Autoforum

/

Foto: EC - Audiovisual Service, tiskové materiály

Nikdy jsme nepochopili, proč Němci v této věci nezaujali rezolutní postoj už dávno, teď to ale udělali. Jak moc vážně to lze brát, je otázkou. Brát vážně Evropskou unii a její komisi je ovšem po dnešku jistě zase o něco těžší.

Pokud si Němci mysleli, že snahou o naplánování budoucnosti evropského automobilového světa získají nějakou výhodu pro celý kontinent či alespoň své vlastní firmy působící v tomto průmyslu, mýlili se, to už je dnes jasné.

Základní myšlenka přitom nebyla úplně iracionální. Proponenti čistě elektrické budoucnosti aut žili v tom, že předem vyberou vítěznou technologii a vsadí na ni všechny žetony, čímž jednak ušetří na nutnosti zkoumat jiné cesty a investovat do „příliš širokého” portfolia, a jednak získají náskok tím, že předem budou makat na tom, co nakonec jediné bude možné prodávat. A jako ješitní Evropané předpokládali, že celý svět zamíří jimi stanoveným směrem - evropský automobilový průmysl je přece už přes 100 let špička, takže každý bude chtít fungovat dál stejně, no ne?

Jistou logiku to skutečně mělo, teoreticky by to tak mohlo fungovat. Jenže současně to bylo velmi krátkozraké a nekonečně naivní, smysl pro realitu zcela postrádající.

Největším problémem byla sama takto předem vybraná vítězná technologie, která má mnohá svá kouzla (pro výrobce nevyjímaje - od jednoduchosti po širokou použitelnost stejných komponentů), trpí ale na mizernou použitelnost a vysokou cenu. Vedle spalovacích aut kupujete v těch elektrických míň za víc, a to není obchod, který by lidé dělali rádi. Automobilky pravděpodobně doufaly, že sázka „all in” na tuhle kartu přinese rychlý vývoj a výrazné snížení cen, ani jedno se ale nestalo. Můžeme dlouze debatovat o tom, jaký vývoj se odehrál, nulový jistě nebyl. Ovšem už fakt, že Tesla je dnes v pohodě konkurenceschopná i s víc jak 10 let starými modely, které roky dostaly sotva podstatná technická vylepšení, mluví za vše.

Kdyby výrobci s politiky takto vybrali cokoli jiného, může to uspět. Jen benzinová auta? Lidé budou prskat, ale nezblázní se. Jen dieselová auta? Podobně. Jen naftová auta? Podobně. Jen hybridy? Podobně. Ale elektromobily? Na ty nikoli jen prská, ale odmítá je naprostá většina lidí, u nás mají aktuálně ani ne 6procentní podíl na trhu, to je po všech těch letech tlačení jedné věci hlava nehlava a povinných nákupech takových aut ze strany kdekoho naprosto tristní výsledek.

Druhým velkým problémem je, že jezdci sedlající tohoto mrtvého koně sázeli i na jakési kartelové jednání všech významných světových regionů. Jen tehdy to mohlo fungovat. Evropa si s auty vyráběnými jen pro Evropu ekonomicky nevystačí, musí vyvážet. A pokud by jinde nenařizovali elektromobily též, beztak by spalovací vozy vítězily. Místní firmy by tak stejně musely dělat v Evropě spalovací modely pro zbytek světa, to už je mohou prodávat i tady...

Pokud by tedy elektrický „push” měl zabrat, museli by všichni držet basu. Tady ale zase někdo nedával pozor ve škole, kde vám v už velmi elementárních kurzech ekonomie řeknou, že „přirozenou vlastností kartelů je vnitřní nestabilita pramenící z motivace každého člena porušit dohodu a maximalizovat vlastní prospěch i za cenu oslabení celého kartelu”. pamatuji si to dodnes. Prostě nikdo nebude věčně vesele hynout s ostatními, někdo dřív nebo později uvidí, že mu líp bude, když si půjde trochu nebo zcela vlastí cestou, a to logicky nejvíc zasáhne ty, kteří se - i bez kartelu - budou držet původní myšlenky, která ke své životaschopnosti potřebuje kartel zcela nevyhnutelně.

Přesně v této pozici dnes Evropa je.

Po nějaký čas to byla idylka, jen elektrickou cestu si tak či onak naplánovali všichni, mířili tím směrem zejména v USA a Číně, v podstatě to ale platilo všude, neuvěřitelně třeba i v Kanadě. Jenže to bylo neudržitelné, a tak se to rozpadlo - v USA si zvolili znovu svobodnější trh a tlačení elektromobilů je v troskách. V Číně je tlačí dál, ale také ne tak moc jako Evropa. Navíc to vypadá trochu jako póza. Tamní automobilky spíš využívají toho, že evropští konkurenti vsadili vše na jednu kartu a spí na dávno tlejících vavřínech. Zato Číňané dělají si, co chtějí. Najednou tak mají i konkurenceschopná spalovací auta, o kterých si dříve mohli zdát.

