Autoforum

/

Foto: Porsche

Zrovna od Němců by to člověk nečekal. Jak jsme ale mnohokrát uvedli v minulosti, pokud do tohoto řešení masivně investuje Porsche, musí si být přinejmenším podporou Německa jisté. Teď je na tahu EU.

Německo bývá titulováno jako pokladnice Evropské unie. A není to přehnané, naši západní sousedé přispívají do společné kasy mnohem větší sumou než jiné národy, zároveň z unijních rozpočtů nečerpají tolik. Do Bruselu posílají v průměru nějakých 31 miliard Eur (cca 729 miliard Kč), což je dvakrát vyšší částka, než jakou do Bruselu posílá třeba Itálie. A zpátky Němci získávají jen zhruba 13 miliard Eur (asi 305 miliard Kč. Na celkovou bilanci lze hledět různě, rozhodně ale platí, že Němci na fungování EU platí jednoduše víc než kdokoliv jiný.

K tomuto tématu nás přivedl nejnovější krok našich sousedů, kteří ve své vlastní zemi připustili použití tzv. syntetických paliv jako rovnocenné alternativy k elektromobilům. To fakticky popírá celý zákaz spalovacích aut, neboť u nich stačí začít používat tzv. e-paliva a rázem budou formálně stejně „čistá” jako ta elektrická. A co je zásadní, Německo chce, aby tento stav zavládl v celé EU.

Michael Thauer, tajemník ministerstva pro dopravu a digitalizaci, totiž apeluje na Brusel, aby též zařadil syntetická paliva mezi „zelené zdroje”. V důsledku toho by nová auta se spalovacími motory mohla zůstat v prodeji i po roce 2035. Thauer připomíná, že při správném nastavení systému nemusí docházet k dalšímu znečištění. I když by totiž vozy dále používaly výfuky, ze kterých by vycházelo jisté množství zplodin, ty by následně byly stahovány z atmosféry při výrobě e-paliv.

A nejde pouze o CO2 v ovzduší. Kupříkladu syntetická motorová nafta HVO vzniká z odpadu, například toho, jenž je spojen s rybářstvím. Zbytky tuku či plasty jsou totiž přeměněny v palivo, jenž následně míří do nádrží aut. V důsledku toho je spalovací vůz poháněný syntetickými pohonnými hmotami nejen čistší než auto tankující motorovou naftu pocházející z ropy, v celkové bilanci může překonat i elektromobil. Zvlášť pokud vezmeme v potaz energetický mix té které země - u našich západní sousedů značnou roli stále hrají uhelné elektrátny.

Proti návrhu se pochopitelně zvedla nevole ze „zelených kruhů”, třeba dopravní klub VCD uvádí, že celá německá Svobodně demokratická strana (FDP) v čele s ministrem dopravy Volkerem Wissingem „jede na mrtvém koni“. Syntetická paliva prý nejsou tak čistá, jak jejich zastánci tvrdí, navíc neexistuje takové množství továren, aby to stačilo k zajištění mobility celé Evropy. Ostatně jen Německo potřebuje každoročně pro svůj provoz 15 milionů tun benzinu a 30 milionů tun motorové nafty.

To je ale současný stav, který navíc není tak marný. I když syntetické pohonné hmoty dosud nebyly v Německu podporovány, přesto třeba společnost Wirtz v loňském roce vyprodukovala 15,5 milionů tun nafty HVO. FDP navíc dodává, že do budoucna není problém napříč Evropou vyrábět e-paliv mnohem víc.

„Skrze partnerství se zeměmi, ve kterých mnohem více fouká vítr a svítí slunce, lze dosáhnout toho, že tato paliva budou produkována v dostatečném množství a klimaticky neutrálně,“ dodal Wissingův kolega Friedrich Haag. Do tohoto konceptu navíc už léta mocně investuje Porsche, které dokonce vystavělo továrnu ve větrné Chile. Ta sice loni vyprodukovala jen 130 tisíc litrů, ovšem v půlce dekády již má jít o 55 milionů litrů a o dva roky později o 550 milionů litrů.

Do e-paliv kromě toho investuje rovněž Mazda, která se jako vůbec první automobilka stala součástí Alliance e-Fuel. Japonci přitom loni v prosinci zrealizovali test, ve kterém standardní MX-5 poslali na 1 600 mil dlouhou trasu napříč Anglií, Walesem, Skotskem a Irskem. Použili přitom syntetické palivo vyrobené z bio-odpadu, s nímž dosáhli průměrné spotřeby 6,19 l/100 km. Udávaný apetit pro tento vůz přitom dle cyklu WLTP činí 6,9 l/100 km.

Syntetická paliva tak sice nejsou zcela bezemisní, ovšem svou uhlíkovou stopu mohou snadno vykompenzovat skrze výrobu. Navíc v jejich případě není třeba budovat žádnou novou infrastrukturu, na přeměnu běžné čerpací stanice totiž stačí jen pár desítek hodin. A co je podstatnější, využívat je mohou bez jakýchkoliv úprav už vyrobená auta. Těch po celém světě jezdí zhruba 1,5 miliardy exemplářů.

Pokud tedy politici a aktivisté opravdu mají na srdci jen a pouze dobro naší planety, pak je opravdu třeba, aby konečně začali přemýšlet. Je nakonec možné, že se lidstvo k úplné elektromobilitě postupně stejně dopracuje, stát se to ale může jen tehdy, kdy elektromobil bude po všech stránkách lepším vozem, než jakým je spalovací auto. To dnes neplatí ani v nejmenším, jde o podstatně dražší a podstatně horší alternativu.

Důsledky současného elektro-populismu přitom začíná vidět stále více lidí, nikoli pouze těch obyčejných. Možná je tak načase, aby si Německo duplo. Brusel stěží může argumentovat tím, že odchod největšího přispěvatele do unijní kasy EU nepoloží, druhý „Brexit“ by EU přežila jen stěží.

Zdroje: Focus, Autocar

Petr Prokopec