Autoforum

/

Foto: Gustavo Fring@Pexels, CC0 Public Domain

Velký bratr s Orwellem nezemřel, jen se přestěhoval přímo do řídicí jednotky vašeho auta. A z party, kterou tam rozjede, vás může bolet hlava ještě pěkně dlouho poté, co zazní poslední melancholický tón ranního ploužáku.

Evropská unie se opět překonává v zavádění absurdit, které postupně likvidují poslední zbytky řidičské svobody. Nová emisní norma Euro 7, která podle schváleného unijního nařízení 2024/1257 vstupuje v platnost pro nové typy osobních vozů 29. listopadu 2026, totiž nepřináší jen o něco přísnější laboratorní limity. V jejím stínu se skrývá dosud nevídaný digitální Velký bratr.

Jde o systém povinného palubního monitorování zvaný OBM. A jeho smyslem je v zásadě jediné - pokud elektronika vašeho vozu z jakéhokoli důvodu vyhodnotí, že emise auta neodpovídají tabulkám, váš vlastní automobil vás po uplynutí „ultimáta” jednoduše odmítne dál vozit, i kdybyste ho na kolenou prosili.

Konec svobody za volantem aneb Když o jízdě rozhoduje čidlo

Zatímco dosud znamenala rozsvícená kontrolka motoru (někteří jí říkají „vrtulník”, jak jsem se nedávno dozvěděl, to je vtipné) pouze doporučení k návštěvě servisu, s normou Euro 7 se z ní stává neúprosný rozsudek. Výrobci automobilů jsou nově povinni osazovat vozy systémem OBM (jde o zkratku On-Board Monitoring - to je skoro málo eufemistické, od EU by člověk čekal spíš něco jako FE - Freedom Enhancer), který nepřetržitě hlídá emise výfukových plynů v reálném čase. A to nejen u spalovacích motorů, ale v modifikované formě i u elektromobilů (kde se sleduje opotřebení baterie a prach z brzd).

Jakmile systém detekuje, že emise překročily povolený limit víc než 2,5násobně, nebo pojme podezření na jakoukoli manipulaci či poruchu, začne běžet neúprosný odpočet na 2 400 kilometrů. Pokud během této doby nezamíříte do servisu a závada nebude odstraněna, palubní elektronika auto znehybní. I zástupci OSN a evropských schvalovacích orgánů potvrzují, že pokud řidič neprovede nápravu, vozidlu bude po ujetí 2 400 km definitivně znemožněno nastartovat.

Čtyři způsoby, jak z vás udělají chodce

Bruselské nařízení je jako vždy svobodomyslné, takže dává automobilkám na výběr ze čtyř scénářů, jak neposlušného řidiče vytrestat a auto přinutit k čistotě:

• Omezení počtu startů: Auto vám dovolí nastartovat jen několikrát, pak už startér neotočí.

• Zablokování pohonu po vyjetí nádrže: Jakmile spotřebujete aktuální palivo, motor už nenaskočí.

• Zákaz startu po natankování: To je podobné, elektronika rozpozná otevření víčka nádrže a další jízdu nepovolí.

• Fyzické zablokování tankování: Auto mechanicky či elektronicky uzamkne palivovou nádrž nebo nabíjecí konektor.

Cesty jsou čtyři, výsledek je jeden - dojezdili jste. Představa, že kvůli vadnému čidlu za pár korun, které v zimě omrzlo nebo poslalo do řídicí jednotky špatný signál, což se sakra snadno může stát, zůstanete viset stovky kilometrů od domova s naloženým autem, bude za pár týdnů realitou. Jakýkoli softwarový šotek nebo banální chyba v identifikaci emisí znamenají téměř okamžitou stopku.

Zaplaťte víc za méně spolehlivosti

Euro 7 navíc požaduje, aby auta plnila tyto striktní normy po dobu minimálně 160 000 kilometrů nebo 8 let provozu. Aby toho automobilky dosáhly, musí vozy osadit drahými diagnostickými systémy, citlivějšími katalyzátory a filtry pevných částic, které nově měří částice už od velikosti 10 nanometrů (dosud 23 nm).

Výsledkem nebude čistší vzduch, protože tady žádný reálný problém dávno neexistuje, emise jsou už roky kvazi-nulové, ale drastické zdražení nových aut. Zatímco Evropská komise optimisticky mluví o navýšení ceny zhruba o 90 až 150 Eur, samotní výrobci odhadují reálné náklady na 2 000 eur (cca 50 tisíc Kč) na jedno auto. Menší a levná auta tak z trhu mizí úplně, protože se je nevyplatí těmito technologiemi vybavovat, aby mohla zůstat dál prodejná.

Co na to průmysl? Obrovské investice do slepé uličky

Automobilový sektor se proti finální podobě Euro 7 opakovaně ohrazoval, ale nakonec nic nezmohl. Podle Evropské asociace automobilových výrobců (ACEA) musí výrobci vynaložit masivní finanční prostředky na řešení obrovských technických a investičních výzev, které s sebou Euro 7 přináší - zejména v oblasti testování brzd, pneumatik a zavádění onoho komplexního palubního monitorování. Tyto peníze pak budou chybět jinde.

Asociace ACEA také varuje, že ekologický přínos Euro 7 bude v reálu naprosto zanedbatelný. Mnohem většího zlepšení kvality ovzduší by se dosáhlo tím, kdyby se řidiči motivovali k obměně starých, skutečně neekologických vozů za moderní auta plnící dosavadní normu Euro 6. Namísto toho unie raději uměle zdraží nová auta, čímž donutí chudší řidiče si staré ojetiny nechat ještě déle.

Digitální pas a kontrola všeho

Aby toho nebylo málo, každé nové auto vygeneruje při registraci svůj vlastní „digitální ekologický pas” (EVP), kde budou uloženy kompletní technické a ekologické údaje - od reálné spotřeby přes emise až po zdraví akumulátoru. Státní orgány tak dostanou do ruky dokonalý nástroj na sledování toho, jak a kam jezdíte.

Velký bratr tedy nezemřel, jen se nastěhoval přímo do řídicí jednotky vašeho auta. Otázkou zůstává, kolik zákazníků bude ochotno platit zase o něco víc peněz za stroj, který je může kdykoli svévolně uzamknout na parkovišti jen proto, že si počítač nedávno „špatně čichnul” k výfuku. My to asi nebudeme. Buď jak buď, svoboda pohybu dostává další tvrdý zásah a automobilový trh se řítí do éry, kdy už auto reálně nevlastníte vy, ale bruselské algoritmy - neboť to budou ony, které rozhodnou o tom, kam zítra (ne)pojedete.

Zdroje: Europa.eu, I Unece.org, Horiba

Petr Miler