Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Když už i šéfové firem sázejících vše na tuto kartu ztrácí víru, něco to znamená. Dochází však jen k závěrům, které jako nevyhnutelné jiní popisovali už léta zpátky. Elektrická auta nemají v dohledné době šanci stát stejně jako ta spalovací, ví to už i Luca de Meo.

Politici, příznivci elektromobilů i výrobci aut už léta tvrdí, že bateriová auta v budoucnu radikálně zlevní a stanou se přinejmenším stejně dostupnými jako konvenční vozy. Že se to neděje, vidíme všichni - auta se spalovacími motory až neuvěřitelným způsobem zdražila, často o více než 50 % během jednotek let, v Evropě do značné míry právě kvůli tlakům na elektromobilitu a veškerému přerozdělování na jeho pozadí. Přesto jsou elektromobily, které z toho uměle profitují, stále podstatně dražší a zdražují dokonce ještě rychleji.

Ona očekávání totiž vycházela z předpokladu, že s vyšší produkcí dojde k rozmělnění vysokých nákladů potřebných na výrobu dříve velmi okrajových elektroaut. Byl to ale předpoklad naprosto chybný.

Ano, základní ekonomická matematika funguje v tomto segmentu stejně a například vývojové náklady rozprostřené mezi milion vyrobených aut budou z hlediska ceny jednoho vozu pochopitelně nesrovnatelně nižší, než když do prodeje dostanete 50 tisíc aut. Elektromobily jsou ale v jedné věci ošidné. Jejich cenu neurčují v prvé řadě ani vývojové náklady, ani obvyklé komponenty, ale baterie. U nich jsou úspory z rozsahu mýtem, který mnohokrát popíral třeba slavný automobilový manažer Bob Lutz. A čas mu dává zapravdu.

Na baterie totiž potřebujete velké množství vzácných kovů, které jsou... vzácné. Jsou drahé, jejich těžba je omezená a s rostoucí poptávkou se stávají stále dražšími. Za normálních okolností by si s tímto poradil trh a nasměroval automobilky k efektivním řešením, nedovolil přetáhnout jednu ze strun. Jenže trh byl ubit (nejen) Evropskou unií a automobilky nepracují jen s nabídkou, poptávkou a skutečnými cenami. Pracují primárně s nařízeními EU, přes která nejede vlak. Pravidla EU elektromobily zatím nepřímo diktují, poptávka po materiálech potřebných na výrobu baterií uměle roste a nabídka ji nestíhá. Co to asi může způsobit?

Na to není třeba doktorát z ekonomie. Kde poptávka převyšuje nabídku a není možné situaci vyrovnávat jakýmkoli konkurenčním produktem (protože [[0000048428 dnes už nemůžete prodat spalovacích aut, kolik chcete, jsou zatížená extrémními pokutami za „nadlimitní emise CO2”]), tam ke zlevňování nedochází nikdy. Výrobci se naopak budou dále předhánět v tom, kdo zaplatí více za omezené množství materiálu, aby následně mohli vyrábět auta, na kterých zákazníci sice nebazírují, EU ale ano. A bez nich mohou celé své fabriky leda zavřít.

Že to tak dopadlo, potvrzuje už zkraje zmíněné. Nejnověji ale vizi zlevňování elektrických vozů vzdal i Luca de Meo, šéf Renaultu, který sám označuje za cíl jím řízené firmy stát se nejzelenější automobilkou v Evropě. Nelze tedy říci, že by byl k elektromobilům skeptický. Tedy možná nebyl, teď už je, cenová parita se podle něj odkládá, změna termínu.

„Nevidím, že bychom se k této paritě blížili,” řekl de Meo zklamaně na autosalonu v Paříži. Průmysl podle něj před osmi léty očekával, že cena jedné kilowatthodiny kapacity baterie klesne v horizontu pěti let na 100 dolarů, to se ale nestalo. De Meo tak už i přestává věřit smyslu jím dříve stanovených cílů a připouští, že vnucování elektromobility všem se nemusí skončit úspěchem. Jak moc se Renault dříve sekl, dokládá jen krátký pohled zpět - ještě v roce 2019 plánoval, že v Evropě nabídne elektrické auto za 258 tisíc a změní tím pravidla hry. Tím autem měla být Dacia Spring, která se dnes skutečně prodává. Stojí ovšem nejméně 511 900 Kč, téměř dvakrát tolik...

„Vedu společnost tímto směrem, ale nakonec to bude trh, zákazníci, kdo rozhodne, zda chtějí pouze elektrická auta,” říká rozumně de Meo. Elektromobily podle něj budou nadále podstatně dražší, a to - hrajte překvapené - kvůli ceně vzácných kovů. „Můžu přijít s lepší chemií baterek, můžu přijít s lepší elektronikou, ale tyto výhody budou smazány, pokud se cena kobaltu během šesti měsíců zdvojnásobí,” popisuje to, co třeba zmíněný Bob Lutz opakovaně tvrdil už před mnoha roky.

Podle de Mea nyní vzácné kovy tvoří cenu baterek asi z 80 procent, a růst nákladů na jejich pořízení je tedy naprosto klíčový. Vzhledem k tomu, že politicky stanovená poptávka po nich roste - a nabídka řady z nich kvůli protiruským sankcím dokonce poklesla - nelze čekat do budoucna nic jiného než další růst cen. A bez zásadního zlevnění se elektromobily nestanou masovou záležitostí, i kdyby se celý Brusel postavil na hlavu. De Meo tak jako jedinou cestu vidí zmenšování baterek, to je ale teprve absurdita. Už ty stávající jsou příliš malé na to, aby často velmi těžkým vozům zajišťovaly rozumnou použitelnost. Ještě horší praktičnost elektromobily leda dále zdiskredituje. Však příběhů o lidech ztrácejících ochotu obětovat se pro elektromobilitu jen přibývá.

Očekávané zlevňování elektrických aut na úroveň těch spalovacích je zkrátka mýtus, který se do vynalezení úplně jiného způsobu uchovávání energie, než jsou dnešní akumulátory, nemůže naplnit. Předpokládáme, že EU a jí podobní se nechytnou za nos, ale půjdou cestou dalšího umělého zdražování spalovacích aut, aby dosáhli cenové parity z druhé strany. To ovšem bude znamenat jediné, drahé bude vše - tedy to chtěné i to nechtěné. Jako Češi a Slováci z vlastní historie nejlépe víme, že budování světa umělým zdražováním efektivního a žádaného není cesta jinam než do pekel, a docela nás fascinuje, že po ní politici dále chtějí kráčet, neboť i je dovede právě tam. Strůjcem svého štěstí je ale každý sám.

Zdroj: Auto News

Petr Miler