny možnosti je maskovat a zůstaly stát s kalhotami na půl žerdi. Nejen VW, ale i Mercedes, Bosch a další čelí masivním propadům marží, neboť cpou na trh primárně produkty, o které většina zákazníků nikdy nestála. A navíc je neumí vyrobit tak, aby s nimi aspoň na oné menší části trhu byly konkurenceschopné. Klesají jim tak prodeje i obraty, klesá jim využití výrobních kapacit a rostou náklady. Co to asi může způsobit?

Každý soudný manažer by dávno dal od této sebezničující strategie ruce pryč, ale Němci ne, ti věří, že když budou tu samou chybu opakovat dostatečně dlouho, nakonec jim přinese úspěch. Neděje se to a nestane se to, protože obrat stále není na pořadu dne - jen se látají díry, čím se dá. Prvním řešením na ráně je vždy snížení nákladů, a tak přesně po tom firmy sahají, přičemž největší úspory, zvlášť při nevyužívání výrobních kapacit, přinese propouštění lidí přirozeně spojené se zavíráním některých fabrik.

Přesně touto cestou dnes většina firem míří a čas pro „sociálně únosná řešení” už odezněl. Situaci shrnuje Deutsche Welle, které připomíná, že Volkswagen plánuje do konce dekády snížit počet svých zaměstnanců o 15 procent, což odpovídá 100 tisícům pracovních míst. BMW oznámilo, že do konce roku 2027 zruší až 8 000 pracovních míst, což představuje zhruba pět procent všech zaměstnanců. Přidají se také Mercedes, Porsche, Bosch nebo ZF, což dále ovlivní jejich dodavatele. A celkový účet bude brutální.

Ekonom Ferdinand Dudenhöffer, ředitel Centra pro automobilový výzkum (CAR) v Bochumi, pro WD vypočítává, co přijde. „V roce 2018 toto odvětví zaměstnávalo přibližně 830 000 lidí. V současné době je toto číslo nižší než 700 000. Očekáváme, že kolem roku 2030 to bude už jen 500 000,” řekl s tím, že jen mezi dneškem a rokem 2030 přijde v Německu o práci v automobilovém sektoru asi 200 tisíc lidí. A lidé to ví, tak se bouří.

Reuters informuje, že jen během včerejšího dne byly uspořádány masové protesty proti propouštění ve Volkswagenu, BMW a Boschi, které následují totéž v továrnách Mercedesu. Lidé si vesměs stěžují na to, že jsou oběťmi špatných rozhodnutí jiných, za která nechtějí nést odpovědnost. A argumenty se točí v podstatě jen kolem elektromobility, je to začátek i konec většiny problémů.

Šéfka odborového svazu IG Metall Christiane Benner trochu naivně vyzývá k tomu, aby dotyční převzali odpovědnost: „Očekáváme, že vedení firem a manažerské týmy převezmou odpovědnost za Německo jakožto automobilovou velmoc, za své zaměstnance i za pracovní místa,” řekl Bennere na setkání zaměstnanců v sídle Volkswagenu ve Wolfsburgu. Jsme si ale zatraceně jisti, že tohle se nestane.

Mnohem pravděpodobnější je postup, který zvolil Mercedes a inspiruje tím další výrobce. Zaměstnance nutí pracovat levněji a déle s tím, že jinak továrny v Německu prostě zavře. Když jsme o tom psali, byla to zákulisní informace, v mezičase ji Stuttgarter Zeitung automobilka potvrdila oficiálně.

„Naším jasným cílem je zachovat všechny německé závody. Abychom toho dosáhli, musíme se dohodnout na opatřeních přijatelných pro všechny strany, která povedou ke snížení nákladů v Německu. Pokud se nám to nepodaří, budeme muset zavřít jak jeden německý montážní závod, tak jeden německý závod na výrobu pohonných jednotek,” nechal se slyšel Michael Schiebe. Ano, ten Michael Schiebe, který dříve vedl a zdevastoval divizi AMG nesmyslným downsizingem a elektrifikací. Dnes je výrobním šéfem celé firmy a zjevně drží linii i dovnitř firmy...

Pokud tedy zaměstnanci neustoupí, nebudou pracovat déle za stejné peníze a nevzdají se některých výhod a bonusů, prostě půjdou. Situace tedy opravdu není veselá, což jen podtrhují slova finančního šéfa VW Arna Antlitz, který se pro Bloomberg nechal slyšet, že „změny na trhu jsou hluboké a trvalé” a firma „nemá času nazbyt”, pokud jde o prostor s tím něco ještě udělat.

S tím bychom i souhlasili, jednat ale musí kompetentní lidé, jejichž schopnosti nekončí u následování ideologických cílů. To VW neudělá a jiní zřejmě též ne, i když by v podstatě stačilo následovat 6 let starou radu ex-šéfa Škody. A nepouštět se do obrovsky hazardních sázek na jednu kartu, které mohou mít - a obvykle mívají - přesně současné výsledky...

Zdroje: Deutsche Welle, Reuters, Stuttgarter Zeitung, Bloomberg, IG Metall

Petr Miler