Zkraťme to: Evropa je dnes v pozici, kdy si pořád myslí, že sama sobě nařídí jen elektrická auta od roku 2035, i když místní trh láme přes koleno za cenu ohromné neefektivity. A jinde ve světě se jí smějí. Kdo je zvědavý na evropské elektromobily v USA? Skoro nikdo. Kdo je na ně zvědavý v Číně? Skoro nikdo. Kdo v Indii? Skoro nikdo. Kdo v Africe, Střední a Jižní Americe, zbytku Asie, v Austrálii, v Japonsku? Sakra práce, skoro nikdo nikde, dokonce ani v oné Kanadě je lidé nekupují o moc víc než v Česku. Je to mrtvý kůň mezi mrtvými koňmi, je to Miss koňská mrtvola, je to slepá cesta, je to nesmysl, který dnes posílá celou Evropu k zemi přesně tak, jak moudří lidé říkají už skoro 10 let.

Tak co teď? Na mrtvém koni rovnou do... Do cíle? Kupodivu ne.

Ze všech zemí tak „pro-elektrické” Německo, jehož průmyslu utopil v těchto autech snad biliony korun a do poslední chvíle dělalo vše pro jejich nařízení, teď otočilo. Jak informuje Handelsblatt, německý kancléř Friedrich Merz poslal dopis vedení EU, že žádný zákaz spalovacích motorů od roku 2035 nechce, protože ohrožuje konkurenceschopnost místního průmyslu. A není to jeho osobní iniciativa, panuje na tom shoda všech stran německé vládní koalice. To můžeme brát jako oznámení, že zákaz prostě nebude, neboť pokud něco v EU nebude chtít Německo, nestane se to, na to je moc silné a významné.

Říkáte si nyní, že jsme naivní, protože EU je už dávno autonomní a tuhle svou roky tlačenou agendu si prosadí, i kdyby se Ursula v.d.L. měla vrátit ke gynekologické „koze”? Takový postoj chápeme a podobné reakci bychom se nedivili, ta skutečná je ale jiná a je ohromující. Evropský komisař pro udržitelnou dopravu a turismus Apostolos Tzitzikostas k tomu Handelsblattu řekl, že „dopis kancléře Merze byl přijat velmi pozitivně”.

Velmi pozitivně? To je neuvěřitelné. Merz (a tím si ho neidealizujme, sám se dostal do slepé uličky) v podstatě říká: „Jděte do háje s tím, co jste tu 10 let dělali,” a EU to „přijme velmi pozitivně”? A nekončí to zde, Tzitzikostas dále řekl německému listu: „Musíme zajistit, abychom neohrozili naši konkurenceschopnost, a zároveň pomoci evropskému průmyslu udržet si technologický náskok.” Nová pravidla mají být součástí „automobilového balíčku”, který bude finalizován buď prosinci, nebo se tak stane začátkem ledna. „Chceme předložit automobilový balíček, který bude skutečně komplexní a bude zahrnovat všechny nezbytné aspekty,” řekl dále Tzitzikostas s tím, že je nyní s kolegy „otevřen všem technologiím” - a chce so nového legislativního balíčku zahrnout „veškerý technologický vývoj”.

Nás snad trefí. Ne, že by to nebylo dobře - je, jakkoli si počkejme, co skutečně EU vymyslí -, ale tvářit se po tom všem až násilném vnucování jedné cesty, že jsou tihle lidé „otevřeni všem technologiím” a žádný zákaz vlastně nechtějí? Jak absurdní to je? Je to jako kdyby prezident Pavel pod měsících odmítání Filipa Turka jako ministra vlády najednou řekl, že návrh na jeho jmenování byl přijat velmi pozitivně a je to nejlepší ministr, jakého si dokáže představit.

Ale nakonec je jasné, proč se řecký komisař najednou takto tváří - sám ví, že zákaz je neschůdných a zničující a je rád, že dnes může říkat něco ve stylu: „Co dělal, jak dělal, já nedělal, to on dělal, chce to Merz, tak co jsem měl dělat?” A to samé všichni kolem něj. Není to ale celé poněkud směšné?

A Tzitzikostas s Evropskou komisí v tom nejsou sami, postoj německé koalice uvítala i Hildegard Müller - ta Hildegard Müller, prezidentka Německého svazu automobilového průmyslu (VDA), která roky mluvila o tom, že budoucnost je prostě elektrická a basta. Nyní snahu o odvrácení této kdysi jediné správné budoucnosti označila za „dobrou zprávu pro odvětví a jeho zaměstnance”. Německo se prý nyní musí v Bruselu „silným a jednotným hlasem” zasadit o větší flexibilitu. Výrobci prý sice investovali miliardy do elektromobility, ale co naplat, zájem zůstává za očekáváními, takže to nepůjde.

Kam vítr, tam plášť?

Tak či onak to vypadá, že se současnými nařízeními EU docházejícím různými mechanismy k tomu, že od roku 2035 nebudou možné registrovat do provozu prakticky žádné nové automobily s benzínovým nebo naftovým motorem, je amen. Protože to takhle prostě nejde. Neříkali jsme skoro 10 let, že to tak dopadne? Spolu s dalšími, kteří se přidali později nebo i docela nedávno?

Zdroj: Handelsblatt

Petr Miler