Autoforum

/

Foto: Rodin Cars

Tohle auto překonává snad všechno, co jsme kdy viděli reálně jezdit. I když v posledních letech vznikla řada extrémních strojů, žádný se nechlubil takovými parametry jako Rodin FZero. A žádný nevypadal až takto brutálně.

Když se řekne Rodin, možná si představíte jeden docela známý film, to jste ale o pár písmenek vedle. Sečtělejší si vzpomenou na francouzského sochaře Augusta Rodina, což se zdá být zcela mimo naše zaměření, jenže právě od něj si půjčila jméno firma Rodin Cars založená Davidem Dickerem. Ani novozélandský miliardář není v našich končinách moc známý, jeho aktivity v automobilovém světě ale začínají získávat věhlas. Nakonec firma Rodin Cars byla jednou z těch, které letos žádaly FIA o vstup mezi týmy Formule 1. Byla odmítnuta, možná to ale nebylo úplně fér.

Když se totiž podíváme, čeho jsou u Rodinu po 17 letech existence schopni, možná by byli pro svět ef-jedniček vzpruhou. A nebavíme se o žádném konceptu z počítače, který na prezentacích ohromí parametry jako z Marsu, ve skutečném světě se ale nikdy ničeho takového nedočkáme. Rodin právě vytáhl na okruh pojízdný prototyp FZero a je to něco tak bláznivého, že to jako hudba z Marsu skutečně působí.

Předem musíme říci, že se nedíváme na vůz s ambicemi získat homologaci pro běžný provoz, cílem Rodinu není nic menšího než stavba okruhového auta, které je rychlejší než Formule 1. S ohledem na to, jak rozsáhlými omezeními jsou dnes ef-jedničky zasaženy (a obvykle jsou pomalejší než jejich předchozí evoluce), není to nic nemožného. Rodin se navíc nehodlal držet ani žádných pravidel FIA pro jakoukoli závodní sérii, a tak postavil auto jen podle svých představ o technické dokonalosti. A dotáhl to opravdu daleko.

Hotové FZero s celokarbonovou konstrukcí totiž pouhých 698 kg, jeho aerodynamický odpor má být extrémně malý, přesto je tohle auto schopné vyvinout přítlak až 4 000 kg. Firma neuvádí, v jaké rychlosti tomu tak bude, s udávanou maximálkou 360 km/h lze ale předpokládat (pokud do hry nevstoupí aktivní aerodynamika), že to bude právě tehdy. Přítlak je tedy tak ohromný, že by po stropě tunelu mohlo jezdit auto nejen samo o sobě, ale klidně převážet tři základní Škody Fabia a pořád by mohlo pokračovat v jízdě „hlavou dolů”. To je fascinující.

Takové auto pochopitelně potřebuje i pořádný výkon, o který se zde stará 4,0litrový desetiválec s nízkotlakým přeplňováním dvěma turbodmychadly. Maximální výkon spalovacího motoru činí 1 027 koní, přičemž točí až 10 500 ot./min. Autu dále pomáhá elektromotor o výkonu 177 koní spojený přímo s klikovou hřídelí, celkový výkon až 1 176 koní pak míří na zadní kola. Pohonné ústrojí je vlastní konstrukce Rodinu, to je znovu pozoruhodný detail, osmistupňovou sekvenční převodovku ale dodala firma Ricardo.

Auto je zamýšleno jako demonstrátor schopností firmy, která se chce podílet na vývoji techniky sportovních aut pro různé závodní série a dokázat také to, že si sama zaslouží klidně i onu účast ve Formuli 1. Jen s takovým cílem by ji ale málokdo bral opravdu vážně, a tak FZero posílá i do sériové výroby. Vzniknout má 27 exemplářů se zatím neznámou cenou, potenciální zájemci mohou auto na videu níže spatřit i v první ostré akci.

Jsme zvědavi, co se z Rodinu ještě vyklube, nic ale zatím nenasvědčuje tomu, že by po 17 letech existence a na hranici dokončení tak výjimečného projektu měl zmizet z automobilového světa jako pára nad hrncem. Odvážným snílkům typu Davida Dickera vždy přejeme štěstí a tento případ nemá důvod být výjimkou.

Zdroj: Rodin Cars

Petr Miler